… to nám faldy rozhání, běhání, běhání je léék!
A proto sme si my, tudle středeční prochajdu, uďáli poměrně hodně běhací. Teda já sem jí udělala. Počásko k tomu navíc přímo vyzývalo. Bylo jasno, mrazivo, vzduch zvonil. Ideální, i-de-ál-ní! A čas už se nám taky nenápadně prodlužuje, takže člověk nemusí tak kvaltovat…
I si víc užít to vižlovítání po příchodu domů, kdy to šécko rotuje, poskakuje a….překáží. Nemůžete pak vůbec nic, natož se třeba převlíknout, abyste mohli co nejrychlejš vypadnout ven. Tentokrát jsem to ešče celý oživila, protože ve schránce byl katalog s oblečením jakýmsi a já ho dala největšímu primitivovi v rodině k dispozici.
Ou-ou-oujééééééééééééééééé! Tý radosti, že jo! A toho bordelu poté. Cáry papíru lítaly předsíní a byly následně cupovány na puzzle koustíčky…………. prostě bordel jak pod morčatama 😀 😀 . Ale dalo mi to prostor přehodit hadre a vybavit se na procházku ven. A vzít si novou čepici. Doufala jsem, že tahle nově koupená bude jiná, než šécky ostatní. ŽE MI NEBUDE PADAT DO VOČÍ!! Nevim co dělám špatně, ale prostě šécky čepice, krom toho, že v nich vypadám jako debíl, ešče navrch dělají to, že mi prostě padaj do očí a já furt musím čepici rovnat. Ešivá je to vlasama? Nevim. Ale je to otravný.
Jo a krom nový čepice sem si taky musela vzít tu novou ledvinku. U starý a dobrý Tatonky mi odešel ten zips. Pořídila sem si výhodnou náhradu – v Decathlonu, sem jak zálesák – helejte:
Náboje a nože na který jsou tam přihrádky na tom pásu, tam sice nenosim, ale má to bezva štyry kapsičky na boku a tam se mi kráááásně vejdou hračky. Vypadá to dobře, řekla bych. Myslim z praktickýho hlediska, ne vzhledově. Když to oblíknu vypadám jak těhotnej hroch. Nebo popelář s pásovcem kolem břicha spíš – páč mám tu oranžovou bundičku, že jo. 😀 To mě ale netankuje nějak, hlavně, že mám kam co dát. Jen při obouvání, musím naditou ledvinku přesunout na záda, protože se přes ni neohnu 😀 😀 . A oblíkat gumáčky se zimní vložkou ve stoje nelze. I tak je to šichta (ještě větší je to sundat). No a mohlo se jít.
U branky jsem si to, jako vždycky, sešikovala a protože jsem slyšela za silnicí hlasy, tak jsem si Taliprdovou jistila. Je vždycky na začátku procházky rozpumprdlikovaná a nerada bych ji viděla na silnici, protože by ji tam ti lidé zaujali. A mohli by mít psa……… Měli psa 😀 . Ešče, že sem prosíravá. Takhle jsme se vydali s povelem K noze trošku do strany a místo abychom přešli rovnou silnici, vydali jsme se nejdřív směr jako rovnou ke hřbitůvku. Tam je u silnice na druhé straně ten příkop takovej jako větší, než proti naší brance a byla jsem zvědavá, jak si s ním Bubi poradí. Bubi?? Jaká Bubi? Přes příkop letěl Šemík. Bez Horymíra 😀 . To mě nepřestává udivovat, jak vona ta senijórka umí plachit 😀
A udivovalo mě, jak pro dnešek byla Tali výborná – byla skorem vižlou 😀 Fakt. To byste koukali. Hnedle na loučce za silnicí uďála svoje obří kolečko a už sama od sebe běžela za mnou 😮 😮 . Asi zkrat nějakej………..dlouhodobej…….páč na loučce u hřbitova uďála to samý. Takže – jasný – odměny lítaly vzduchem. A mně nad hlavou otazníky……Jak dlouho jí to vydrží????? 😀 No a můžu vám říct, že celou procházku, heč! Vzorovaně propochodovala u nohy kolem koníků, kde poslední dobou měla tendence se dost předcházet a furt jsme to řešily. Teď jsme šli v jednom šiku, jak na přehlídce.
