Možná jeden z posledních. A tak jsme si ho museli užít.

A nejvíc, nejvíc si ho užívala Bubrdlína z Hodonína. Měla ten den mocinky moc rajtovací  náladičku. Za koňskejma vohradama se tak rozparádila, že jsme na sebe útočily. Mně se hrozně líbí, jak se jí dycinky rozsvítěj očička. 

Pak udělala plaveckou votočku a začala pádit. Tak jsem pádila taky, Rumíček taky pádil a zanedlouho připádila i Taliprtka.

A když už jsme takhle byli fšicí pohromadě, dala jsem do hry balonky, házedla a pešíčky a různě jsem to střídala. Jak hračky samotný, tak aportování  s hledáním. Bubince jsem to hodila vždycky jen tak kousek, aby se neřeklo a aby ona měla úspěch.

Bavilo nás to šécky. A bavilo nás to natolik, že se Bubinka posléze vyloženě vodvázala – za mého velkého a velmi netradičního povzbuzování 😀 😀  😀 (kdo se mi bude smát, dostane po kušně 😀 ale já udělám cokoliv, aby byl pes motivován 😀 😀 )

Chápete to? Bubrdlína si nesla sama od sebe balonek! To je krása, že jo? To za trochu tý mojí ostudy z hodiny zpěvu stojí 😀

A nejen já jsem byla radostná. Radostnej byl evidentně i Rumoušek 😀

Aspoň vidíte, že nekecám, když říkám, že jsme si něco užili. A my si užíváme rádi. 

Aby to odpoledne bylo dokonalý, pleskla jsem se pak na louce u starýho ořešáku na zem a nechala ty dva rezatce, aby se na mě nasáčkovali, povalili mě, povalovali se po mně a bylo nám na tý valný hromadě dobře. Pak se dovalila i Tali, ale to se poctivě přiznám, že už jsem se zvedla, protože ona je takovej chomout, že by byla schopná mě při tom povalování přizabít, min. mě skalpovat těma svejma ukrutnejma drapsákama. Tý jsem teda udělala radost tím, že jsme se spolu mohutně servaly o házedlo. 

A pak jsme se prostě jen tak poflakovali spokojeně po loukách, po poli, zašli jsme si pro šípky a volným krokem zamířili domů. 

Bylo to ukrutně krásný odpoledne.