Či spíš tak jako už noc.

Odpoledne krásně, krásně sněžilo. Pro mě nádhera, pro cestu do práce už tolik ne, ale ta byla zatím daleko, že jo.

Já jsem teda odpoledne měla zaracha – pracovního. Páč přivezli megatunu psího žrádla a též na mě čekalo ještě maso pro nás. Paní farmářka porážela a pamatovala na mě. Takže to bylo tak jako spíš řeznický, než sněžný odpoledne. S ohařema šel totiž Brtnik, abych to šécko stihla.

Akorát, když jsem skončila dole ve sklepě s mrazákem, do kterého jsem umístila tu hromadu psího žrádla, pouklízela tam pár stavebnin, které tam ještě byly na schodech a donesla si v kýblu první várku masa, přikohátala se smečka – pokrácená o Bubinku – domů. Bubinka se totiž odpoledne tvářila, že ona rozhodně ven nejde. A tak mi doma asistovala při hospodaření. Vyneslo jí to několik mnoho piškůtůch a několik mnoho podrbání, kdy nás nic a nikdo nerušil a ona mne mohla mít jen a jen pro sebe. Věřím, že to pro ni bylo víc, než cárat po tmě v závějích. Nebo se tak aspoň tvářila.

A proto jsem pak byla při tom nočním venčení krapítek překvapená. Počítala jsem, že zasejc bude chtít jen tak na otočku vyběhnout. A …….tak jsem jí ani nedala kabátek.Ahaá, nestačila jsem se divit. Ponejprv vytvořila louži a pak se jen tak rozhlížela. To teď občas dělává. Vybídla jsem ji, že se jdeme projít zahradou, aby ulevila svým útrobám i nadále. Tak jsme šly. Ale neshledávala v tom ničehož zajímacího.

Sáhla jsem tedy do bundy, nahmátla klíče, který jsem si tam prosíravě už dala, protože posléze jsem chtěla jít ven ještě s Rumíčkem, vzít ho se sněhem pocourat. Abych si kompenzovala to, že jsem odpoledne nešla. Odemkla jsem a vyzvala ji, že skočíme za branku. Vycupitala si ven, zatímco Tali, která s námi taky na tu zahradu vyběhla, pobíhala bez zájmu opustit pozemek  kolem uskladněného dřeva, kde se něco ubytovalo a to něco je všechny fascinuje a tráví tam spoustu času. 

Bubrdle se k mému překvapení vydala do prostoru a nečekaně se nějak nehodlala spokojit s tím mým navrhovaným: “Jdeme za branku.” Vydala se k sousedům. To jsem ještě ničehož nenamítala. S námitkou jsem přišla poté, co jí kontrola sousedovic plotu přišla málo a projevila přání jít přes silnici ke hřbitůvku.  “Seš už pitomá, Bubrdle? Tetkonc v noci, bez kabátku? No to zapomeň, byla bys nemocná, půjdem domů!” 

Myslím, že bude lepší nepátrat po tom, čím vším mě asi tak nazvala, když jsem jí odmítla vyhovět. Leč smůla, nebyla oděna. Jenže pak mě doma něco napadlo. A nevím si s tím, popravdě, moc rady. Jestli jí někdy nevadí ten její kabátek? Asi nejspíš ne, a i kdyby, tak prostě smůla, nahatá v zimě chodit vzhledem ke svýmu věku asi nemůže. A pokud může, tak nevím jak se to dozvědět, tudíž  ji radši zabalim jak housku ke svačině, než aby nastydla a byla jí zima. Ale tak mě to prostě napadlo, když si v těch půl jedenáctý v noci spokojeně fordila záplavou sněhu, co nám přidělili. A bylo mi dobře u osrdí. Protože jsem ráda, když je spokojená. 

Tali, která tam celou tu dobu rotovala kolem dřeva se k nám přidala a šla taky domů. Tak fajn, říkala jsem si, budu mít to venčení tím pádem o trošku kratší, když už valí sama do pelechu. A vezmu za branku už jen Rumíčka. 

Ten přišel ospalý, protože poctivě tou dobou spinkal. Ale probudil se hnedle, jak zjistil, že jdeme ze zahrady ven. A jako první se pustil do stopování Bubrdle. Proskenoval celou její trasu a stejně jako ona prohlásil, že musíme ke hřbitůvku. On kabátek nepotřebuje, tak jsme tam na chvíli šli. Modlila jsem se, abych s sebou někde v tý tmě neflákla, protože to klouzalo. I proto jsem odmítla jít dál než ke hřbitovu. Aby ale nebyl pan smuténka, vymyslela jsem mu zábavu z nejbáječnějších.

Jakmile jsme se vrátili na naši stranu silnice, začala jsem mu u starý švestky, která tam stojí, výkopovat sníh. Byl nadšen, byl unešen. A ještě víc poté, co jsem mu nakopala sníh na hromady a zavelela: “Ruuuumíčkůůůů di do něj!” a on mohl zběsile rubat.  Co si tak asi pomýšlel náš soused, který z nás oka často nespustí, to radši asi nechci vědět.

Natož, abych pak chtěla vědět, co si myslel posléze 😀 😀 . To jsem totiž dala domů sice spinkat Rumíčka, ale čekala mě ještě jedna šichta.

MOUROVATÁ ŠICHTA. Ale o tý příště 🙂