Za ohradama jsem jim dala velkovolno a rozhodnutá pro tentokrát hned nevytasit aportík,y jsem hopíkující vižlí duo vyzvala k úprku Fpřéééééééééd! Taliprda nebylo nutno vyzývati, ta už Fpřéd byla. 😀 Bubrdle se mojí výzvou, doplněnou pošťuchováním a zlobením tak rozparádila, že vysekla asi deset poklonek najednou 😀 . Rumouš udělal asi dvacet přemetů a vyběhli jsme 😀 Jako ten vítr, by se chtělo napsat.
Enemže………….by to byl tak trochu vítr, co se motá v bedně, páč Bubínka, poté co radostně vypálila do prostoru, si pravděpodobně uvědomila, že by mohla přijít o nějakou tu odměnu a tak aby tomu předešla, jala se mi motat kolem nohouch. Tím přivábila Rumouše, kterej si myslel, že se rozdává a začal se motat taky. Celej ten cirkus upoutal pozornost Taliprda a ta se dvěma skokama zhmotnila u nás a začala mi skákat na hlavu. 😀 To se pak fakt výborně běhá. No nakonec jsme to trošku narovnali a opravdu společně běželi. Fšicí s radostí z toho společnýho běhu. Neběželi jsme nijak daleko, jen prostě jsme se tak po psovsku proběhli a pak jsem je zase nechala jen tak.
Chvilku.
Že abysem jim mohla co? Utíknout! Jak chvíli nedávali pozor, uuuž sem vypálila loukou nahoru k lesu. Jako ten tréning. Můj i jejich. Já se trénovala pohybově, jim jsem trénovala to, že si mě hlídají. A tak jsme si tak běhali neorganizovaně po těch loukách. Každou z těch tří jsme proběhali nahoru a dolů a byla to velká zábava. Je to tak skvělý mít tolikatě prostoru svobodnýho . Jsem v tomhle jako ti ohaři – taky miluju pohybovat se svobodně a volně a “tryskat” tím prostorem.
Na třetí louce jsem naznala, že jak jsme rychlý a jak se hlavně nenápadně prodlužuje den, můžeme pro tentokrát vlastně jít konečně i dál, že to stihneme. A tak jsme u starýho ořešáku prošli remízkem a pruhem stařiny zamířili podél starýho sadu na další a další louku. Ta poslední je v pořádným svahu. Tam se to lítá. Pak i za aportíkama. Pěkně do kopečka. A fšicí tři! Nikdo se flákat nebude. A taky neflákal. Jen já, ale taky ne úplně, protože jak víte, je to dost žonglování, když jsou na mě tři. Ale mám vždycky radost, když se podaří zapojit opravdu všechny tři, spravedlivě a plynule.
Louka je tu na nádherným místě ………no jo……….ale která tady není, že jo. Tahle se ve svý horní části hodně otevírá do prostoru, jak je v tom prudkým kopci. To je pokoukáníčko! V remízku jsem tu tehdy ten první podzim zahlédla dokonce sluku! Nechtěla jsem věřit vlastním očím. Toho ptáka jsem do té doby nikdy neměla šanci vidět naživo. Remízek je tady evidentně bohatě obydlen, protože Taliprdová měla eminentní zájem o dění uvnitř. To ale měla smůlu, s povelem VEN! jsem jí odtamtud vyslala zpátky na louku. Tu jsme trošku prošli a pak zabrousili při zpáteční cestě na jednu takovou boční malou loučku. Uzavřenou z jedné strany břehem porostlým buky a duby, čelo tvoří zadní část starýho sadu a druhý bok chroští, připomínající africké porosty. Je to takové zvláštní místo. Aspoň já ho tak vnímám. Atmosféra, barvy i světlo jsou tu celoročně jiné než na ostatních loukách. Mám to tady moc ráda. Když sem dorazím, vždycky se tu aspoň na chvilku zastavím a nechám kolem sebe proudit cosi.
