Cvičíme, my i dokonce cvičíme :D

Pravda, není to žadný velkokynologický cvičení, spíš si tak jako hrajeme 😀 .

Nicméně tedy cvičíme, abychom furt jen tak nehnili. I když to nás všechny momentálně zase baví asi nejvíc.  😀 .

Ačkoliv to tak úplně pravda není . Rumoušek, jdeme-li v lese, vyžaduje nějaké ty své gymnastické sestavičky, aby jeho spartakiádní ego nekrnělo 😀 . Takže pak dojde i na to různý obíhání, označování, přeskakování, a jiný důležitostě. A on je ščastliv. Tali, ta je ščastliva, když se po ní nechce nic a její duše může volně letět. Dokud není zastavena 😀 .

Nu ale, tuhle jsme si dopřáli úplně krásný cvičební odpoledne. Za krásnýho počasí. 

Pojali jsme to ” to lovecky” , aby duše ohaří došla naplnění. A moje taky. Protože přes to lenošení, který si teď dopřáváme, se mi pořád moc hezky kouká na to, když ohař pracuje. A když hezky pracuje a navíc je flekatej, je to malá nirvána 😀 . Tohle mě u tý pomatenkyně potěší vždycky.

 

Rumíček

pochopitelně jel to stejný předtím, jen mě to nenapadlo natočit.  Až s tou Taliprtkou. Asi abyste taky viděli, že když se snaží, tak umí dělat i ohaře a ne jen sčítací komisařku myšího národa 😀

A abych na konci procházky byla spokojena ještě víc, měli jsme malej zážitek. Já ho měla první. 

Při přechodu mezi loukama jsem si u remízku všimla v jediném políčku, který tady je, pana Srnce. Bydlí tu se svou paní Srnou. Hned vedle koňských ohrad. Teď stál tady kousek ode mne. Velmi malý kousek, ač to na níže uvedeném záběru vypadá mnohem dál. Než jsem tam došla, viděla jsem jak tam vešel z louky na kterou jsme mířili. Zastavila jsem se a dívala se na něj. A on v poklidu na mě. Jak na neškodnej hmyz. Pak sklonil hlavu a začal se pást. To akorát doběhl Rumíček, v tichosti jsem ho usadila. Srnce to buď nerozhodilo, nebo si toho nevšiml. A to stejné proběhlo, když dorazila Tali. A že její nástup na scénu, kdy dupe a funí, jak stádo buvolů, by ho mohlo rozhodně minimálně poplašit. Von nic. Věnoval se čistě svým záležitostem. A já vám chtěla vokázat, jak krásně vychovaný mám ohaře. Že máme srnce na dosah /opravdu to je v reálu blíž, než je na natočeném záběru, nevím, co to je za optiku, že když něco vyfotím natočím, jeví se to výrazně dál, než vidí moje oči a než ve skutečnosti fakt je/ a oba sedí a prostě se dívají. Jak na safari. No jenže.

Jsem matla, to víme, takže jediný co uvidíte je todle – zbytek tam prostě není, nevím co jsem zas udělala.

 A takový krásný jsem to točila! Srnec a jeho ohaři se to mohlo jmenovat. A místo toho, záběry jak vod Pikása. Nebo spíš vod Pinkasa, páč to vypadá, že to točil někdo po deseti pivech 😀 . Ale byla jsem fakt střízlivá! 😀 😀

12 komentářů u „Cvičíme, my i dokonce cvičíme :D

  1. JJ. Podávám svědectví.
    Tak jsme si šli i s ohařema, Tali se zasekla u remízku a čučí do něj. Zrzavcová zajódlovala. Tali sedí. Zrzavcová opět zajódlovala. Tali sedí. Ani nemrká. Zrzavcová zakoulela očima a už to štrádovala v holinách za Tali k remízku. Tam přestala jódlovat. Z remízku vyběhl srnec…

    Když pak ke mně Tali přišla na louce, pošeptala mi: “Víš, já jsem se nemohla hnout. On seděl, díval se na mě, já na něj… copak můžu zvednout zadek a vyplašit ho? A ta prťavá pani na louce absolutně nic nechápe. A pak že já jsem nedomykavá v lebce… pffff.”

    1. 😀
      Pani pak už nejódlovala, chtěla po ní, aby si sedla. Což umí, a je to u ní pojistka, aby nevypálila, když je to takhle natěsnačku a kolem je hodně psůch. A on ten hlas ji i drží na uzdě.

  2. “A on ten hlas ji i drží na uzdě.”

    Hele, tomu věřím. Já se taky bojím pohnout, když je ten hlas… možná i Brtnik doma ztuhne… kdo ví….
    🙄😆

  3. No… ty máš moc hezký hlas. Takový příjemný. Normálně.
    Jako když napadne sníh, je to takové pěkné…
    …než se utrhne lavina.
    😂

      1. Na mě taky ne. Zatím. 😶

        Ale konečně jsem tam na vsi pochopila, co znamená důslednost. 🙄
        Thierry by si ten termín musela hledat ve slovníku cizích slov…

        1. No, tak to bíglové by tě s tímto slovem seznámili velmi rychle – zejména Baroušek byl velmi důsledný (ano, přiznávám, že moje vymodlené štěňátko byl pořádný… no prostě měl mozek a neváhal ho použít. Velmi dobrej mozek.). S tvým pudlím přístupem bys za chvíli běhala jak by bígl pískal. A představa, že by jsi pojala stejný nápad jako u pudlů, tedy pořídit si ty tyrany rovnou dva… zlatá Tálije!

          1. No, ale alespoň vidíš, že jsem jen poloviční dement. Že jsem volila pudla a ne nic složitého. A stejně jsem si přivezla něco hnědého, co doma vykouklo a řeklo: What a surprise! 😂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..