a prostě fajn procházka.

Společná proto, že po sto letech jsme zase vyrazili rajzovat po práci s ohaříkama oba dva. Už se nestaví (nebo jen trochu) a tak je čas vytáhnout páníka, když se mu chce. A ten den se mu chtělo a bylo to moc fajn. 

Říkal sice ponejprv, že půjde jen on sám, ať udělám teplo domova. Což v překladu znamená, že vymetu kamna, zatopím, zapálím fšade svíčky, světýlka, uklidím čurbes po ohařích, který přes den vyrobí a vůbec prostě udělám vzhlednou domácnost, ale odmítla jsem, protože bylo nasněžíno, byli jsme doma brzo, tak bych byla padlá na hlavu, kdybych se ometala doma.

A! Stejného názoru pro ten den byla navíc právě i Bubrdle. Jako kdyby chtěla vyvrátit to, co jsem říkala ten den několikrát lidem, kteří se na ni shodou okolností ptali. Že to po tý nemoci není až takový torpédo, že spíš je radši doma, kde funguje, ale ven se jí moc nechce a …. prostě kecám prej! Bubrdle zarputile vyrazila na výlet 😀

A proto jsem byla radostná. Bohužel teda byla radostná a to přes únosnou a bezpečnou mez i Taliprdnice, kterážto se z jejího pohledu dočkala nespravedlivýho zatnutí tipce. Abych to tak zrýmovala. Čapla jsem ji v jejím radostným nebezpečným víření a sdělila jí, že pokud se okamžitě nezklidní a někoho přizabije, stane se jí totéž. Kůrku chleba byste ode mne nevzali poté, co mě obdařila svým pohledem. Důležitý ovšem bylo, že to zafungovalo a madáme se podrobila troše té sebekontroly. Ne moc, ale dostatečně na to, aby min. Bubi nedošla úhony. 

A šlo se. Ba dokonce v případě Bubiškový by se dalo říct, že se i pádilo! No! Jak jsme přešli za silnici a vydali se kopcem do starýho sadu, napálila to Bubi za těma dvěma, jak za starých časů. Dokonce – a to prosím v kopci!!! – vybíhala za Brtnikem, který jí prchal. Až jsem ho musela krotit, protože bych nerada, aby se Bubi odpálila hned na začátku. Někdo ten rozum musí mít, když ho nemají ti zbylí, že jo. Takže jsem pak jen odmávla ty jejich pohledy. Ale měla jsem radost, to opravdu měla.

I proto, že když jsme se pak vysápali nahoru k cestě pod kostelíčkem, tak jsem já byla ten poslední člen výpravy, co se kohátá vzadu a zdržuje (mi kloužou moje gumáčky, no!) . Nebyla to Bubi a to bylo hodně důležitý.

A taky proto – a to jsem byla hodně hooooooooooooooooooooooooooooooodně přeradostná, že pak na cestě, když jsem čutala Rumíčkovi balonek, a jen tak zkusmo vytáhla Bubišce její kolečko, tak ho nadšeně drapsla a nesla ho Fpřéééééééééd! To bylo tak hezký, se na ni takhle dívat. Byla sem Blažena! Byla to zase moje stará dobrá energeťácká Bubrdle.

Tali jsem pak nabídla přetahovačku a pranice o házedlo a tak to na cestě fakt dost žilo. S Brtnikem, který se taky zapojil, jsme si ohařiska tak porůznu střídali a bylo to skvělý.  I přes to, že už se udělala tma. Ale  na sněhu nikdá není taková velká tma, to víme. Takže jsme mohli jít dál a dál a hrát si a čutat Rumíčkovi balonek nahoru do lesa, aby si ho mohl pouštět dolů na cestu, utíkat Bubince s krabím kolečkem, který nadšeně lovila a nebo se řezat s nadšenou Tali o to přetahovadlo. 

To vám byla taková ale krása! Domů jsme se pak vraceli po loukách, kde se zase muselo Rumíčkovi výkopovat, protože sněhu už je dostatek a tak on nevynechá jedinou příležitost, aby vás doslova přinutil k výkopování. Výkopuje se ráno při venčení, odpoledne a večer taky 😀 S Tali jsem si jen tak v rámci jejího chování střihla pár přivolávaček a pak přišel moment, kdy na ni zaútočil Brtnik.  Není na to už moc zvyklá, protože on teď neměl moc prostoru a kapacity na tyhle blbinky a tak byla trošku nejistá a pak už lítala kolem  a řvala na něj. 

A Bubi si ťukala tlapkou na čelo a šla si radši pro piškůta. Přeci jen jedný prej na výletě vyhládne, tak aby měla ešče sílu dojít 😀 😀 

Došli jsme fšicí a já pak doma vyrobila to teplo domova. A když pak v noci fšící už spali, vyrobila jsem si v rychlosti ty tři adventní věnce. Holky na diskuzi už je viděli, kdo ne, musím se pochlubit. Zkoušela jsem si je vyzdobit už ve středu, ale to tam se mnou nebyl Duch Vánoček a nešlo mi to, tak jsem to pro ten večer otráveně zase uklidila a zkusila to o den pozdějš. A myslím, že se povedly, že jo?

A tak se zdá, že už se nám blíží začátek těch Vánoček, že jo?