Jo, léto je v plným proudu po všech stránkách.

Uďálo se hrozný vjédro a tak je nejlepší chodit ven jen ráno a odpoledne se placatit na zahradě ve stínu starýho ořechu – to se týká ohaříků, nás ne. My makáme. Furt. Vjédro nevjédro.

No  a protože je to léto, je i čas senoseče. A balení sena do balíků. A to v Rumíčkovi vždycky vzbudí puzení stát se skokanem roku. Ani ho k tomu člověk nemusí vybízet. Naopak, spíš ho mírním, protože si říkám, že by z toho asi zemědělec radost neměl? Nebo by mu to bylo jedno? Nevím. A tak radši mírním Zrzavcovo nadšení. 

Enemže ne dycinky se mi to podaří, zvlášť, když k tomu  má sparingpartnera, že jo 😀 . A tak tady máte dokumentaci z jedný naší ranní procházky v šest hodin ráno, kdy se den pomalu probouzel a bylo příjemně chladno. Tak chladno, že jsem si musela vzít i mikču. Chodili jsme loukama, kde se teď přes den chodit nedá a tak jsme si užívali  volnýho prostoru, poletování. A sem tam taky trochu cvičení poslušnosti, abychom nekrněli. I když, popravdě, jsem nějak zjistila, že k tomu krnění mám sklony. Opět jedu nejradši v módu „Jentaksijdeme“ . Někdy to ohaříkům – tedy hlavně Rumíčkovi – vyhovuje, někdy si řekne o práci. A nebo i jen tak o zábavu. Jako tohodle rána, kdy objevil soustavu kotoučů a s výrazem hrdobce se jal po nich poskakovat. A společnost mu k tomu dělal kdo? Oba z kotoučů velenadšení. Tudíž tu mám mnoho variací na téma pes a kotouč, kocour a kotouč…. 😀

Kupř zde – Jsem tu a vy mě obdivujte:

Nebo tady – „Sám od sebe uuuutykááám, dívej!“

Nebo tudle – Kterak elegantně zmizeti a s velkým efektem se zase zjeviti 😀 :

Případně zde: „Kam šel?“

No a nebo tady – kolik zvířat vidíte?