Pak už dost bylo rozjímání a já se zase rozběhla bláznivě vpřed. Počkala jsem si, až se ohařiska všicí “zamyslí” a vypálila z louky jak špunt ze šampáňa 😀 😀 . No jo….netrvalo to dlouho a už mě měli. První Rumíček, v závěsu Bubrdle a s určitým zpožděním – to víte, velký tělo, než myšlenka doputuje z hlavy do paty a zpátky, tak to trvá 😀 – i Taliprdová. Ščastný stejně jako já to rvali vpřed a utíkli pro změnu zase oni mně. Líbí se mi takhle proudit s nima. Je to děsně osvobozující. Pravda v tom mým zimní mišelinským oblečku, s naditou ledvinkou, holinkama a rokama to nejni nic závratnýho, ale to nám nevadí. Mně teda určitě ne a ohaříkům je to buřtik. Hlavně, že je zábava.
A o tu jsem se postarala i posléze při zpáteční cestě. Na tý první louce jsme si chvilku zase hráli a pak pádili neorganizovaně, na těch zbývajících dvou ale už to mělo kynologickou štábní kuldůru. Na jedné jsme pobíhali organizovaně v tom smyslu, že jsem celou bandu dycinky posadila, odkráčela kus do kopce a pak zavolala Fpřeéééééééééd! Běžímeee! A běžela. Voni taky a pak mě přepadli a smáli se u toho. A já taky.
Na tý druhý – už poslední, před koňskejma ohradama jsme běhali organizovaně zase v tom smyslu, že jsem vždycky velela levááá! a rozběhla se doleva a oni mě pronásledovali, zastavila jsem je a velele dopravááááá! a rozběhla se napravo. Prej výborná zábava. Tvrdili tři ohaři ze tří. Takže osvědčeno odborníky, řekla bych.
Pak už jsem spokojeně vylítaný odborníky sešikovala u svý levý nohy a šlo se dom. Mise splněna, blažený ohařiska upadli do pelechů a chrápali. A já si šla masírovat svoje unavený nožénky a vylábat asi tak hektolitr Magnézie. Dobrý to bylo, to mě bavčí!
Na tři čokle potřebuješ kloudný vak.😁Já jsem si pořídila takovou psí kabelku. Má kapsu na mobil, na pamlsky, na bobkopytlíky i peněženka se vejde. 😀 Beru si ji, kde se dá, pokud tam se mnou může i Goliáš. Na kabelku bylo možno vybrat nápis, já jsem si vybrala Nejlepší panička – což samozřejmě ke mně patří.😉😁 A před pár dny jsem zjistila, že firma sídlí v mém městě, dokonce jsme se domluvily se spolužačkou (pravidelně se jako přípravný výbor třídního srazu scházíme s holkama v hospodě), že tam pracuje její dcera. Já si tam chci ještě pořídit letní venčící vestu, ty dvě, co mám, mají teplý límec. Budeš-li mít chvilku a zájem, mrkni na http://www.4dox.cz. 😊
No ano, kloudný vak. Proto vypadám, jak s tím pásovcem 😀 😀 . Plus navíc musím někam umístit ty lojovky, že jo…… počítám, že na týhle ledvince zkusím na ty lojovky využít ty pásky na nábojnice, že bych si tam přidělala na uzel nějakej pytlik, když půjdu doplňovat krmítka. Kabelku jsem svýho času taky nosila, ale to se blembá, když běžím, ta ledvinka v tomhle je naprosto ideální.
