Vypadá to, že se nám tady objevuje nový páteční trend.
Kdy páteční procházky chytají nějaký přízvisko. Minule to byla poetická Jablíčková. Teď jsme dost při zemi. Doslova 😀 😀 . I když….. ta první část procházky byla naopak docela povznášející, by se dalo říct. Páč Taliprtka byla na příjmu. A to jako, že hodně na příjmu. Opravdu hodně a hezky. A to mi vždy přivozuje libé pocity a já se pak skorem vznášim.
Chodíme teď tedy převážně nahoru ke kostelíčku. A ona se vám cestou do toho krpálu vrací, čeká…. .. prostě je to skvělý. Já jsem je ještě tentokrát nechala všechny tři upustit v kopci trochek páry, kdy jsem jim metala balonky do listí pod námi a oni tak mohli řádit, lítat a zuřivě hledat. A spokojeně se u toho tlemit. Tooooo se mi na to hezky kouká. Pochopitelně je nehoním jak nadmutý kozy, obzvláště Bubrdlínu ne. Ale i ta si “zařádila”.
A pak jsme pospolu hezky vystoupali až nahoru, kde dostali rozchod a já si mohla cvaknout po stopadesátý kostelíček a tyhle krásný kytičky.
Nikde jinde jsem je tu neviděla, jmenují se tedy opravdu snědek, jak jsme loni vyzkoumali a já jsem z nich úplně unešená. Z jejich jednoduchosti a čistoty. V kombinaci s tím kostelíčkem je to dokonalý.
Pročucháno, prozkoumáno a můžeme se zanořit do lesa. A i tady jsem si užívala Taliprtky z nejhodnějších. Dodržovala smysluplnou vzdálenost, byla přítomna. Občas jsem je k sobě šécky zavolala, abych je pohladila, pochválila, odměnila a zas jsme jen tak pokračovali dál.
Až do okamžiku, kdy jsem je na jedné křižovatce cest volala k sobě. Maďařský duo udělalo elegantní otočku, germánská frakce se zasekla a když jsem houkla dotaz, zda jako neslyší nebo co, byla vidět chvilka zaváhání a pak ……………s sebou flákla vedle cesty a pohybem těla a hlavy, který znají všichni pejskaři pod názvem Ouško se k tý zemi přicucla. “TY PRASE HNUSNÝ, FUJ JE TO!” Letělo spolu s tím pohybem vzduchem moje zařvání. Ovšem pozdě, zabránit nejhoršímu už se mi prostě nepovedlo. Jen jsem to zmírnila, protože hned vstala a nepokračovala. I tak to ovšem stačilo. Smrdutý boa kolem krku a flekanec na boku byly důkazem, že dílo bylo dokonáno.
“Seš nechutný prase, di vode mně, vypadni, hnus, fuj, pobliju se…….a dalších asi 120 tisíc podobných komentářů ze mě rozhořčeně padalo. A způsobily, že tak, jako se smrad táhnul za Tali, tak ta se teď táhla stejným způsobem za mnou 😀 😀 . Ani slovíčkem jsem ji nemusela povelovat nebo cokoliv jinýho. Prostě jsem měla neviditelný -sice smradlavý, ale vodítko 😀 😀 Xichtila jsem se na ní tak, že jí muselo být víc, než jasný, že jsem velmi nespokojená. Eufemisticky řečeno 😀 😀 .
Nu a protože byl pátek a protože nebylo kam spěchat, zamířili jsme nad mou oblíbenou “vlčí stráň”. Kdybych si následně nemusela hlídat , aby se ke mně Taliprdnice neotočila tou špatnou stranou a stejně tak hlídat, aby se neotřela o zbytek ohaříků, mohla bych říct, že to byla velmi, ale velmi pohodová procházka, kdy jsem od onoho momentu, kdy Tali hodila ouško na ni nemusela ani pípnout. Fakt prostě nic. Ťapala vedle mě na neviditelným vodítku. Zavolala jsem škodolibě muži svému, abych mu oznámila, že jeho pes je prase a postaral se mu o zábavu. Já to mejt nebudu 😀 .
