A to přes to, že teda počasí nebylo nic moc.

Zatažíno s výhružkou deště, ba co přímo slejváku. Podle toho, jak se tvářilo nebe. Černošedivě. A vítr fučel tak, že jsem litovala, že jsem si nevzala čepici. Ešče, že já jsem neustále okapucovaná, takže kapucka mě vždycky zachrání.

Tali byla na začátku značně rozverná, ale pak se srovnala a bylo to fajn. Dokonce! Dokonce se, vážení! a to je asi sasrak trošánek, hned v začátku procházky v úvozu za  Domečkem SAMA OD SEBE! otáčela a vracela se. Asi 4x! To je ve společnosti ostatních psů naprostej sasrak, kterej se děje tak jednou, maaasimálně 2x za deset let 😀

Takže to jsem čučela teda. Předznamenávalo to fajn procházku? Jo, předznamenávalo. Měla jsem zas sebou tři ohaříky. Nešli jsme jako vždycky podél pastvin dolů, ale vzali jsme to horem, podél silnice.  A za polem s vojtěškou jsme si aportýrovačně zařádili. Úplně fšicí! Hezky poctivě jsem to střídala a měla jsem velkou radost, jak to dneska moc baví obě feňule. Bubrdle byla jako drak. Nebo spíš teda dráček 😀 . Ale pozorteee, pozorteee – my se i “přetahovaly” . Není to teda nic dramatickýho, vzhledem k těm jejím zoubečkům, ale přetahování to je . Já jí dycinky jen tak lehce kladu odpor a pak ji nechám vyhrát. A ona se raduje. A já s ní. Po přetahování zpravidla teda toho svýho miniaturního pešíčka pustí, nepředá ho, ale to nám nevadííí, nevadííí. Je nám to fučík, hlavně, že si hrajeme a že nás to bafčí. 🙂 Museli byste jí vidět, bábrdli jednu.

A Tali byla dneska taky velkoaportýrovací. Dokonce tak moc, že když se radovala ze svýho vítězství, kdy jsem jí nechala vyhrát náš boj o házecí balonek, hodila takovou šíbru do prostoru, že srazila nebohýho, nic netušícího Rumouška pasoucího se na pažitu. Tak jí trošku vyřval díru do hlavy. Že aby se nechovala jo hovád, ale jako normální pes. Moc hezky se mu omluvila a byla pak v tom aportýrování taková jako opatrná. Asi půl minuty 😀 😀 , než jí to vysvištělo z makovice zase šécko ven. A tak jsem dávala dobrý pozor, aby, když se vrací ze svýho vítěznýho obloukování, aby do něj zase nevlítla.

Když jsem ukončila aportýrovací intermezzo posunuli jsme se loukou dál a já u remízku zblejskla zajíce. Šupla jsem si důchodkyni na vodítko a že vyrazíme cvičit. Enemže zajíc byl jinčího názoru a do remízku zajel, jak nůž do dortíka. Tak jsem jí zas odcvakla a brouzdali jsme travou jen tak dál. 

Aby nebyla nuda, hráli jsme odhazovanou. A to se k mýmu překvápku zase Tali sama od sebe, bez volání /vižlí duo moc volat nemusím, to mě má furt v merku/, připojila. Přihnala se jako stádo bizonů a hýkala jak dvě stáda zeber 😀 . Musela jsem se smát. Jí , jak se tvářila, co dělala a tomu, že přišla . Tak jsme chvíli odhazovali a já si při tom monitorovala teréna, že kdyby někde nějaká zvěř, tak ať to využijeme. 

