Jak si byl zasloužit to vepřové ucho na Mikulášské od cvičáku a byl tam za vzorného, snadno ovladatelného pejsu, tak si v tomto trendu liboval i následujících čtrnáct dní, které scházely do Mikulášské procházky od Zvířetníku. Libovala jsem si, jak vzorného psa mám a všude rozhlašovala, jak už asi i ten rozum bere. No rozum asi ještě ne, ale možná už se mu ta jeho jediná a opuštěná buňka v mozku naklonovala a jsou teď třeba dvě?? Pokračování textu Nechval Ashe před večerem, aneb asi se z něj zblázním
Archiv rubriky: Ešus
Ešus marodem na dovolené
To aby panička nemyslela pořád jen na to, zdaliž má sbalit tohleto a nebo radši onodle a jestli nebude zapotřebí tohohle. Takhle to ale vypadalo spíš na to, že nebude zapotřebí vůbec ničeho a zůstaneme doma. Naštěstí léčba zabrala rychle, panička mohla dozabalit, narvat věci do auta, 3x zkontrolovat, jestli je pes fakt v tom kufru a mohlo se vyrazit. Nabrali jsme maminu a zahájili výpravu.
Ešus – myší disertačka
A aby to už stálo za to, přišly rovnou všechny. Do jedné. Což způsobilo, že celá naše louka i zahrada vypadají jako jedno golfové hřiště. Jedna jamka vedle druhé. Golfista by zajásal, Tiger Woods by si užíval.
Ešus – víkend veskrze zrzavý
Páníčci od Aischi – vižlí kráska Aischa je, jak jistě víte (Abbie a další psí dámy si teď zacpou ušiska), jedna z několika mnoha Ešusových lásek – přišli z bezva nápadem, že když
Ešus a zásnuby
Dohodly jsme se s Kačerem, že hned jak se vrátí po Vánocích do Prahy, tak se první víkend srazíme u nás a vyrazíme společně ven. Předpověď počasí sice nezněla nejlépe, ale
Ešus – Vánoční řádění
Začalo to hezky už v pátek. Nejdřív maximalistickou vycházkou, kterou jsem s Ešusem po delší době (po týdnu) podnikla do polí (přiznám se, že v zimě potmě na pole ve všední den nechodím) a která trvala přes dvě a půl hodiny. A pak návštěvou. A to hned návštěvou z nejoblíbenějších. Přijela totiž moje sestra, kterou Náčelník Zrzavá huba velmi oblibuje.
Jak si zasloužit ucho
Páč páníček je v tomto případě velmi důležitá persóna. Umí totiž řídit. Ne že by panička neuměla, ale není si tak jako moc jistá, že se jí cesta do Kladna povede stejně jako cesta na nákup. Cestu na nákup má totiž zmáknutou. Cestu do Kladna ne. A bojí se, že srazí cestou mateřskou školku na vycházce, domovdůchodců na výletě, stádo psů a podobně.
Ešus horalem (2)
Cesta pro pěšáky (zde jsou cýglisti ochuzeni o mnohé) byla jakýmsi nakombinováním cesty na Sv. Máří na Šumavě, která se nenápadně v průběhu změnila v cestu na Milešovku a v závěru jste měli dokonce pocit, že se škrábete na Lysou horu (ta šílená cesta z Ostravice), vrcholek pak svou náhorní planinkou připomíná stolovou horu Ostaš.
Ešus horalem
Druhý den po příjezdu na (mně opět neznámé) místo určení – do penzionu Rytíř z Ježova u Mikulášovic v Lužických horách – jsme se ráno po snídani vydali dolů do městečka. Stavili jsme se v Infocentru – koupit mapu okolí a tradičně i turistickou známku. Dovnitř šel David, my s Ešusem čekali venku na lavičce (už jsem si zvykla raději šetřit nožky kde to jen jde, páč nikdy nevím co mě čeká za “procházku”).
Ešus pacientem
To Cosi se tváří tak, že pojmete obavy, zda někdo v noci nenapochodoval do bytu a milé Cosi nezmlátil železnou tyčí napojenou na 380 V. Cosi nereaguje na výzvy, aby šlo ven. A Pokračování textu Ešus pacientem