Postupně, jak zasychala ustupoval částečně i smrad. Až nás nad vlčí strání opustil téměř úplně. A stejně jako minule tady měli ohaříci spoustu zkoumáního. Stála jsem s nima zase na kraji rokle a čučela dolů, co to tam můžou mít zajímavýho. Podle mě něco bydlí v tom vývratu, mohla by to být pěkná skrýš. Shora je krytá. Zespoda se tam vydá málokdo. I ohaříci tam nejdou, zastaví se a čučej.
Na jednu stranu mě to láká vybádat, na druhou stranu člověk nechce rušit případnýho obyvatele. Třeba k nám bude jednou štěstí milostivo a poodhalí cípek toho tajemství. Prozatím necháme tajemství tajemstvím a budeme bádat jen tady nahoře. Zase jsem jim nechala jejich čas a jejich prostor. Čmuchali, skenovali, bádali a já trpělivě čekala. Kdyby byli svobodní psi, taky tady stráví tolik času, kolik jim bude libo a potřeba. Tak proč jim to kazit. Pak se všichni nahrnuli ke mně, já “odkopla” smrdutkyni 😀 a mohlo se započít s návratem domů.
Došli jsme do bukovýho chrámu a úvozem, jenž je plný listí se spustili dolů na cestu pod kostelíčkem. Tam jsme museli ještě udělat povinnou zastávku v místě, kde to Rumíčkovi běhá, ten balonek, a já ho nechala, aby si tam chvilku hrál, jak se mu zachce. Taliprtka si čmuchala kolem a Bubinka stála vedle mě stejně trpělivě jako já.
A pak už bylo načase, nachystat se na očistnou koupel 😀 . Když jsme dorazili dom, nechala jsem Rumíčka a Bubi sedět za vrátkama a předala Taliprda právpoplatnýmu majiteli 😀 😀 . Ať si taky užije. 😀 😀 A když jsme šli příště okolo, byla jsem za ostříže a flekatý prase odtama hnala svinským krokem 😀 .
U nás sa tá kvetinka volá Bledavka okolikatá, ale mi ju voláme hviezdička, to preto že keď kvitne vizerá lúka ako večerné nebo posiate hviezdami. Sú ich mraky a kosíme až keď odkvitnú.
Áno, ááááno to je přesný!! Ta louka vypadá jako nebe poseté hvjézdičkami, to je opravdu přesný. Děkuju za to skvělý přirovnání. / i za to, že je kosíte po odkvětu/ . Já jsem tuhle něžnou a křehnou krásu viděla zatím je na jendom místě u nás. Jinde zatím ne.
Jej urobila som hrubku vizerá = vyzerá
To je výhoda, my tohle asi neodhalíme, leda Dennyky by mohla, ale ta tu tetkonc nejni, takže cajk. 🙂
Chudinka polámanej Brtnik musel pucovat psa? My to máme zařízený tak, že komu se pes zprasí, ten si ho pucuje. Naposledy drahá polovička prozíravě odkopla scíplýho kapra do Labe, ale na ovonění prý stačilo vyválet se v trávě po původním nálezu. A ano, pes po akci nelze odehnat a táhne se za Tebou jako smrad 🙂 Vrchol byl, když byla páchnoucí Indy jednou transportována autem zabalená ve dvou pláštěnkách a ručníku, s otevřenýma okýnkama, a v ulicích města se pro ten smrad rozprchávaly davy lidí 🙂
Neee, ne to ešče nebyl pochroumanej, to bysem ho nenechala, zas taková hydra nejsem 😀
My jsme takhle smrdutýho trasportovaly ještě blahé paměti s mámou Murphyho, zkombinoval houno a smrdutou konzervu. Strašný, tohle byl jen odvar, proti tomu.
Já vůbec netuším, co jí to popadlo najednou, už to nedělala, hezky za dámu byla a teď – prase najednou zase 😀
Snědek jsem dávala kdysi na zahrádku,jsou to cibulky.Nevím jestli to je zrovna ten druh co máš vyfocený.Taky se z květů vyrábí tinktura pro lepší zvládání bolesti.Ale nikdy jsem to nezkoušela.
No já vím, že ho sousedka taky na zahrádce má – budu si chtít ponabrat od ní nějaký cibulky. Je to krásná kytička a asi ji nechám, ať si běhá po trávníku volně, jako u kostelíčka.
Hvězdička na obrázku je opravdu líbezná, moc milá kytička.