Já neviděla nic. Ale Tali nos pravil evidentně něco jinýho. Začala revírovat a přidala na rychlosti. Tož jsem jí musela stopnout a navrátit zpátky do normálního módu.  A to už jsme přešli na další louku, kde jsme si dali krapánek nějakýho poslouchání a cvičení a taky pracovního aportýrování, kde už požaduju opravdu práci a žádný krávovinování.  S výjimkou pro Bubrdli. Tam jsem ráda, že to máme, jak to máme, to je jasný.  Ale dělá mi radost s tím, že pokud se zrovna věnuju Rumíčkovi, nebo Taliprtce, tak Bubi často jde a předvádí snahu mi z ruky ukradnout svůj aportek. To je hezký, na pejskovou, co nechtěla aportýrovat, co myslíte?

Pak jsme se zašli podívat na kraj lesa pod silnicí, ešivá tam nenarazíme na stádečko, ale taky nic a tak jsme šli na louku křemeňáčkovou, pod lesem nad vodárnou. Tam jsme prosím nedělali vůbec nic, jen jsme si tak kráčeli. Směr krmítka, neb pod bundou jsem vláčela lojofky.  Už i Bubi se naučila, že když pískám signál pro ptáčky, že se nemá vzdalovat, protože naskladňuju ty gule a nejsem v pohybu. To je taky fajn, že ji člověk nemusí mít v merku. 

Už byl asi nejvyšší čas jít domů, ale………. když mě se nechtělo 😀 . A tak jsem se vymluvila na to, že si ohaříci ešče musí nutně začmuchat přece 😀 . Tali si pobíhala kolem  nás, tak jí jsem nechala být, a vižlí duo jsem si posadila. A šla našlápnout krátký čmuchání Rumíčkovi. Zatímco si soustředěně čmuchal, vrátila jsem se k Bubině, abych ji ujistila, že je močikovná, když takhle pěkně sedí. Rumíček se vrátil k nám, já šla připravit čmucháni pro Bubi a prohodila je. Akorát – jak kdybych to naplánovala – když končila, dokohátala se Tali s požadavkem, že “TAKYCY!” . Tož jsem ji posadila do chumlu a připravila jí taky jedno čmucháníčko. A pak jsme si dali ešče jednu rundu. Ráda se dívám, jak pracují tím svým šňupákem.

A po práci legraci, že jo, tak jsem ještě dala do placu balonky a pešíčky a kroužky. Pak jsem koukla na mobila a řekla si: “Jéje, to sem přehnala……..zase.” 🙂 . A tak jsme mazali dom. Ve vojtěšce před námi bylo stádo deseti srnek. Byla jsem zvědavá, kdo si jich všimne a jak to proběhne. 

Zaregistrovala je Talířová a já mohla chválit a chválit. Srnky se daly do pohybu a “doběhly” k e švestkovýmu remízku . Tali stála a jen to dozorovala. Pak se připojila k nám a šli jsme cestou podél pastvin k úvozu. To jsem hezky využila k procvičování chůze u nohy a zastavování a dobře jsem udělala. Protože když jsme pak už docházeli domů, viděla jsem, že k nám míří auto pro kontejner se sutí. (asi stodvacátej sedmej za ty dva roky :-)) ) . A abychom se teda nemotali a nedošlo na nějakou kolizi, sešikovala jsem nás a šli jsme pěkně v jedný lajně k naší brance. 

Pan kontejnerista nám zamával a odfordil s plným kontejnerem do kšá. A já se obávám, že jsem v něm tímto obrázkem jen upevnila jeho mylný názor, že jsem psí guru. Už minule byl zcela uchvácen tím, že psi na pokyn ruky zůstali sedět a seděli. Je v majetku onoho pubertální výmara a podle toho, co z něj občas vypadne, to začíná být tedy “zajímací”. Už několikrát se v legraci zmínil o tom, že by mi ho dal na výcvik. Tak doufám, že nám nepřistane za čas na dvorku. Některým lidem nevysvětlíte, že výcvik není primárně o psu, ale o majiteli 🙂 .

Ohaříci zcela saturováni vyžitím, odpadli na pelíšky a já si mohla jít dát s Brtníkem jednoho zaslouženýho svlažana. Vlastně dva, páč jsme už pak nedělali vůbec nic. A dobrý to bylo 🙂