To jsou dobrý stránky, dík za odkaz – šikovný jsou!
Nebo popelář s pásovcem kolem břicha spíš – páč mám tu oranžovou bundičku, že jo.
OU nou, ou nou – jsem si to představila – popeláře s pásovcem na břiše – tečou mi slzy. 🙂 🙂
Myslím že všichni/všechny v případě venčení psů neřešíme poplatnost oblečení současnému módnímu trendu, ale funkčnost, pohodlí a teplo – alespooň já to tak mám. Když někdo chodí na procházku kolem jednoho bloku s pudlíkem na metrovém vodítku, tak ten to vlastně možná řeší..
Čepice taky nesnáším, mám oblíbený jen ten červený fleesový “šátek” od Kamy, ten je fajn..
Krásně se to zase čte – ostatně jako vždycky.
Cáry papíru lítaly předsíní…
Též oblíbená činnost našeho v tomto směru primitiva. Sindibádka to teď vychytala – dávám ruličky od toaletního papíru na jedno místo do poličky(používám potom ke hře na “skořápky”) – má teď nějakou úchylku – jak začnu dělat domácí práce typu věšení prádla apod., jde a samoobslouží se – když natáhne trochu hlavu, do poličky dosáhne.. takže pověsím prádlo a v obýváku na pelíšku mě čeká hromada cárů 🙂
Jinak od 4dox – jak píše Kimi, máme taky pamlskovník a teď jsem si tam nechala ušít i batoh – kvůlivá stopovačce – má to oddělenou voděodolnou kapsu, takže když jdeme na delší výlet a potřebuju několikero vodítek, stopovačku strčím do oddělené kapsy a nemusím řešit nějaké igelitové pytlíky nebo zaprasení všeho ostatního.. mají moc pěkné materiály..
No já se radši moc, při odchodu s čoklema doma nerozhlížím, abych náhodou nezachytila svůj obraz třeba v nějaký skleněný ploše. Obávám se, že bych rázem propadla trudomyslnosti. Musím opravdu vypadat naprosto úžasně. Má to teda jednu dobrou stránku takhle mě stopro, ale stopro nikdo nepřepadne. Kdo by přepadával popeláře s pásovcem kolem pupku? 😀 Ani úhyl by todle nedal 😀 😀 . Ešče navíc špinavýho popeláře, že jo, páč víme, jak to s těma čoklema je. Sem přišla tudle domů a na tváři bahno 😮 .
Jo, stopovačka a deset druhů vodítek – to je prekérka, vím. Ale supr, teda, žes objevila takovýhle batůžek, musím stránky líp prozkoumat teda.
Papír je vděčná záležitost, a katalogy zvlášť – pomáhá to vyventilovat přemíru emocí při vítání. Jinak hrozí, že přijdu o obě boty, protože duo T+R popadne jednu a v záchvatu šílenství s ní někam odbaletí a já se nemůžu přezout 😀
Bubrdle objevila též kouzlo ruliček a má vždycky děsnou radost, když dostane nějakou k dispozici
Helejte víš co očekávám? Vzhledem k tomu, že šécko, ale šécko, co se jen dotkne psího chlupu, je extrémně drahý, a za chvíli někomu dojde, že v psí komunitě, ruličky jedou, že za chvíli se budou na nějakým supr-dupr-žůžovým psím webu prodávat extra-supr-dupr papírový ruličky za nehoráznej peníz 😀 😀
PetraK
Souhlasím – všechno co je “speciálně psí”, je nehorážně drahý.. Mít psa, kterýmu stačí jedno vodítko a ještě přes moje rameno nošené, nikdy bych si batůžek nepořídila – i tak jsem ho dostala jako dárek od Jéžiška.. Já to prostě když na chatě chodíme na dlouhé vycházky využiju…
No jo no, ale my ruličky prodávat nemůžeme protože máme co? Velkou spotřebu sami pro sebe..