Zdravím smraďocha Taliprda. Tyhle mimikry si jezevčice Besinka (blahé paměti) pořizovala také často. Na rady chovatelů jsem ji semo tamo podávala syrové, kapku zamřelé maso. Ty její pusinky, smrděla pak i zevnitř. 🙂
Nejvíce a neodstranitelně však páchla, když ji počural toulavý kocour, kterého zahnala na strom. Já šla pro ni a dostala spršku také. Rázem jsme byly obě navoněné fešandy. Kabát jsem pak musela vyhodit a pracně odhánět myšlenku, strčit Besku do pračky. 🙂
NO FŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮJ ten smrad znám, znám!!! to je humáč. když jsme byli na dovče jednou v zimě na Šumáku v našem oblíbeným penzionu Klose, tak tam nějakej potulnej jedinec označkoval okno a já jak jsem šla už oblečená pryč, šla to okno od kópelky zavřít, a nic zlého netuše se o něj asi otřela. No ty jo, v tom autě!!!!!!!!!!!!! Strašný, strašný, než jsme přišli na to , z čeho to je!!! Naštěstí paní majitelka mi bundu hodila do pračky a půjčila svou, tak výlet nebyl pokaženej a kupodivu se zadařilo, že ta bunda neosmradila auto, to už by bylo horší.
Odveke dilema pejskaru. Co je mensi zlo? Kdyz se cokl v hovne vyvali nebo ho sezere? 🙂
Kuskusova
Jsem zachytla, zes tu psala nekde zminku o obou kolenach zoperovanych, mas je obe uz vymeneny? Nebo jsem v tom stresu z Troldy neco prehlidla, blbe usoudila?
No váleč je sice problém jak to odstranit, ale zase si zadělá jen vnějšek, nezadělá si zažívání kdejakým sajrajtem.
Kuskus už má i druhý kouleno???
Fifi
mám odoperované jen jedno koleno a to druhé už vyměnit nepůjdu. Operace sama se moc nepovedla, prakticky hned po zákroku se mi neustále tvoří v novém koleni voda, 3/4 roku užívání protizánětlivých prášků mi pak odrovnalo ledviny a nově našli skrytou srdeční vadu. Jako Trolítko jsem držela přísnou ledvinovou dietu (poslední dobou hřeším a hned je to znát) a zdravím broučka pruhatého, však se mu toho také nastřádalo a klepu na dřevo, že je na tom kapku líp. Moje operovaná noha je skoro o 1 cm delší takže i záda dostávají zabrat… šmajdám o jedné berli, ale dojdu si kam potřebuju. Druhé kolo ve špitále bych už nedala.
Ajtakrajta, tak ja to pochnapla blbe v nejakym tvym postu, ze mas uz i druhy vymeneny. Promin. Ale “uzivas” si teda fest, nejaky rehabky jsou pro tebe mozny, myslitelny? Zada musi dostavat strasnej zahul, srdicko a ledviny mas pod kontrolou, echjo, mas toho nalozeno. Chnapu, ze druhy kolo v nemocnici uz nechces, akorat teda najit neco, co ti ulevi.
Jinak dopr… to nikdo netusil, ze ti prasky od bolesti takhle dlouhodobe podavany muzou nekde uskodit?
Ortopéd – chirurg, co mi ty protizánětlivý léky psal tohle neřešil, až obvoďák mi udělal krevní rozbor a zjistil, že furt bleju z ledvinové nedostatečnosti. 🙂 Já myslela, že zlobí bederka a ony to byly ledviny. Ale už je dobře, musím se jen hodně prolívat a trochu v tom žrádle držet štábní kulturu. Chodím na kontrolní testy a jsou skoro jen malinko zvýšené. 🙂
Radne se prolejvej, stabni kulturu primerene dodrzuj (ale ono to nejde, obcas si clovek musi udelat zradelni radost), ja vim, ze ty nikdy nefnukas a nemas rada litylity. Takze nebudu te litovat ani nad tebou fnukat, ty ses baba zocelena, ty se se vsim poperes po svym. 🙂 A skoro jen malinko zvysene testy, to ses na tom jak Troldik, cilize skoro v poradku ses. 🙂
Kuskusi – to mě hrozně mrzí tohleto!!!!!!!!!! Člověk aby se staral sám, kontroloval, zda to, co mu doktor odborní dal, je v pořádku a nemůže škodit. Mám vzteka, velkýho vzteka!!!!