Ale SHADOW!!!!! A nejen on ale, bylo jich mnohem víc, kdo se podílel na tom zázraku, který se nedávno udál.Kdo je Shadow? No byl to kandidát na smrt v jednom z britských útulků. Lotr, výtržník, rváč a útěkář…………. a dneska je z něj hrdina. Dokázal se svými dalšími parťáky něco, co si nikdo nedokázal představit. SHADOW TOTIŽ DOKÁŽE ŘÍDIT LETADLO!! Opravdu, opravdu a ještě jednou opravdu. Kdo jste ještě neviděl britský dokument s názvem Mohou psi létat? /v originále Dogs might fly/ , který běžel na Prima Zoom, tak prosím neváhejte, než to stáhnou z opakování. Je to úžasnej dokument, který ukazuje nejen to, že pes vážně a bez nadsázky řídí letadlo, sám a jen podle navigování svýho trenéra, který sedí za ním a říká mu co má dělat 🙂 .
Ukáže totiž hlavně to, že psi při správný motivaci, výcviku a hlavně výchově jsou ochotný se učit, že jsou schopný pro nás udělat téměř cokoliv. Jen jim musíme ukázat cestu, dát jim vedení, mít na ně čas a trpělivost.
Ale úplně nejhlavnějš to ukazuje ještě něco jinýho. Něco hodně, hodně moc důležitýho. A totiž to, že psi v útulcích nejsou ničím méněcenní. Možná jen tím, že méněcenní byli jejich předchozí majitelé, kteří je odložili, zkazili, odepsali a často i odsoudili na smrt!! Tak jako to původně čekalo právě Shadowa, křížence stafordshirskýho teriéra (a mýho oblíbence, který si ten svůj nový život posichroval, když se jim de facto při výběru přímo vecpal, neb se propasíroval jakýmsi oknem za nima 😀 ). Jenže tyhle útulkový psi jsou právě opakem toho všeho, co jsem psala výše. Nejsou vůbec méněcenní. Protože – když se jim věnujeme, máme s nima trpělivost a skutečně je vedeme, tak dokážou s přehledem dohnat tuhle ztrátu a naučit se – i když pro ně někdy horko těžko – věci, které se jinak štěňátko vymazlený učí za úplně jiných a snadných podmínek.
Shadow a jeho jedenáct dočasných parťáků původně skončili v útulku a jejich předchozí životní cesty byly neradostný. Neuměli vůbec nic. Někteří byli spíš plaší, někteří byli lotři Babinští 😀 – jako třeba Shadow, někteří byli potrhlí a splašení, jako třeba Wilf ( Wilf a Shadow – v obou vidím Talimůru. Oba neposední, potrhlí uličníci, bez možnosti se soustředit, spolupracovat, prostě cvoci). A nikdo z nich neuměl spolupracovat s člověkem a ani o to neměli zájem. Proč taky – nikdo je k tomu nikdy nevedl. Jediný co uměli, bylo realizovat heslo – urvi co můžeš. Ale………….. ale………………všech těch dvanáct psanců se nakonec naučilo nejen spoustu fakt neuvěřitelných věcí od hraní na bicí, přes manipulaci s různými objekty a naučilo se spoustu dovedností (však taky secvičili celý velký koncertní vystoupení, hráli loutkový divadlo, natočili krátký film) a prošlo spoustou úžasných testů, které dokázali to, že psi umí kombinovat, přemýšlet a řešit problémy, ale co je na tom celý nejdůležitější je – ŽE SE NAUČILI KOMUNIKOVAT S ČLOVĚKEM, NAŠLI ZÁJEM O SPOLUPRÁCI S NÍM. Přes to, že to bylo to poslední, čím by bývali byli vybavení a že je k tomu nikdo nikdy nevedl.
Když skončil poslední díl dokumentu seděla jsem u obrazovky a říkala si – jak jinak, než s mokrejma očima – jak je to úžasný, skvělý a nádherný. A neměla jsem na mysli to, že Shadow – a nakonec i oba zbývající “finalisti” – fakt to letadlo odřídili a dokázali s ním vykroužit krásnou osmičku, letadlo naklonit, otočit a knipl ovládat s citem, poslouchat co mají dělat a……třeba v případě právě Shadowa, který měl vždycky potíže se soustředit.. se i nechat vrátit “do hry”, když se mu pozornost roztříštila 😀 – stačilo říct:”Shadow, dívej se, dívej, kam letíš!” 😀 😀 a on se zase soustředil na to co má dělat. Vnímal totiž, co mu jeho člověk říká. Tím že je to úžasný a skvělý a nádherný jsem měla na mysli právě to, jak se dokázali propojit s člověkem, naslouchat mu a chtít s ním spolupracovat.
A to je kolikrát to poslední, co by někdo mohl u psů v útulcích čekat. Jenže ono to tak není. Je zapotřebí – a někdy je to třeba i na dýl – pomalu ostraňovat to, co si pes doteď osvojil, odlupovat starý slupky a budovat společný vztah, učit toho psa, že být s člověkem je fajn. Že hrát si s ním je fajn, a že když si hrajeme, můžeme se i učit. A při tom učení a hraní se učit i poslouchat to, co páníček říká, protože být s ním je fajn.
