Jo, jsem chaotička a díky tomu jsem se octla v potížích.

A může za to … pickles, jak se dneska říká nakládaný kvašený zelenině. Už nějakou dobu jsem koukala po něčem, co by mi výrobu  týhle dobrůtky umožnilo. Ale aby to nebylo za nekřesťanský peníze, jak je dneska zvykem, když se něco obyčejnýho stane módou. A kvašená zelenina je obyč, dělaly to už naše babičky, jen se tomu dneska říká po inglišsku – stejně jako kupříkladu krmení psa masem. Nekrmíme masem, ale “barfujeme” 😀 . 

Já už jsem nějakou dobu pokusničila s nakládáním kysanýho zelí a bylo to moc dobrý. Jen jsem na to neměla řádný náčiní, který by mi to usnadnilo. A kamarádka Katka poradila onu obyč pružinu, za pár babek, kterou koupila kdesi v jakýchsi normálních domácích potřebách. I vyhledala jsem na netu. A objevila obchod jakýsi, kde mají spoustu dalších neskutečných a potřebných  věciček za normální cenu. Jako jsou třeba malý placatky, který můžu použít jako dárkový balení na naši domácí ořechovici (teda Brtníkovu, páč vyrábí ji on, tak abych si neuhmátla cizí slávu 😀 ) , nebo třeba síť na ochranu hroznů před ptáky či dokonce gumovej smeták, kterej by měl krutopřísně zatočit se zametáním chlupů. No a taky tam mají nějaký nepotřebně potřebný věci. Jako je třebaaas, třebáás – PÍSKÁTKO NA KLÍČE.

Taková malá nenápadná věc, která se volnomyšlenkáři (NE – NEBUDEME TOMU TAKTNĚ říkat bordelář, ano? Na tom se shodneme 😀 ) , jako jsem já, může ovšem velmi hodit. Už dlooouho jsem si říkala, že by se mi tohle udělátko mohlo hodit, pořád někde něco odkládám a pak to zoufale hledám. Hlavně takhle klíče od bytu a telefoun.  A pak dalších asi sto tisíc věcí. Jenže, že jo – nemůžete si pořídit pískátko na všech těch sto tisíc věcí. To by vám bylo na nic, když byste něco hledali a zapískali si na to, kde se to nachází, pískala by vám celá domácnost. 😀 Takže jen dva kousky si objednáš, řekla jsem si. Na ty dvě hlavní věci. Klíče a telefoun. Fajn, objednáno, zaplaceno, doručeno a domů doneseno a vybaleno.

A tady začínaj ty potíže. Smontovala jsem smeták a šla s ním radostně máchat do předsíně, zdaliž zametá. Zametá, dobrý a vypadá to, že fakt kvalitně, bude se hodit. Placatky placatěj, tam není co řešit, sítě tam nebyly, protože jsem je nedala do košíku, jak jsem zjistila posléze, takže to musíme napravit …. a! Hurá, pískátka. To se těšim, to se těšim, už nebudu muset zoufale furt hledat. Písknu si a budu vědět, kam se mám zaměřit. 

No jo, písknu si. Hahaha. Vybalila jsem jedno pískátko, urvala mu ceduličku zajišťující baterku a natěšeně, jak malej harant, pískla. Nic. Jak nic?? Zapískala jsem jako blázen. A nic. Ty jo vono to má vybitou baterku asi, no neva, jsou tam další dvě k tomu. Enemže chaotička nevěděla, jak se dostat dovnitř a technicky zdatná polovina rodiny byla v kópelce. Tak jsem nedočkavě urvala zajišťovací cedulku i u druhýho pískátka, pískla, hvízdla, zahvízdala /a to už byli čokle fakt zmatený 😀 proč furt hvízdám jak magor 😀 / a zasejc prt. Sakraaaaaaa, co to znamená, herdek. Ach jooo, mořila jsem se tam s tím, mačkala to, přemlouvala to, zkoušela to otevřít a nic. To už se dostavil rodinnej technik a s komentářem, že co jako čekám u hovadiny za pár korun, to otevřel, vyndal střeva, prohlídnul střeva, vrátil střeva, zavřel a ani nemusel písknout, natož zahvízdat. Stačilo že jsem promluvila a ozvalo se naprosto debilní tydlidydlidydli a pískátko se navíc ještě rozblikalo. Aha?

“Hele vono to…”

Tydlidydlidydli

“Jehehéé”

Tydlidydlidydli

“Vono to píská…”

Tydlidydlidydli

“jehehé…když já mluvim” tlemila jsem se zdatně jako retard.

Tydlidydlidydli

“TAK NEMLUF!” pravil rodinnej technik.

“Jehehéé”

Tydlidydlidydli

“Přece ale”….. utírala sem si mokrý voči

Tydlidydlidydli

“to nebude…”

Tydlidydlidydli

“pískat furt přece?”

