Jo konečně!

R: Konečně nás vyvezli!

T: Po sto letech ale!

R: No to jo, hamba mluvit!

T: Ale zase nás vzali šécky!

R: Jo! A bylo to boží!

T: Supr to bylo, supr, řikám já!

B: No…..nevim………mě to nějak neuchvátilo.

R: Jak to?

T: Co blbneš, dyk to bylo bájo!

B:  Bájo jo? Na vodítku? Mezi regálama? U vozejku?

R+T: No jako jo, na vodítku bejt musíme………

R: Takhle……..dybysem tam byl sám, tak já ani na vodítku bejt nemusim. A nejradši sem tam sám, protože to si pak můžu nakoupit, sám si to vodnýst k pokladně  a tam to předat.

T: A co ti jako brání, když nás je tam víc?

R: Co asi. Nebo spíš, KDO ASI! Ty. Protože bys mi můj nákup sebrala a sežrala.

T: Ty jo, co kecáš? Dyk já už taky umim nakupovat…… skorem. 

R: Jehehehééééiiihihihííí . Škyt. Pomoc.

T: Zmetku jeden pekelná, co se mi tlemíš?

R: Uaaa, to sem si poplakal, škyt, pčik. Prej umí nakupovat skorem!! Dyk to neseš asi na padesátkrát a dycky to požvejkáš tak, že se to ani paní pokladní dát nemože! Jehehéééiihihihííí!

T: Nesnášim tě, nesnášim tě, nesnášim tě. Pánčička náhodou řikala, že sem čikovná.

R: No jo, řikala, ale vopravdu jen náhodou! Protože je jí tě líto, jehehéééiihihíhííí škyt.

B: Prosim vás, nehádejte se furt. Vždyť jste jak malí špunti. A beztak nechápu, co jste z toho byli tak odvázaní.

R: No, jo, tys měla smůlu, vyfásla si pánika, to jako je vlastně pravda, že to pro tebe asi taková zábava nebyla. Páč von tetkon poslední dobou nakupuje hodně na vážno. Ne, jako že by vážil to, co kupuje, ale je u toho děsně vážnej, pořád přemejšlí, co ešče, ešivá něco nezapomněl a jezdí sem a tam mezi nezajímavejma regálama. Takže jo, to chápu.

T: Hele upřímně jako, vona tam s nim je zábava málokdy ale. Jako třeba jeden nesmí ani tahat. Ani trošinku.

R: No to ale u pánčičky taky ne, to sis tetkon taky mohla potvrdit. Nevim proč vůbec seš taková pohrkaná.

T: Je tam tolik věcí!

B: Nevím tedy, co je tak zajímavého na vápně, lepence a rourách…..Vždyť to byla hrozná nuda. Tak sem stávkovala.

R+T: To sme viděli. Pánik měl vorosený čelo.

R: A to ale vymyslela pánčička, to kdo s kým půjde. Kůlivá němu, nechtěla, aby se zlobil s někym flekatym, protože nemá v současnosti moc kapacity a tak si ke mně přibrala i Tebe a jemu přidělila Bubinku. Že to jako bude mít víc na pohodičku.

T: Jehehéé, evidentně jí to nevyšlo! Mně to ale nevadí, já si to takhle aspoň víc užila.

B: No já už prostě příště nejdu. Však to bylo ponižující, táhnul mě vedle vozíku jako kozu. A ještě chtěl, abych si sedala. Tak jsem si dycinky sedla pěkně blbě. Do cesty. Schválně. 

T: Doobře ty, Bubino! Dobře ty! 

B: Však jsem stará a špatně chápající, ne?

T: Správně, jen mu pořádně zavař, za nás za vobě! Teda za mě určitě.

B: Dařilo se mi dobře. Měl to orosené čelo.

R: To pánčička pak taky ale.

T: Jo? Sem si nevšimla? Citýrovala mě jako prt.

R: Na ja, měla. Ale ne z nás. To prej bylo v pohodě. Ponejprv se jí vorosilo čelo z toho, že si – prej  blbka -jak se sama nazvala – nevzala košik a to, co jí nakázal pánik vobstarat, neměla pak kam dát. Páč v jedný ruce měla vodítko s náma a druhou měla hnedle plnou nakupovanejch krámů. Pak jí zachránil nějakej vodloženej košik, co tam kdo nechal, tak ho briskně vzala a uložila do něj nakoupený. Pak jsme mohli konečně jít do našeho odděleníčka.

B: Do jakýho vašeho odděleníčka? Vy tam máte odděleníčko?

T: Jo, to je odděleníčko psí a kočičí. Tam to mám ráda. Jen nechápu, proč tentokrát ty balíčky, co pro nás vzala, nám nedala, abychom si je nesli, jak jindy.

R: No páč to se jí právě vorosilo to čelo podruhý už. Páč byla ešče lehce votrávená a v tu dobu pro ni bylo životně důležitý zdržovat se poblíž kadiboudy.

T: No a? A proč tam nešla? 

R: S náma jako jo? Si už blbá nebo co?

T: Nejsem.

R: Seš. Jinak  by ti to došlo. No tak šla hledat pánika a  nikde ho ale mezi těma regálama neviděla. A že sme to tam prošli křížem krážem.

B: No……..možná jsme někde zrovna řešili, co mám dělat, kde mám sedět, aby mohl naložit ty pytle?

T: Asi. Chtěla bych to ale vidět, moc bych si to přála 😀 😀 . Seš dobrá. Von ví, že na tebe nemože.

B: Ano, protože jsem stará paní, co neslyší, nezná a pomalu chápe. 😛

T: To musela bejt bžunda!