Nelámejme hůl nad psy z útulků, nejsou to psi z druhý ruky, můžou a nakonec i budou, to psi z vaší ruky. Jen jim musíme dát čas.
Kdo jste ten dokument neviděli, tak si ho opravdu ještě honem rychle pusťte, dokud to na Iprimě jde, stojí to za to. Zjistíte totiž, že psi jsou víc než neuvěřitelní tvorové a je to vždycky, vždycky jen na nás, jací budou. Je to v našich rukách, oni jsou takový, jakými je učíme být. Takže až se budete zlobit na svýho pesana, nezlobte se na něj, zlobte se na sebe, že jste ho to nenaučili dobře. A nebo ještě líp – nezlobte se ani na sebe, protože leckdy člověk neví co by měl a jak, ale najděte si informace, knížky, či někoho, kdo vás povede a ukáže vám to co a jak. A uvidíte, že i váš pes se dokáže naučit neuvěřitelný věci.
A ještě jedna skvělá věc se mi na tom dokumentu líbila. A byli to kupodivu lidi. Tahle parta expertů totiž ukázala, že není zapotřebí na psy vůbec tlačit, lámat je, zupácky řvát a podobně, ale vést je a učit je. A učit je hrou. A to je hodně, hodně a ještě jednou hodně důležitý. (No a kdo se kdy klikru smál-a že takových bylo a je, tak tam uvidí, že to není věcička k posmívání se, ale moc užitečná věcička, která moc pomáhá našim psím parťákům a nám ve společný komunikaci. Smekám před tvůrci toho dokumentu a před všemi dvou i čtyřnohými účastníky. A moc si přeju, aby to pomohlo ukázat pesany z útulků v úplně jiným světle a stejně tak, aby to ukázalo, jak pěkně jde zařídit komunikaci a spolupráci mezi psem a člověkem, bez ohledu na původ psa, věk psa, zkušenosti psa a tak vůbec.
Takže – úúútikejte honem si to pustit!
Jenže Ešusko (dokument jsem neviděla, asi si ho pustím s dětma), já si myslím, že v tomhle:
“aby to ukázalo, jak pěkně jde zařídit komunikaci a spolupráci mezi psem a člověkem, bez ohledu na původ psa, věk psa, zkušenosti psa a tak vůbec.”
nemáš úplně pravdu. Někdy to prostě nejde a je nebezpečné si to myslet. Nemůžeš si vzít jakéhokoliv psa a pouze se svatým nadšením z něj vykřesat přesně to, co potřebuješ. Psa pro sebe a svou rodinu si musíš zodpovědně vybrat a někdy je to setsakra těžká práce.
Mimochodem, nepíšu to tobě (myslím, že o tom víš dost), ale spíš tady v souvislosti s tím oslavným článkem.
Mimochodem, včera jsem četla pohádku. Mája přišla za náma, na podlaze si hrál Marťa, který chodí spát později. Mája si lehla za křeslo, kde jsem četla, ke kostýmům. Martin lezl za ní a najednou se ozvalo temné zavrčení. Prostě tuhle situaci Mája neuměla vůbec vyřešit. A to přesto, že na gauči na ní může padat, může jí lézt do boudy v kuchyni a spoustu dalších věcí. Ta spolupráce člověk/pes v běžném životě naopak přece musí vycházet z původu psa, věku psa, zkušeností a tak vůbec.
…… Psa pro sebe a svou rodinu si musíš zodpovědně vybrat a někdy je to setsakra těžká práce….
tak ale to bez debaty!! S tím souhlasím na 1000000000 procent.
Protože ne každý pes bude pasovat každýmu člověku natož aby dobře zapadl do každý rodiny. Vždy pochopitelně záleží na tom jaký má člověk zkušenosti, jakou povahu a co za sebou má ten pes a jaká je jeho budoucí nová či spíš rodina. Výběr je vždy základem budoucího úspěchu, protože těžko si budu brát do rodiny s dětmi psa, který děti nemá rád, nebo se jich bojí nebo cokoliv, stejně jako si neaktivní člověk, nebo starý člověk nemá brát psího aktivistu.
Já jsem tím chtěla jen říct, že prostě ti psi prostě fakt nejsou něco méněcenného, a že už navždy zůstanou úplně takový, jací se jeví. Že jsou schopný se učit, někdy pomalu, ale jsou. Jistě, nejde vždycky přespat všechno co je na hadrdisku zapsaný, ale spousta toho přepsat jde. Je k tomu ale zapotřebí hodně trpělivosti, času a práce a někdy i znalostí a zkušeností. To bez debaty. Chtěla jsem ukázat na to, že lze i takové psy dovést k tomu, že budou s člověkem chtít spolupracovat a s radostí a dokonce i na vysoký úrovni a navíc metodama, který jsou nenásilný.
A to já naprosto chápu, cos tím chtěla říct, jen to prostě vyznělo, že
“útulkáč do každé rodiny”, tak jsem chtěla, aby v diskusi pod tím zaznělo i to b.