Tydlidydlidydli dostalo se nám potvrzení

“No v to doufám.” ozvalo se ponuře, neb rodinnej technik má rád klid. Já taky, takže jsem popadla milý pískátko a odnesla ho – V NAPROSTÝ TICHOSTI 😀 – do předsíně. Že ho jako pověsím na ty klíče a když bude viset na věšáku, mimo můj dosah, bude třebas zticha. Popadla jsem klíče a ani jsem nedutala, když jsem pískátko přicvakávala na klíče. Asi ho jeho nový úkol hlídat klíče rozradostnil nakolik, že  bez jakýhokoliv popudu se opět ozvalo jeho debilní Tydlidydlidydli. Ahá? ????? Ňákej aktivista asi. Pověsila jsem klíče i s pískátkem na věšák a asi jako potvrzení toho, že jsem to udělala dobře, se opět ozvalo Tydlidydlidydli. Ahá??????

Podívala jsem se zadumaně na přístrojek a představila si, jak jde třeba ráno Brtník s ohařiskama ven. A otevře dveře, na kterých je věšák.  Je zcela jasný, že mi to ten kretén utydlidanej bude chtít aktivně sdělit. Nejspíš teda. Možná nám ale třeba bude hlásit jakejkoliv pohyb ohaříků v předsíni, když se třebas oklepou v noci………. Zahloubala jsem se a usoudila, že jsou věci, který mi nikdo hlásit nemusí, protože to přece vidim Erno, jako ty stěrače. Respektive teda slyšim. Páč blbě spím. A nemusím to ještě podporovat pitomým tydlidáním. Popadla jsem zachmuřeně klíče a mrskla je do kabelky. Hluboko do kabelky. A doufala, že to milýmu Tydlidákovi zacpe kušnu.

To jo no, to ano, ale…………. jen pro dobu, kdy se kabelka nehejbala. Rána u mě bývají těžký, jsem schopná se probudit a koncentrovat se  pouze na dobu, kdy venčím psy. Před tím a ještě dlouho potom, jsem totálně vypnutá a nepřijímám žádnou myšlenku. Takže jsem pochopitelně úplně zapomněla, jakou vymoženost jsem si to pořídila 😀 😀 . Řádně vypravena do práce jsem popadla kabelku a škubla s sebou. Páč….

Tydlidydlidydli

“Ne, ty jo, to neni možný, to je idiot!” sdělila jsem ohaříkům, když mi došlo oč jde.

Tydlidydlidydli  – ozvalo se v potvrzení.

“Ježíš to je debilita” nežinýrovala jsem se  už.

Tydlidydlidydli

“Nejradši bych tě rozdupala, šmejde”, říkala jsem si už radši jen v duchu, “ale nejni čas, páč jdu prostě zase pozdě a navíc je ráno… je ráno… to by nedopadlo dobře, určitě bych místo tebe rozdupala omylem čip od vchodových dveří.”

A to už jsem za neustálýho Tydlidydlidydání zamykala. Každý otočení klíčem toho blbečka rozradostnilo a tak spustil. S gustem jsem klíče mrskla do kabelky a zavřela jí. Hele, ne že by to mělo nějakej vliv. To ani náhodou. Ta věc je prostě přesvědčená, že musí ohlásit nejen každej zvuk – hlavně ten můj teda , ale taky každej pohyb, kterej já udělám. Takže jsem rázovala na tramvaj a z kabelky se ozývalo vytrvalý Tydlidydlidydli. Doufala jsem zákeřně, že idiotovi dojdou baterky, že se vysílí. Marně, marně. Dotydlidala jsem do práce a švihla s kabelkou na křeslo. Jasně, že se ozvalo Tydlidydlidydli. Jako ještě mnohokrát za ten den, a pak celou cestu domů.

Zajisté se ptáte proč. Proč jsem tu hovadinu z klíčů nesundala a nezašlápla jak červa do země?  No hele já vlastně vůbec nevim. Asi byla moje touha vlastnit pískátko, který mi spolehlivě oznámí, kde se moje klíče nachází, natolik silná, že jsem úplně dementně doufala, že se třeba ten přístroj nějak umravní, přesto, že mi polohu těch klíčů neustále aktivně sděloval. Takže jsem plna tydlidání dorazila dom a o jejich popravu se postaral Brtnik. Páč jako vracejte poštou něco, co nestálo ani pajsku. Ovšem k oživení toho druhýho exempláře jsem zatím ještě nenašla odvahu. Takže stále hledám klíče i mobil.

Tydlidydlidydli

😀 😀 😀 

 

P.S. Všem rodinám v majetku chlupáčů – ten kadeřnickej smeták je vážně vysoce funkční, pochválil ho i Brtnik, kterej jinak považuje všechno za zbytečnej krám. A to už je co říct 🙂