Hele , já si pamatuju dřevní doby, kdy jsem v psích diskuzích doporučovala a šířila svou metodu na to, jak učit psa klidu při odcházení do práce, jak ho zabavit a dneska se můj systém krabic, krabiček, ruliček hlásán za peníze na různých webminářích a jinech vymoženostech různými trenéry 😀 😀 , tak čekám právě, kdy se někdo chytne toho, že začne k těm radám prodávat novopečeným majitelům rovnou i dyzajnový hajzlruličky a místo obyč krabic ze supermarketu, kde jsem bývala velkoodběratelem nabídne i dyzajnový krabice za šílenej peníz 😀 😀
Jo, se psy typu Sindibádka člověk nevystačí s dvěma piškotama v kapce 😀 a vodítkem přes rameno. Pamatuju si, jak na jedný diskuzi jakási paní psala, že ONA chodí se psem jen s vodítkem, že rozhodně nemusí vláčet žádnej batoh, hračky a různý serepetičky. Tak jsem si v duchu říkala, co bude psát, až jednou narazí na čokla, kde s tím vodítkem rozhodně nevystačí 😀 .Taky jsem leta chodila jen takhle a v kapse balonek, nebo něco na práci, a pak tahala pomalu krosnu, protože jen ta velikost balonků pro Taliprda musí být extrémní – Dennyky ví, jakou velikost žužlopichlo balonku mi kupovala. to se nevleze ani do ledvinky, o stopovačce nemluvě, o tom, že s pár dobrůtkama bych u ní rozhodně nevystačila a musel s sebou člověk tahat min. půlku krávy naporcovaný – (nepřeháním až tak moc, v začátcích jsem opravdu na chalupě na pole nosila obří hovězí kost,a bych ji měla čím zaujmout, když se na mě podívá) .Takže batůžek podobnýho karaktéru není jen nutnost, je to i ulehčení, protože pak člověk může tu stopku jen narvat dovnitř a neřeší pytlíka kdoví co ještě. I tak toho je na řešení už tak dost.
Hele , já si pamatuju dřevní doby..
nooo, měla jsi být prozíravější a nechat si to patentovat – byla bys dneska moooc bohatá..
ONA chodí se psem jen s vodítkem..
Nemůžeme jim to mít za zlé – lidi, kteří měli vždycky jenom psa od štěněte a navíc měli tu kliku, že se jim výchova podařila podle jejich představ, tohle prostě většinou nechápou.. to se musí zažít..
Já teda batoh nosila na delší vycházky i s labradorkou, kde jsem tolik těch serepetiček nepotřebovala, ale v podstatě nonstop jsem vždycky tahala vodu – pro nás i pro psa..
Jo, to jsem si člověče v dnešní době říkala už mockrát, že jsem si to měla nechat patentovat. Tehdá se radilo rádo a zadarmo, dneska si každej otevře webminář a nepustí ani chlup 😀
Mě takovýhle krávoviny napadají spontánně – třeba ty tvrdý velký papírový role-třeba od koberců, do toho otvory udělat, nasypat pamlsky, upchat po obou stranách papírem a čokl se zabaví . Zadarmo, když nepočítám pár pamlsků. … no a dneska? už se o tom píšou knihy 🙂
Tohle prostě většinou nechápou.. to se musí zažít..
No zažít, to je pravda, ale pokud někdo napíše, mám problémovýho psa z útulku a potřebuju nějak fungovat, tak říct, že………. já už nevím co tehdy tomu člověku napsala, to je hustá nabubřelost. Jistě, ona by si s tím psem poradila hned mezi dveřmi útulku a měla by do konce života léháro 😀 😀 😀
Vodou tam tehdy taky někdo argumentoval – prej stačí přece potok…. paní asi nebyla moc inteligentní 😀 😀 . Ne že by člověk nedopřál psu napít se z potoka, ale voni taky nejsou všude, že jo. 😀
Dámy, jestli VONA to nemyslela tak, že má psa na tom vodítku uvázaného celou vycházku? 🙂 A voda na těch pár minut než se již velmi potřebný pejsek, vy…e přece taky není třeba…
Aspoň toto by bylo první co by mne napadlo.