Ale psího aktivistu ne vždy poznáš. Ona Sanýšek byla přece v útulku mnohem víc špic než borderka a zeptej se mamči, co se z ní vyklubalo po přelínání :-D. Naštěstí mamča je dost univerzální.
To máš pravdu, za to B díky. A je pravda, že pes se po určitý době aklimatizace tak trochu přebarví a ne všechno se dá odhadnout, odhalit. ale základy se odhadnout určitě dají, zvlášť pokud je pes jasně identifikovatelnýho plemene a nebo z něj to plemeno vyčuhuje. Je to, ale uznává často sázka do loterie.
Ale základní myšlenkou bylo to nejhlavnější – že i pes z útulku se může naučit a naučí spoustu věcí. Že to není “odpad”. Každej z těch dvanácti psů ušel za velmi krátkou dobu (protože je měli taky v rukou profíci) hodně velký kus cesty-uvidíš sama. O tom, že se tam dají najít drahokamy jako byla Bubrdlínka o tom nemluvím.
Ja vubec nepochybuju ze psi se dokazou naucit spoustu veci, ale hlavni problem vidim v tom, ze vetsina lidi je to nedokaze naucit. Myslim si, ze ti lidi zmineni v clanku proste patrej do ty maly mensiny lidi kteri maj vychovu/vycvik psa vrozeny, delaji ji intuitivne, kazdej jejich pes je hodnej a vychovanej bez nejaky extra namahy a tak. Znam par takovych. Ale vetsina lidi se pachti podle prirucek a nakonec je rada kdyz pes umi par zakladnich povelu. Samo taky je velka seda zona mezi temito extremy, ale proste chci jen rict ze je to hlavne o lidech.
No ano ano, je to o nás, o lidech. Však taky v článku píšu – když pes zazlobí, nezlobte se na něj, ale na sebe, že jste ho to nedokázali naučit. Jasně že ti co v dokumentu se psi pracovali byli profíci aaa hodně velcí profíci – však taky ten pes v jejich rukou ale řídil letadlo. To ale po nás obyčejných lidech nikdo se psem nechce 🙂 . Já tím článkem mám na mysli to, že prostě pes z útulku JE schopen se naučit min. základní poslušnost. A zda se jí naučí a jak, je z tý největší části jen a jen v našich rukou – stejně jako s tím štěnětem. To že sousedovic mladá retrívřice se chová stejně /dneska už bych si troufla říct, že v něčem i hůř než Tali / a nemůže být tudíž navolno, není tím psem, jak tvrdí jeho majitelka, ale tou majitelkou. Nikým jiným. Já věřím, že kdybych měla Tali od štěněte, tak takovejhle raubíř nebude. Bude to poděs, ale bude to určitě ovladatelnější poděs. Jenže žila jako dříví v lese. A i když ještě není tam , kde jsem si myslela, že touhle dobou budem, tak se naučila hodně moc, to jí upřít nelze.
No jenže ono máš lidi na obou stranách spektra a jako jsou lidi, kteří vychovají psa ani nevědí jak, jiní se snaží jak můžou a výsledek nikde. Prostě nemaj na to absolutně buňky. Jako neobhajuju nevychovaný psy a jejich páníčky, jen chci říct, že existujou i lidi, kteří se fakt snaží, ale výsledek nikde a akorát vypadaj jak idioti s nevychovaným psem. Ale samo většina lidí patří do tý šedý zóny, kde je to jen o tom, jak moc se člověk snaží.
A jinak nepochybuju, že každý pes je schopný se kdykoliv učit, včetně těch útulkových, akorát holt u některých už to právě vyžaduje od člověka ten high level a ten prostě většina lidí nemá. Ono nejde ani tak o to, co psa učíš, jestli sedni a nebo pilotovat letadlo, ale jde o to JAK ho to učíš. Když správně (a k tomu potřebuješ ten cit), naučí se cokoliv, když děláš chyby, jsi ráda, že ho naučíš alespoň to sedni.
Jasně, ale pořád je to o tom, že je to v rukou člověka, jak ten pes bude fungovat. To jak šikovný ty ruce jsou, je věci jiná, ale prostě není to o tom, že pes z útulku je použitý neopravitelný zboží. Prostě stejně jako je nesprávný myslet si, že pejsek z útulku mi bude vděčnej a proto mě bude poslouchat (kolikrát já tuhletu větu v souvislosti s Bubinkou slyšela), tak je špatně si myslet, že se psem z útulku se nedá už nic moc udělat. Dá. Ne všechno, to je jasný, ale i tam kde je to průserový, tak pokud si pomůžu poslušností a navázáním psa na sebe, namotivováním, dokážu toho zatraceně hodně. Vezmi si Vaška od Petrs01, to je veletoč. Nebo vezmi si Bubinku – kdybych na to koukala takhle, tak se v životě nedostala z vodítka, kdybych jí neučila a nenaučila. Takhle s námi prochodila hory, bydlela v hotelech a moudře šéfovala psům v okolí a řešila spory. Starej pes z útulku by se řeklo.