Ešus pacientem

To Cosi se tváří tak, že pojmete obavy, zda někdo v noci nenapochodoval do bytu a milé Cosi nezmlátil železnou tyčí napojenou na 380 V. Cosi nereaguje na výzvy, aby šlo ven. A když už je donuceno, jde vyplašeně, neustále se otáčí a čeká co hrozného se stane na nejbližším decimetru čtverečním. Cosi nechce ani čůrat, až na mohutné přemlouvání se uvolí. Pak zase pro změnu nechce Cosi domů a vypadá to, že se tam bojí jít, aby ho nesežral krávodlak, největší to nepřítel psů. Takže tím pádem Cosi docílí toho, že páníček, který obstarává ranní venčení je totálně vykolejený a když Cosi odmítne i nabízený pamlsek, je dokonáno.

Panička je vzbuzena dotazem, zda se tomu psovi při večerním venčení něco nestalo, protože doma není zrzavý aktivista, na kterého jsme zvyklí, ale ono zmiňované a zdevastované Cosi. Pochopitelně panička vystřelí jak zátka od šampaňského, což jí přivodí náhlou slabost. Není totiž jednak zvyklá vstávat takhle kách – musí se na ni zlehýnka, aby se nerozplynula a druhak toho v noci moc nenaspala, protože z jakéhosi (teď už určitého) důvodu bylo v noci Zrzavohubcem hlučeno.

Panička odvětí, že po návratu z večerního lítání byl doma ještě obvyklý Zrzavý aktivista, který ovšem v noci rachotil v bydlíku a donutil tak paničku opustit vyhřátou postel. Při běžné kontrole bylo zjištěno pouze to, že Aktivista opustil bydlík (nic neobvyklého) a nastěhoval si, jak je jeho zvykem, pelíšek před ložnici. Divné bylo to, že Aktivista sám byl zalezlý ve vystěhovaném bydlíku. Panička tudíž vzala pelíšek, dala ho do bydlíku a uložila Aktivistu se slovy: “Hezky spinkej!”, načež se odebrala zpět do peří.

Takže teď to peří opustí už definitivně a jde zkontrolovat situaci. Páníček má pravdu. V bydlíku je vyděšené Cosi a nechce vůbec nic. Vlastně pak zjistí, že do vůbec nic ale nepatří syrové masíčko, kterým panička mává před čumákem a tak se uvolí a zlehýnka ho odebéře. Pak ještě jednou a ještě jednou. Pro paničku aspoň nějaké dobré znamení. Mezitím proběhne mohutná konzultace, co se tak asi mohlo stát a panička podle pohybů zničeného Cosi a podle toho, jak nenese ohon, dospěje k názoru, že to bude asi “ochrnutý” ocásek na který trpívají hlavně labradoři.

Příčiny můžou být dvě. Buďto koupel z předešlého dne, kdy Zrzavohubec nedostatečně oschnul a nebo rána která se v noci prý ozvala. Říká páníček, panička kupodivu v ten moment neslyšela nic. Slyšela až následné štrachání. Provedeno několikero neúspěšných pokusů, zda by se Cosi nechtělo přeměnit zpět v Zrzavého Aktivistu a pak panička zkusmo podá půlku ranního krmení. Tím si způsobí radost, protože o žrádlo jeví milé Cosi zájem a vypucuje obratem misku. Tak to snad nebude na umření, když žrádlo šmakuje?

Pak se panička rozhodne prozkoumat ten posmutnělý ocásek, který místo toho, aby jako vždycky lítal ze strany na stranu, teď jen bezvládně leží přilepený k zadničce milého postiženého. A to neměla dělat. To neměla dělat! Vyděšené Cosi zaječí, jak když mu ten ocas právě urvali a spustí příšerný tyátr. Průzkumná akce okamžitě přerušena a nahrazena chlácholením a ujišťováním, že půjdeme k paní dochtorce, která určitě pomůže. Nebohé Cosi zaplaťbůh nechápe co se mu právě sděluje, protože by mu tutově představa návštěvy v ordinaci způsobila definitivní kolaps.

Panička se chatrně vypraví do práce (vlasy narve do skřipce, oblíkne si jednu fusku modrou a druhou tmavě modrou, popadne první tričko a džíny – hotofson a jde se). Zkusmo se optá zhrouceného Cosi, jestli se jde na Čůranou (bleskové druhé venčení těsně před odchodem, kdy panička stojí jako klasický venčič-podesťák-cigareťák, jen bez té cigarety a psékus se na povel Čůrám, čůrám! ještě jednou vyčůrá, aby se opravdu minimalizovala doba, kdy bude doma zavřený) a nadšením projde zavřenými vchodovými dveřmi, když Cosi projeví zájem, že ven by i celkem šlo. Jde se sice ve třech: Panička, Cosi + panika, ale jde se.