Já totiž potkávám sousedky které to tak mají.
Pes velikosti přerostlé myši musí být na špagátě…
Bohužel někteří by neměli mít ani sádrového trpaslíka…
Nene, tady výjimečně ne, ten člověk s tím psem pracoval, výletoval. O to víc mě zarážela ta nadutost, protože bych očekávala, trochu větší informovanost v daný problematice, tedy že nejsou jen psi dokonalí a hodní, ale i ti druzí, s kterými je jaksi víc práce.
Tady šlo spíš o to, dát druhým najevo, že nejsou natolik kynologicky erudovaní, aby psa zvládli 😀 😀 .
Že by “pan dokonalý” ?
Chyby nedělám, a když náhodou jo, tak za to nemůžu.
To ti druzí mne spletli/donutili/….
Milá Péťo, doufám, že víš, že jsi na úrovni na kterou většina pejskařů nikdy nedosáhne. Nemyslím tím jen výcvik, ale i tu “přidanou” lidskou hodnotu.
Měj se a směj se
Jojo, nejspíš takto. Pro svůj pohled nebyl člověk schopný vidět i jiný úhly.
Tali mě naučila, že nejsem vůbec na žádný úrovni 😀 . Jsem dost jako na začátku.Co mě nenaučil kdysi Murphík, můj první, tak to dokonale proškoluje ona 😀
Včera jsem si k nim s tou přidanou hodnotou večer před spaním – mým – oni už hnípali – ke každýmu na chvíli sedla a každýho jsem pomudlala, pročesala kartáčem, pošpitala jim nějakou krávovinu do ucha a pak teprv šla spát. Jak jsou tři, nastavuju jim ten čas takhle v noci, aby nebyli šizení.
PetraK
paní asi nebyla moc inteligentní..
Přesně – prostě kde nic není…ani…..
Nesnáším scénu typu – horké léto, lidi sedí na zahrádce s oroseným pivem před sebou, pes leží na slunci s vyplazeným jazykem…. a niiiic. On si jako chudák neumí objednat, takže když má za páníčka blbce a obsluha se nedovtípí – má smolíka..
Doplněno slovy klasika : “Ukaž co máš v kapsách (pamlskovníku, batohu) a já Ti řeknu jaký jsi člověk.. “
Ještě, že exitujou hodný obsluhy, my na ně teda máme štěstí. Jak někam přijdeme – i v zimě, už nám nesou misku……….teda tetkon rovnou už lavor 😀 .
No ty jo…….. u mě by asi nestačili koukat co v těch kapsách mám – milijoun hraček – sem hračička, pytlíky – i když už bych nemusela, ale pokud se psi vyprázdní – někde na jedný nebo druhý louce před sousedy, tak to seberu a odnesu do konťasu u hřbitova – takže sem pořádná. Milijoun pamlskůch – takže sem nenažraná, klikr a píšťalku, takže jsem muzikální… 😀 😀 a tydlifoun. A v létě flašku s vodou. Bývaly doby, kdy jsem kvůli Tali nosila třebas Kubíka, nebo termix, abych měla zajímavou odměnu. 😀
JO a ty lojofky-ale to nevím, jak vyhodnotit, možná jako že sem ornitolog 😀
PetraK
aano, šlo určitě o to dát druhým najevo, že jsou neschopové – no přála bych mu, aby si to zkusil, třeba s Talinkou…
No nic.. hlupák se prostě ani nezamyslí..
