No to musim.

Páč jsem tetkonc v sobotu dělala kanadskýho dřevorubce! Neboli – řezala jsem obří špalky motorovou pílou a poté jsem to odvozila ke štípačce a naštípala si dva velkovozíky dřívího!

Mě to tak bavilo! Já se tý motorovky bála. Teda bojim se furt. Už jsem s ní kdysi řezala, ale teď jsem se nějako začla bát, že by to nemuselo dopadnout dobře. Pak jsem si vynadala a řekla si, že se musím hecnout. Tak jsem tak učinila, nasadila brüle, vzala rukavice a šla na to. 

Je to boží, je to boží, je to boží. Krájíte a krájíte a pak štípete a štípete, až vyrobíte dva takovýhle vozíky (poznámka fotografky – vzpomněla si pozdě, že to vyfotí, tak ty netlustší a největší špalky už jsou naštípaný v tom vozíku :

A Brtnik má tím pádem volný ruce a může se věnovat stavění. A nebo taky…bourání. Páč se postavila ta teď kolem dvorku, uvnitř je odvodnění. Pak ale přišly slejváky veliký a pan stavitel moudře usoudil, že takovýchto kalamit bude přibývati a proto ještě do dvorku vetkne krom drenáže ještě  odvodňovací kanál. A aby mohl kanál odtékat, musí ho zakončit trubkou a vodu někam svést, tím pádem se musí probourat už postavenou opěrnou zdí. Takže to postavený, šel trošánek poničit. Ale má to hotofson, už se tam jen dá zakončení a vijolá!

Můžu zas házet kamení. Ale já……………asi radši pudu řezat 😀