Vykonáno. Jde se domů, panička přestěhuje ležení pro Cosi z předsíně do jídelního koutu, předloží odchodové úplatky a mastí do práce, aby se tam mohla užírat tím, co se tedy mohlo stát a jak to všechno dopadne. Konzultuje na všech možných psích fórech svou diagnózu a když se dozví, že nemusí být až tak zle, vypije málem místo čaje vodu na kytky. S první vteřinou, kdy může dorazit domů synovec, telefonuje jako blázen, aby se dozvěděla, že doma je pořád to Cosi, ale neváhalo to jít synovce přivítat. Dobré znamení. Moc dobré znamení. Kdyby leželo Cosi bez zájmu v bydlíku, bylo by zle. Když ale šlo uvítat svého parťáka na blbiny, vypadá to nadějně.

Jakmile přeskočí hodinová ručička na rafičku PADLA, maže panička domů a s jásotem vypadne z tramvaje, když vidí, že jí naproti přišel páníček a Cosi, které si čmuchá. Pokud má Cosi zájem o dění kolem, je to dobré znamení, že by to mohlo vzít obrat k lepšímu. Když se Cosi dozví od páníčka, že přijela panička, maže honem k tramvaji. Jakmile ovšem paničku uvidí, musí předstírat minimálně hlubokou depresi a trvalou invaliditu. Snaživě zašmidlá koncem ocásku, ale tím končí. Jako nesmírně nemocné Cosi přece víc nesvede. Nevadí, panička je vděčná za cokoliv.

Doma přehodí oblečení, protože je jí – stejně jako páníčkovi, který učiní totéž – jasné, že v ordinaci to bude kdo z koho a tudíž je normální civil naprosto nevhodný a jede se na veterinu.

Na doporučení zkoušíme novou ordinaci. A hele, doporučení bylo asi to pravé. V čekárně sice působíme trochu hlučněji, neb Cosi, ač “před prahem smrti”, má stále dostatek sil k podávání stížností a sebelitování se, ale je to tentokrát v poznání nižší intenzitě. Cosi je dokonce ochotno studovat akvárko s rybičkami. Do ordinace se jde, pravda, smykem, ale na to už jsme zvyklí. Všichni zúčastnění. Následuje stručný popis problému a paní doktorka si jde Cosi prohlédnout. Kupodivu! Cosi se nesmýká a ani přehnaně neodporuje. Jen zhrzeně odvrátí hlavu a s výrazem: “Život je bestie!” přetrpí prohlídku.

A přetrpí i to, že mu paní doktorka prohmatává ocásek. A že mu s ním lehce “vembluje”. A že mu prohmatává záda. A vůbec, že s ním manipuluje. A světe div se!! Od paní doktorky si dokonce vezme piškotek!!! Což normálně v ordinaci neudělá a ráno si Cosi nevzalo dobrůtku dokonce ani od páníčka. A teď sežralo Cosi dokonce 3 piškoty. A vrchol všeho – milé Cosi neomdlelo, když dostalo pigáro, jak je obvykle jeho zvykem. A znova si dalo říct a sešrotovalo další piškoty. A nechá se poslechnout, prohmatat a zvážit. Panička asi začne věřit na zázraky.

Protože bylo Cosi tak statečné, je nadoblačně chváleno a pak s ním pro jistotu páníček radši už opustí bojový prostor. Panička ještě vyslechne rady (kupodivu se v diagnóze nemýlila, je to ten “ochrnutý ocásek”), převezme léky, zaplatí účet a spěchá za zbytkem výpravy. Pokud půjde všechno dobře, měl by se brzo z Cosi vyklubat zpátky Zrzavý Aktivista. A dokonce můžeme s omezením vyrazit i na plánovanou dovolenou na Šumavu.

Doma pak Cosi spořádá večeři a rozhodne se, že nejlepší bude nalepit se na paničku. Jako lepidlo použije něco velmi účinného, takže opravdu nejde odlepit. Ani během vaření, ani během návštěvy WC, ani během té doby, kdy panička sedí u počítače a honem píše zážitky z dnešního dne a hloubá při tom, jak to bude vypadat ráno. Přijde ji přivítat alespoň kříženec mezi Cosi a Zrzavým Aktivistou, když už ne Zrzavý Aktivista sám a nebo to ještě bude spíš to Cosi?

Zázraky se dějí a tak se už druhý den pomalilinku začalo Cosi měnit zpátky na Zrzavého Aktivistu a panička mohla potichoučku jásat.

18.10.2007

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..