Ale abychom pořád nehudrovali – já se momentálně veeeelmi raduju z toho, že odpoledne už je co? SVĚTLOOOOO :- 🙂 Jen toho bahna by jaksi mohlo být méně, no,,
No to jsem si říkala taky, dát jí do ruky Tali v jejím nejdivočejším stavu, když jsem v podstatě venčila utržený ruský kolo 😀 a ona na zem poslala i Brtnika, jak že by ta pani to uďála, když by tomu čokloj na druhým konci vodítka byla úplně ganz egál 😀
Já sem taky tak ščastlivá a věřím, že Ty určitě ešče víc, ta tma je hrozně v tomhle případku limitující, člověk je víc bezrukej. Taky už budete jezdit na chatičku, tam jsou zase jinačí psí možnosti a ona může být venku i bez vodítka…začne zase světlý období!
O bahnu mi nemluv ani. 12!!! zaprasenejch nožiček!! To je celejch deset minut očisty. Mám systém. Vezmu dovnitř jednoho psa- 1. Rumouš – sedí, já mám malinkej kyblíček od dobrůtek, tam vyráchám pacičku, utřu postavím na hadr vedle rohožky, to stejný s druhou přední. pes vstane, popojde na tom hadru kousek dál, ale furt je na hadru, umejdu zadní nožičky,utřu pošlu psa na místo, vyměním vodu a vezmu na paškál dalšího psa a pak dalšího psa. Peklo jako, ale doma nejni bordel.
My už se s Golim bez vodítka neobejdeme vzhledem k jeho postupující ztrátě sluchu. 🙄😟 S Korou si rádi polítali po loukách, stařeček Goli se mnou spokojeně chodí i po městě a je rád, že mě má na vodítku, do přírody používám flexi, aby si mohl poodběhnout a počuchat, když jdeme sedět někam do interiéru, beru pevné vodítko, kde se dá délka upravit, popř. i omotat kolem nohy stolu.😉
Jo, na tohle se taky netěším, že pak jednou bude ve hře zpátky vodítko. Hlavně proto, že si nedovedu ohaří aktivitu představit omezenou tím vodítkem, jak to pak ten pes pobere, když celej život se cáral navolno a pak, když smysly už neslouží a tělo jo, tak musí bejt omezenej. Ještě, že ta flexina je. Člověk ji využije ve věku štěněčím, kdy na ní může štěndo učit a pak na stáří vlastně taky.
Podrbej ho, Goliáška moudrýho.
PetraK
Tali mě naučila, že nejsem vůbec na žádný úrovni 😀
A TAK TO TEDA NENE.. Jarmila to napsala moc hezky a naprosto přesně to vystihla..
Kdybys nebyla na úrovni, nemůžeš chodit se třema ohařema a kocourem v lese navolno, že jo.. to dá rozum….. Moc to oběma holkám přeju, flekatýmu přetrhdílu i zrzavý babičce, že se dostaly právě k Tobě…
Já si pořád myslím, že jsem to dělala blbě, doopravdy, že to šlo dělat líp, i to vnitřně vím, jenže – to bych musela být tehdy pevná v kramflecích a netopit se ve štrézu, nesměl by mi do toho házet vidle Brtnik, a plus k tomu bych musela být větší a těžší. A sama – tedy jako bez jinýho pséka.
PetraK …když smysly už neslouží a tělo jo….
Ono, bohužel, i to tělíčko už na tom není nejlíp.😏 Neslouží srdíčko, žaludek, klouby. Jsme na tom věkově a i zdravotně podobně. Ale zatím se dokáže radovat ze života a užívat si ho se mnou.😉😊
PetraK …když smysly už neslouží a tělo jo….
Ono, bohužel, i to tělíčko už na tom není nejlíp.😏 Neslouží srdíčko, žaludek, klouby. Jsme na tom věkově a i zdravotně podobně. Ale zatím se dokáže radovat ze života a užívat si ho se mnou.😉😊
A to je dobře, že se raduje, dědoušek šikovnej. Oba jste močikovní, močikovní 🙂
Teda nevím – klikla jsem jednou, komentář je dvakrát. 😕
To je ozvěna, víš? 🙂