Tahle středeční procházečka.

Byla první od tý doby, co mi bylo tak zle a byla úžasná. Počasím, pohodou, hodnejma ohaříkama, tím, co šécko jsme stihli, tím jak jsme si to užili………prostě krása.

Čekala na mě po návratu práce . Chtěla jsem muži svému pomoct se stěrkováním podlahy, ale hlavně – vichr z předchozího večera sundal z ořešáku neskutečný množství ořechů a já je musela posbírat. Takže na úplně dlooouhý loncání to nebylo, ale na dlouhý jo 😀 .

Vzali jsme to na louky za koňskýma ohradama. Měla jsem radost, protože Bubrdlína poskakovala jak malý ščenátko a Rumíček jakbysmet. Bylo vidět, že mají radost, že jdeme společně. Tali si šla pobíhat kolem, nechala jsem ji a měla tak prostor pro ty dva. Rumouškovi jsem hodila nový házedlo s balonkem z tý lehký nezničitelný pěny, místo toho, co teď visí v lese u cesty na smrku. Koupený je pro Taliprdnici, protože je balonek větší a ona má tu hubu jak vjezd do hangáru, tak jsem byla zvědavá, jak to pojme Rumoušek. Tak hubu si vyvrátil, jen aby to sebral on 😀 .

Bubrdle, když viděla, že se  hází, se začla vrtět a projevovat nadšení, tak jsem jí „hodila“ jejího oblíbenýho pešíčka, aby si taky pro aportek mohla doběhnout. Mám z toho radost, že jí to baví, že sama něco chce. Občas se u toho zasekne a je zaražená taková, ale pak to rozchodíme. Tahle její rozpačitost a strach něco udělat, mě mrzí – v tom smyslu, že se mi nedaří jí to z života vyzmizíkovat. Měla by pak mnohem hezčí žití. Ale i tak, je to moc fajn, že jí něco baví. 

A teď jsme se tam takhle spokojeně bavili fšicí tři. Pak už i čtyři, protože jsem madáme flekatou povolala, ať se taky zapojí a neloncá si sem a tam. Toho si užili s páníkem tetkonc dosyta. A bylo vidět, že je ráda. Posadila jsem jí hezky a jak viděla, že beru do ruky házení, začla hýkat a zadek jí v trávě poskakoval jak poklice na hrnci s vařící se polívkou.

Mrskla jsem dálku nejvíc co to šlo. Po uvolnění z čekej letěla do kopce tak, že to vypadlo, že se přelomí vejpůl, zláme si haxny a já nevím, co všechno 😀 a pak nastalo velikánský kroužení. A posléze boj do posledního dechu nás obou. Smýkaly jsme s sebou navzájem, děsně si vyhrožovaly a bojovaly. Pak přišlo pusť a volný let za obratem hozeným házedlem. Průběh stejný, jen na konci jsem ji nechala vyhrát. Myslím, že ten kruh do trávy vypálila natrvalo, jak tam vítězně kroužila 😀 

Mám to ráda, když nás to šécky takhle pohodově baví. Opodál ležel rozdrbanej balík slámy, a tak jsme ho stejně jako tuhle využili k troše toho tělacvičení. Hop nahoru, hop dolů a okolo… Rumíček lítal jako ten šůs. S Bubi jsme si dali jedno pěkný oběhnutí, skákat po ní pochopitelně nechci. I Tali byla nakonec povolána, neb se nemusí furt jen flákat a nosem u země.

Loncali jsme se pak loukama dál, až ke starýmu ořešákovi a za ním jsem to podél remízku stočila na pole. Než jsme došli na konec remízku, měli ohaříci možnost si trošku potrénovat poslouchání, neb v remízku prý bylo něco hodně zajímacího. Obešli jsme remízek a vydali se lehce zarostlou loučkou k sto let neobhospodařovanýmu jabloňovýmu sadu. Loni tam bylo jablíček habakůk a ohaříci si na ně chodili jak do cukrárny. Letos tam není ani jedno jediný 🙁 Což mě mrzí, já si taky vždycky dala, byly to dobrý jablíčka, nějaká stará odrůda.

A tak jsme to otočili zpátky, halt si dáme jablíčka doma, ty kupovaný. Bylo tak krásně, začínal lehkej podvečer, fšade bylo ticho…………. nádhera. Já se toho fakt nemůžu pořád ešče nabažit. Ohařiska se vometali fšicí kolem mně a já si šla, furiantsky ruce v kapsách a vyndala jsem je jen, když si některý z ohaříků přišel pro odměnu. Teda takhle – kdyby bylo na Bubrdli, tak bych ty ruce v kapsách neměla, páč ta se furt motá kolem mně a číhá, ešivá padne něco, nebo nepadne. Kdyby padalo podle jejích požadavků, byla by z ní bečka. Takže smolikof a jen semo tamo. Ale to víte, že ji trošilinku protěžuju, babičku naši. Ale tak, aby se vlk – Bubrdle – nažral a koza – její tajle- zvostala celá. Dávám  jí povětšinou takový pidižvíky.

Dorazili jsme dom a já šla popadnout hrábě svoje fiskárový a vzhledem k tomu, že ten vichr z předchozího večera fakt sundal neskutečný množství ořechů, jsem měla o zábavu až do tmy vystaráno. Nasbírala jsem 3/4 obří červený přepravky (takový tý starou, fakt vysoký) ořechů. Brtnik bude mít co loupat za dlouhých zimních večerů 🙂 a byla jsem spokojená. Dnešní odpoledne jsem fakt neprofláka.