Tak jako obvykle, mi to zkrátka nevyšlo.

A to jsem fakt potřebovala, že abychom dneska šli jen nakrátko. Jojojo, tak leda prdlátko. Zas mě to přepralo. Plán hezkej – vytáhnu ohaříky na strniště za Domečkem, nechám je tam chvíli loncat, trochu aportu uděláme, zase budeme loncat a půjdem dom. Já budu natírat vokno a tak jako podobně. Natření vokna je důležitý. Protože musí bejt stejně hezký, jako šécky ostatní už zasazený profi okna a dveře. Je to ale okno vnitřní, takže není zapotřebí kupovat ho za nehoráznou cenu, když si ho můžeme vyrobit sami, zvlášť, když víme číslo barvy, kterou potřebujeme namíchat, aby tobylo stejný. Z obyč hoby okna. Tohle okýnko původně vedlo z bývalé toalety přímo už ven z domu. Teď je ta zeď už uvnitř domu, ale okno chceme zanechat. Jako zajímavý prvek a taky bude pouštět světlo do předsíně. Takže úkol na odpoledne byl jasnej – lakýrnický práce.

Enemže, řikám, se mi to vymklo, takže na lakýřinu došlo spíš tak jako už v podvečer. Protože se nám na strnisku zalíbilo a tak jsme se tam chvíli točili, jako holubi na báni a pak prostě jsme došli až na konec a mě napadlo, že si tady potřebujeme na zimu zase ve vegetaci vyšlapat stezičku, kterážto zarostla, neb tam nikdo nechodil, když se z louky udělalo políčko. Tak jooo, projdeme to tam, sejdeme kousek dolů a HNED!! pudeme domů, mám ty povinnostě.

Jooooo. Jasně. 😀

Šli jsme dolů a já zjistila, že krávy jsou dneska hooodně daleko. Aby ne, když na druhý straně cesty, v posekaný vojtěšce drandil velkostroj a balil ji do balíků. Tož to se musí využít, sejdeme dolů na louky, když nás dneska nebude nikdo honit.  A akorát, když jsme míjeli stroj, byl jeho  majitel venku a něco upravoval. 

Ohaři měli radost.

Tali měla radost, Rumíček měl radost, Bubrdle měla radost…….že můžou někoho přepadnout. No ty bláho! 😀 😀  Ešče, že statkáři mají taky psa. Vižlu. Na mý doporučení – před tím měli výmara. Paní je z vižlíka unešená, jak je to zcela jiná liga. Ano je. Mohu potvrdit. A tak tam ty tři jemeni kolem toho motorizovanýho žence skákali a byli rádi, že on je taky rád ………. Asi takhle, jsem taky ráda, že  mám novýho kámoše 😀 😀 😀 .

No jo, tak když už jsme to takhle natáhli, tak už asi není moc co řešit a rovnou teda půjdem dál 😀 😀 . Je fajn, když objevíte dobrou výmluvu 😀 A tak jsme to vzali fakt poctivě. Sešli jsme dolů, k remízku, kde mám zimní krmítka, a podél remízku jsme mašírovali směr nahoru k lesu, kde mám tu křemeňáčkovou pěstírnu. 

No ale! 

Tam u jednoho ze sloupů leželo něco. Velkýho, tmavýho a na dálku chlupatýho. Co když tam leží postřelený prase?? Ten velikej kňour. Třeba ho střelili a střelili ho blbě a tetkon von po nás pude 😀 . Ano, souhlasím a varuju každýho, kdo se mi bude smát. Stačil Brtnik.

No ale já mám zodpovědnost za tři čokle, z toho jednu důchodkyni. Prt vidim, takže jsem nebyla schopná rozeznat, co se to tam povaluje. Ale dřív nikdy to tam nebylo. A já neměla odvahu to jít zjišťovat. Zkusila jsem si to nahrát, že jako si přiblížim a uvidim. No tak jo 😀 Uvidíte, že uvidíte stejný prt jako já. Hlavně na konci videa, páč se mi zdálo, že se prase skutečně pohnulo 😀 .

Mazali jsme honemky do kšá, co nám stačily noženky. No nic, jsem zvědavá, ešivá to tam bude, až půjdeme příště. A když to tam bude, tak co tam bude.

Pro tentokrát jsme to fakt nezkoumali a rychle smažili směr pěstírna. A! No takovejdle krasavec tam na nás čekal:

Sám samotinkej, jak voják v poli, ale do políftky byl dobrej. Domů jsme se vraceli velikánským vobloukem, aby na nás to prase nemohlo zaútočit  😀 😀 a ohaři tím pádem byli nadšení z možnosti si více zapoletovat prostorem.

Oni pak doma padli a já šla dělat toho lakýrníka. Vypadá to, že se mi okénko dosti povedlo a těším se, až se nainstaluje.