Respectíve v jedný.
To jsem byla prosím já. V tu středu, kdy jsem měla volno. A kdy jsem si řekla, jako vždycky, že si to užiju, že se budu flákat………….. 😀
Ani nevím, proč to vždycky říkám, když to nikdy nedodržím.
Takže nakonec to bylo čtyři v jedný.
Nejdřív to byla paní velká spisovatelka. Protože jsem si svědomitě připravila dva články za sebou. Vlastně tři, protože ešče hádanka. Kterou jsem ovšem vytvořila zadarmo, neb mi ji vnukla Černej čaj a my jsme hádaly, co si to pořídila za dárek. Když to píšu, ešče to nevím, ale až vy tohle budete číst, už to budeme vědět. Takže to máme první osobu ze čtyřech – paní velká spisovatelka :D.
Druhá v pořadí byla HausFrau. Páč jsem se vrhla na ta okna. Bylo počasí tak akorát a já si řekla, že lepší teď, než až když bude třeba lezavo a nebude se mi do toho chtít vůbec. Tak jsem vzala kýbl, hadr a čistidla a šla máchat hadrama. Měla jsem radost, jak se okna rozsvěcí, jak se blejskaj. Já vim! Na pár dní, než přijde hnusný počasí, nebo než to Brtnik zaneřádí při řezání dlažby, nebo vítr něco přinese…….ale to je fučik, tetkonc mám krásný vokna a co bude za pět minut, je jedno. Úkol splněn.
A mohlo se jít ven, takže došlo na paní kynoložku. času jsme měli fůru a tak jsme všeho nabírali plnýma hrstma. Já svobody pohybu a očumování krásnýho podzimu. Ohaří svobody pohybu a čmuchání. A pak všichni společně nějakýho toho cvičeni – to jen, aby se neřeklo a kynoložka dostála tomu, že dělá kynoložku 😀 . Tali po počátečních potížích se sluchem byla hezky na příjmu a ba dokonce leckdy sama aktivně zastavila a sedla si, i když to po ní nebylo požadováno 😮 . Tímto mě zcela zaskočila. Tak nám všem bylo prostě dobře. A mně to nabilo natolik, že po dvou hodinách courání se po venku j sem se rozhodla, že se ešče převlíknu za stavebního dělníka.
Vzala jsem lopatu a šla zase házet to kamení. Den předem jsem s tím slušně zahejbala a odklidila víc než větší půlku hromady.
Tak to by bylo, abych to nedotáhla do konce.
Měla jsem na to i stavební dozor 😀 T
Dotáhla! Celých pět tun je fuč a my to máme z větší části připravený na pokládku dlažby. Zbývá mi už jen pruh před vchodem, všechno ostatní jsem zavozila. Skončila jsem sice až za tmy, ale pro teď to mám hotovýýý! Páč vrchní stavitel mi nedodal kamení, takže …….se můžu flákat 😀 . A on, jak jste viděli, už může pokládat tu dlažbu. Huráááááá!
Zodpovědně jsi naložila s volným dnem 🙂 I náš Vincíček je technický dozor stavebníka/investora – v pátek zrovna asistoval, když jsme se domlouvali s naším dvorním truhlářem, tatínkem Vincenta a Olivera 🙂 Zodpovědně a moudře naň hleděl, jelikož se probíral návrh řešení schůdků do zašívárny v obývacím pokoji 🙂
Tak……… ten náš rabiják hledí jakkoliv, ale moudře ne, to ne 😀
Mám ráda, když se toho za ten den stihne tolik, jako to vyšlo tentokrát, to má člověk takovej dobrej pocit. I když…. jo, z toho flákání by byl taky, to je fakt 😀
teeeda, z tebe aby mel fakt jeden strach 🙂 ale krasny to mate:)
Dík. Já se těším, až ta dlažba tam bude /pak je tam ještě kolem spousta práce další-jako třeba obložit ty zdi opukou, udělat schůdek u včelína a tak, ale to už neva – hlavně, že tam bude ta dlažba. Vzhledem k počasí se to asi nepodaří zaspárovat a musí se počkat na jaro, ale to taky neva, hlavně, že bude dvoreček . A bude moct tím pádem i přijít babička na návštěvu! Olinka ji tam doveze autem a ten kousek do Domečku už babička doťape, doteď to nešlo díky díře,
jste hrozně moc pracovitý čmeláčci… tak mysli na to, že čmeldové, včelky a ježečci v zimě odpočívají! 🙂
však se taky na zimu těším, že se zvolní, a o adventu? NIC! VŮBEC NIC. 😀