R: No a my vo to přišli, protože jsme trčeli u nářadí, odkud vás pánčička už velmi netrpělivě vyhlížela jak Rákosák hvjézdičky. 

T: Tak sme zase aspoň viděli nějaký ty jiný psy, co jich tam ten den bylo požehnaně.

R: A k čemu jako to bylo, museli jsme sedět a vočmuchat jsme se nemohli, že je tam nával.

B: No to teda ale byl nával. Já ty davy nemusím. Ale měla jsem radost, když jsme se zase konečně všichni sešli. 

R: Největší radost měla ale pánčička, protože, jak pánikovi řekla, bude to s čistým štítem. A pak zmizela.

T: Pánik měl taky radost, to bylo evidentní.

R: Hlavně poté, co pánčička, když se vrátila, řekla, že si nás bere všechny tři a půjde s námi už ven, se procházet do ulic. Že, aby pánik měl na to nakupování klid. Páč pravil, že s čoklema už sem nikdy nejde. A s támdletou – vokázal na nebohou Bubinku – s tou už nikdá, páč tahat mrtvnou kozu u vozejku nebude.

T: Bubi…………a  naučíš mě dělat mrtvou kozu? Já bysem to příště chtěla taky zkusit. Bysem se mu pomstila za šécky ty příkoří, co mi dělá.

R: Jaký příkoří, prosim tě?

T: Musim poslouchat…..

R: Jo takle………..no to je fakt příkoří. 

T: Musim poslouchat a bez vodměn. To mě nebaví.

R: Jo, a co tebe baví jako?

T: Čmuchat přece. Ale dyk poslouchám docela, ne? Jinak by se mnou nemohla taklenc pánčička, když nás bylo tolikatě a měli jsme nad ní převahu.

R: Říká se, že sme jí přečíslovali.

B: Přečíslili, přečíslili se říká. Slyšela jsem to onehdá ve sportovních zprávách. 

T: A to je buřtik, prostě nás na ní bylo hodně. Ale vona se toho nebojí.

R: To ne, popadla nás šécky tři a šlo se.

B: A já už sem nebyla mrtvá koza. Šla jsem pěkně disciplinovaně u nohy.

R: Šak taky lidi koukali, jak to mašírujeme taklenc hromadně mezi davama. Nějaká pani s miminkem ve vozíku (sem nevěděl, že se tady taky kupujou děti???) se zastavila a vobdivovala nás, jak jsme hodný a šikovný.

T: A pani pokladní se na nás smála.

B: Aby ne, pochodující tříhlavá smečka. 

R: Poslušně, poslušně pochodující, to bych tady rád za nás šécky tři zdůraznil.

T: Jo, to je pravda, todle se musí zdůraznit, za mě osobně určitě hodně, takže já to zvopakuju, to kdyby to náhodou někdo přehlídnul: poslušně pochodující tříhlavá smečka. Páč jsme šli, zastavovali se, čekali a sedali pěkně na první dobrou. 

B: Pánčička může být spokojena.

R: Taky byla!  A za vodměnu se šlo courat ulicí. Pěkně navolňačku.

T: Ta úleva!! Moc si popoběhnout a svobodně si čmuchat. 

B: Bylo to prima uvolněníčko, ťapala jsem si pěkně a chodila si pro odměny, co pánčička doma upíkla.

T: Jo tydle kuličky, ty byly moc dobrý, ty se jí vyloženě povidly. Ty stály za to, bejt za hodnou.

R: Fšak taky pánčička na nás byla nesmírně pyšná. Jaký sme to šikovní pejskyjové. Jak v tom Hrombachu prve, tak tetkon na ulici. Žádný buráci, ale slušně vychovaní ohaříci.

A tak jsem jim – s dovolení se taky ozvu 😀 – za odměnu u auta, který stálo u zelenýho plácku, udělala malej piknik. K autu jsme dorazili úplně stejně, jak pánik s nákupem  a protože na něco zapomněl, jak se tam marně snažil domluvit s Bubinkou, vyslala jsem ho tam ještě jednou, ať jde a v pohodě tam dokoupí, co ještě potřebujem.

Mezitím jsem vytáhla misku na vodu, nalila ohařiskům vodičku, řekla jim, ať se usalašej na pažitu a dala jsem jim ty dobrůtky, co jsme nakoupili v jejich odděleníčku. Spokojeně si tam leželi a žužlali ty děsný průmyslový dobroty. Nezvednul je ani sportovně vyhlížející dědeček v doprovodu dvou malej špuntů na odrážecích kolech. Měl a má můj obdiv, protože terén je tam velmi s kopce a cestička, která se vine v zeleni, pak končí u silnice. A on v klidu, naprostým klidu ty dva malý špuntíky dirigoval  a dal jim i přiměřenou volnost. Já bych měla secvaklý půlky, jak předtím v tom Hrombachu, aby mi prťata nevjela do silnice, protože se jim to tam místy i pěkně rozjelo. Ale vůbec. Supr trojka, určitě věděl, co si může dovolit. Hezky se na to koukalo.

A protože pánik nešel, tak jsme na chvíli ten piknik přerušili a aby se ohaříci nenudili, dali jsme si v civilizaci trochek toho posloucháníčka. Jen tak, pro osvěžení paměti. A pak se zase mohli ohaříci spokojeně placatit. Až do momentu, kdy jsem viděla Brtnika a šécky tři na něj poštvala.

Doma se pak vyvalili na zahrádce a byl od nich pokoj. A my mohli jít pracovat. Páč zábavy už bylo dostatek 😀 .