Já doufám, že mi prominete zpoždění v hlásání o křestu knihy, který navíc, abych Vás víc napínala, bude na 4 díly, ale jsou chvíle, kdy jsou důležitější věci. Já teď nevím, jak to bude s Bubinkou. A tak její vyprávění má prostě přednost. Vydržíte to, že jo. Tohle její hlásání je z minulého týdne, kdy si ještě užívala procházku. Dneska jsme byli u pana dochtora, čeká nás konzultace, protože Bubi si vymýšlí a uvidíme, co řekne konzilium.

Nebylo toho pro někoho mnoho a bylo to pomalu, ale ušla jsem to!

Celý, jako vždycky!

Jako donedávna jsem chodila. Jenže pak se prostě přihlásil věk. Ten prostě nevožulím. To už vím. A jsem teď taková unavenější, tak jsem, jak říká pánčička, vomluvená z tělocviku. Leckdy mi pláchnou a já to zaspím. 

Ale dneska ne! Dneska jsem byla na stráži a vyplatilo se mi to. A to hlavně proto, že pánčička měla narvanou ledvinku dobrůtkama, který nám upíkla den před tím. Mám ráda její sůši, jak jim říká. Jsou totiž měkkoučký. A moje zuby stařičký už toho tolik nenakoušou. I proto mi teď pánčička vaří. Taky proto, že mi to už moc netráví a tak na to syrový nemám zkrátka chuť. Ale vařený! Nebo konzervička, to je jiná. Je to zase měkkoučký, moc dobrý a nebolí mě po tom pupik. A jak to voníí! Fšicí mi to záviděj. A já si pomlaskávám, aby ešče víc záviděli.

No a tak se to dneska sešlo hezky fšechno, nebylo horko, naopak, lehce se ochladilo, tak se mi i dobře dýchalo. A protože den před tím, jsem za brankou dokonce pádila a pánčička  to viděla. A posléze se bála, že to se mnou práskne, ale! Neprásklo! 

Tož mě dneska vzala teda s sebou. Co taky mohla, že jo, když jsem se nasáčkovala k brance.  Já neříkám, že to bylo jak za mlada, nebylo to ani jako nedávno, ale! Důležitý je, že jsem to celý odťapala. Pomaličku pěkně jsme se courali, Taliprdnice dostala držkovou, že nebude nikde lítat, protože pánčička nemá na její hovadiny prostor a tak musela zmírnit tempo a motat se kolem nás. Jojo, to bylo pro ni utrpeníčko. A co, my kolikrát kvůli ní taky máme diskomfort, tak je to fifty-fifty. 

Bavilo mě to. Aby taky ne po tak dlouhý době. Dokonce jsem se i začuchala a napsala vzkaz. Aby fšicí věděli, že jsem pořád tady. Pánčička občas udělala přestávku a úkolovala ty dva. Abych se já mohla zastavit, vydýchat se a odpočinout si. Házela jim ztracený aporty do vysocký trávy a tak jsem měla vždycky dostatek prostoru. Došli jsme takhle  až na Prudkou louku! A když jsme šli podél pole, tak jsem si i popobíhala a byla před pánčičkou. Bylo to krásný, to vám řeknu.

U Prudký louky to pánčička otočila, protože prý tam bych musela při zpáteční cestě do kopce a to se jí nezdálo jako dobrý nápad. Byla jsem docela už ráda, čekala na mě ještě ta zpáteční cesta. A do toho začlo v půlce cesty pršet. Ještě, že pánčička měla ty dobrůtky, to se to pak mnohem líp ťapalo. Domů jsme došli za deště, ale ještě ne úplně durch. Pánčička mě vytřela pěkně do sucha, hodila přese mne deku a já si mohla chvilinku dáchnout. 

Víte jak mi potom chutnalo????  Moc! Moc!  Zejtra prej budu odpočívat  a pak si zase třeba vyrazíme. Takže já se teda těšim.