Můžu ešče jedno jarní zastavení?

Já totiž musím.

Páč mi tyhle tři pozdravy jarní uďály velkou radost.

O ten první, jsem se postarala já sama a  mám radost z toho, jak mi to pěkně zdobí branku, tuta ozdůbka pro časný a ještě studený jaro. Podle mě, přesně tohle mezidobí mezi zimou a jarem vystihuje – páč – břízy ešče nenarašily a kvetou zatím enem špendlíci a trnky, tak jako to mám na brance, že jo? :

A já mám radost, jak pěkně jsem to vymyslela a jakou mám netradiční výzdobu branky.  Sem na sebe v podstatě hrdobec 😀 . A navíc, to bylo za  málo muziky hodně peněz, že jo. A to se taky počítá.

No ale, pak přišly další dva jarní pozdravy, který mi uďály velkou radost. Přišly navíc v jeden den a proto jsem je vyfotila současně.

Ten první, navíc z cestování jarního, na mě čekal ve schránce a je moc krásnej. A já za něj Čajdě moc a moc děkuju. Jsem byla celou dobu, čajdo,  zticha a nepoděkovala hned, jak to přišlo, páč jsem chtěla poděkovat taklenc ve velkým a vokázat všem, jak krásně maluješ. Díkec, díkec a ešče jednou díkec. Je to moc krásný a navíc opradu dokonale jarní, lehounký jako jarní vánek a svěží jako to jarní sluníčko. Vážím si toho o to víc, že je to originál. Kdo kdy – krom nás – dostal jako pohled z výletu originál, který nikdo jiný nema? No? Nikdo.

Ten druhý mi chvíli poté, co jsme došli domů z procházky s ohaříkama, přinesla sousedka Vlaďka, která pracuje ve speciální škole a my s Brtnikem jejich třídu sponzorujeme, aby mohly děcka jezdit na výlety, zajít si do cukrárny a vůbec si tak užít i jiný věci, než jen učení (až mi jednou vyzbude volno, ráda bych někdy vyrazila s nima). Dostali jsme od nich už ten Vánoční krásný adventní věnec a teď, teď jsme dostali i jarní. Krásnej, podívejte se – že mu to s tím pohledem od Černýho čaje spolu moc sluší? Je taky takovej lehounkej, jako ten pohled.

No a pak jsem si ještě, když už je to jaro tak rozběhnutý, dala na svůj novej dřevěnej parapet u dřezu vázičku s větvičkama kroucený vrby, kterou prořezával soused a vyzdobila si jí kočičím srdéčkem.

No a venku, venku jsem si prozatím uďála jen takový malinký zdobení z větývek špendlíku. Takovýho krásnýho špendlíku velikýho, voňavýho, co ho úplně zbytečně porazili nějaký “borci” z ČEZU při průklestu v okolí életrickýho vedení 🙁 . Tenhle krasavec padnul úplně zbytečně. A mně je ho moc líto. O to víc teď, když tam leží pokácená ta koruna, která navzdory tomu, že jí uřízli se snaží a kvete. Tak aby to nepřišlo vniveč, ta snaha, pár větviček jsem si přinesla domů, že je nějak využiju. A uďála jsem to taklenc:

Ať to vítání jara jedu ve velkým 😀

Těšíte se taky tak?