Tak, kde jsme to skončili minule? Jo, přípravný práce na střeše, kde už máme po umístění ohnutých roxorů všechno připravený. Bude se moct betónovat ten pozední věnec.

Neboli bude se moci objednat mix. Opět přijede obří auto plný betóna s olbřímí rukou, která ten betón dopraví na patřičný místo.

A přesuneme se proto i v popisu prací dolů na zem. Neb.

Když už objednáváte takovýhle auto a stojí to hromadu peněz, nedává smysl, aby to přijelo jen s betónem na ten pozední věnec, když kapacita toho auta je pochopitelně větší. Takže………takže se ještě před tím rozhodlo, že se pokusíme stihnout s tím vším, ještě vykopat základy pro budoucí verandu.

Mimochodem – teď odbočím, ale na tu verandu se hrozně moc těším. Třebas víc, než na už rozpracovanej obýváček. Přes to, že veranda je vlastně taková “očistná zóna”, kde si odložíte v suchu a pohodě mokrou bundu, boty, tašku, špinavý psy…., tak já tohle místo vnímám i jako takovou zónu uvítací.  Měli jsme to tak i v bytě. Hala byla světlým místem, útulným a příjemným, který příchozí už rovnou uvítalo. A tak to bude i tady. Bude to pochopitelně veranda s oknem, bude tam křesílko, abyste se mohli pohodlně k obouvání posadit… nebo tam možná bude nějaká pohodlná lavice vzhledná, bude tam takovej ten starej věšák klasickej stojatej, ten prostě musím, musím mít. Na okně bude květena a bude tam milo a příjemně.

No a ještě si pochopitelně počkám, než to bude postavený, ale! Už budou ty základy. A aby byly, bylo taky nutno sehnat bagra, který je vykope. Neb dle projektanta musí být opravdu hodně, hodně hluboký. Podařilo se nám zkontaktovat pana bagristu přímo u nás. Sympatický mladý člobrda – taky v majetku čoklida. Přišel, omrknul, dohodl se rozsah prací, cena a termit. A bylo to.

A já jsem byla v klidu, že tohle bude pro nás flákárna přece, protože bude pracovat stroj. Jehehéé, no jo. Tak flákárna se nekonala, makalo se ve velkým, protože nejen, že bylo nutno kvůli úzkému prostoru zapojit i rýč a krumpáč, ale taky se pak muselo uklidit, a ošetřit muže zničenýho úpalem. A v neposlední řadě taky výkop zakrýt, aby nám tam nenapršelo. To už mlel Brtnik z posledního a já s snažila seč jsem mohla být nápomocná a pomáhala tahat tu těžkou plachtu, aby jí mohl nahoře uvázat. Zaplachtování bylo nutný, protože kdyby lilo a navalila by se voda do těch základů, měli bychom po hehe a nemohli betonovat.  A mezitím co vázal, jsem – protože se nemohl bránit, že to dělat nebudu,  ponakládala na kolečko vykopaný těžký  keramický roury a odvozila to pryč, aby už tohle nemusel pak dělat. Ani neměl sílu mi nadávat. Nebylo mu dobře a já ho posléze opečovávala. Výsledek tehdejšího snažení – zde:

V další fázi následujícího dne jsem se zapojila už ve velkým. To bylo nutný zase z vykopaných základů- resp. plochy pro základovou desku, vyházet značný objem jílu a posléze do vybudované ohrádky naházet štěrk. Obého jsem se ujala já. Jíl jsem zvládla vyházet zcela osamoceně, zatímco Brtnik dělal úpravy a bednění. Abych se nestrhla, vzala jsem si k tomu lopatku od smetáčku, nabírala uměřený množství do kýble a ten pak vysypala do kolečka. Když jsem začínala, říkala jsem si že to mám tak na sto let 😀 , ale chytla jsem supr tempo a kýblovala jako divá. Divej byl i Brtnik, když viděl, jak mi to jde pěkně od ruky. Ušetřila jsem mu takhle nemálo času a taky trochu těch sil.

Štěrku bylo 2,7 tuny a z toho tak půlku jsem tam přeházela taky já. Brtnikovi jsem dycinky naplnila kolečko a on to tam vysypal. I tady se mi podařilo chytit supr rytmus a házet – teď už lopatou, jako divá. Radovala jsem se velice. Neb z tohoto:

Jsme vytvořili úhledné toto:

No a byli jsme připraveni na obou frontách. Takže mix objednán a na pondělí se brala dovolená. 

A ta teda stála fakt za to. Protože mix na cestě a Brtnik při sundavání té plachty blbě šlápl a zahučel do toho příkopu, co vidíte na fotkách. Hluboký, úzký a kolem ty karisítě. Opravdu ho někdo má rád tak, že ho cestou asi zachytil, jinak si nedovedu představit, že to dopadlo v podstatě tak dobře, jak to dopadlo. Že měl “jen” zmasakrovaný koleno. Že s tím ještě dokázal dotáhnout to betonování, kdy já jsem měla nahoře na střeše na starosti ten pozední věnec, roznášela beton, matlala beton, uhlazovala a hutnila beton a on totéž dělal dole se základy a základovou deskou ve velkým. Pak i dokázal vylézt za mnou nahoru na střechu a zase se spustit po žebříku dolů. 

Pak si sednul a na kafe a byla konečná.  Bylo jasný, že lékařská věda ho nemine a že mě nemine nutnost řídit a odvézt ho někam, kde to vůbec, ale vůbec neznám. Musela jsem se pochlapit a bylo to na místě. Takže jsem ho odvezla do nemocnice, kde jsme strávili zbytek naší dovolený. Vlastně ne, zbytek úplně ne, ten jsem po návratu-když zjištěno, že nic nezlomeno, nepřetrháno a pod. a po uložení Brtníka na gauč strávila tím, že jsem nejdřív na 3x vyvenčila čoklidy – vstup a výstup vždy oknem 😀 . Mimochodem tím oknem se musel dostat domů i chudák Brtnik. Vystavěl tam ještě před tím ovšem schůdky z tvárnic, tak to bylo o to lepší, nicméně i tak to s tou jeho nohou byl velkovýkon. 

Odvenčila jsem tu ohaří bandu  a abych nebyla nevyužitá, čapla jsem klíče od auta, kanystr s benzínem a vyrazila ještě v půl pátý sekat na chalupu. Protože bylo jasný, že po nějakou tu dobu budu muset šécko obstarávat sama. Tak abych se z toho nezbláznila, vezmu to po částech a stihnu, co můžu. 

No a tak zatímco se Brtnik zotavoval, betónek nám tvrdnul. Jak moc pěkný to tetkonc máme, ale neuvidíte, protože je to pod plachtou, aby to tvrdlo bez pomoci slunečních paprsků. A momentálně vlastně máme před barákem bazén, protože začlo lejt. 

Jojo, pořád se něco děje. Tak a abych skončila trošku optimističtějš, hodím sem rychlý pohled na můj jediný a pomaličku se rozšiřující záhonek:

P.S.  – než došlo na publikování článku, jsme už zase značně stavebně posunutí, ale to zdokumentuju příště.