O kachničkách a špicovi

Úterní ranní procházka byla tak pěkná a tak klidná. Jak ta Taliprocházka, tak Rumíčkoprocházka.Tali spokojeně capala tmou a dirigovala svět ocáskem a byla za milou psovou. I ponechala jsem jí výběr, kudy se tedy dneska vydáme. Nejdřívějc jsme museli jít k myšoďurce, kterou  si objevil Rumíček a která je opravdu něčím hroooozně zajímací, protože i Tali tam dokáže – kupodivu v klidu a bez snahy se někam dobývat, jen čistě zkoumá – strávit dost času. A protože se chovala fakt moc hezky a viděla jsem, že by ráda dolů k potůčku, řekla jsem si, že pokud půjde i dolů z kopce jako normální pes, tak tam půjdeme.

Sešly jsme hezky dolů a tam se z Talimůry stal Apač a jala se mocně plížiti k rybníčkům. A já posléze zjistila proč. Vrátil se nám tam totiž ten párek kachen. A zatímco kačer (jestli jsem to v tý tmě dobře tipla) hlídkoval na břehu, jeho žena se pohupovala na hladině. Leč o tom, že je pantáta na břehu jsem původně neměla ani  páru. A myslím, že ani Talimůra ne 😀 . Protože, když se s hlasitým nadáváním zvedl do vzduchu, hópla flekatá madáme saltem vzad ke mně 😀 😀 . Hlavně že dělá tu hroznou ohařku 😀 .  Náleží jí ale pochvala, že se dál chovala jako slušnej péf. Objevila kachní paňmámu na hladině a hezky poslechla, nikam se nedrala, čekala a když se pak zvedla i paňmáma, nehodlala letět za ní. Odměnou jí bylo, že jsme šly spolu k myšohromadě a pak si ještě pročuchávala břeh potůčku. Leč čas kvapil a ona se pro tu spoustu práce co venku měla 😀 ještě nestačila vyčůrat .

Takže jsem ji musela odvelet nahoru na louku a tam jí dát prostor. Taky nic. Hergot na co si to schovává?? Na horší časy, nebo co??? Ze tmy proti nám vyšla moje kamarádka Beska, juž stará to dáma se vzhledem vlčice. Milujeme se navzájem, ona je opravdu krásná a osobnost. Tali se dokázala chovat jako normální a ne jako magorskej pes, očuchala Besku a reagovala i na to, že pomalu, pomalu. Pak se nějakým zázrakem vyčůrala a tak jsme mohly jít zase volným krokem domů. Užívala jsem si její pozornosti a…….ona si užívala….. odkrojků z pizzy, který jsem jí schovala po naší návštěvě pizzerii, páč je miluje.  Doma šupla na pelíšek a počkala si na svýho konga se žervé.

Rumíček už toho svýho vypucoval dočista do čista a byl teď na řadě s venčením. Aby se trochu dostal z toho pachu háravý Talimůry, zamířila jsem přes silnici do jiný části sídliště. A tam jsme právě potkali toho vlčího špice. Teda špicku, páč je to fenka. Majitelé jí podědili coby ne moc dobře socializovanou a na cizí psy vyjíždějící. Šli jsme proti sobě po chodníku a tady právě majitelka udělala to, co mě přivedlo k zamyšlení a co si myslím, že by zrovna člověk dělat neměl. Jak nás uviděla, obloukem přešla do silnice a vyhýbala se nám. Je to škoda, zrovna s námi by měla možnost si s pesou nacvičit, jak by to mělo vypadat. Stačilo by, aby měla psová košík, tím pádem by panička byla v klidu, protože by se nic moc nemohlo stát. Vzhledem k tomu, že nás od vidění zná, nehrozí z naší strany žádný konflikt nebo zádrhel. A až bychom se k sobě blížili, vzala by si feňuli k noze, namotivovala ji na sebe klidně i pamlskem v ruce a měla by možnost si utužit to, že si psová nemusí jiných psů všímat. Místo toho se situaci vyhnula a pes se nic moc nenaučil. Nebo takhle nenaučil se nic novýho a nic, co by vedlo ke změně jeho chování. Xkrát denně dostaneme se psem příležitost ho něco naučit-protože oni se učí neustále, i když nám se to zrovna nelíbí, nebo nás nenapadne, že se zrovna v ten moment učí (ach psí booože, kolikrát já se už tohle snažila Brtníkovi osvětlit a taky marně). A proto je vždycky lepší, mít to učení ve svých rukou, protože pak ten proces jede podle našich představ. A nemusíme celý život trávit tím, že se budeme se psem ostatním vyhýbat, že ho nebudeme moci pustit nikdy z vodítka, že…. že… Máme prostě xkrát za den příležitost jemu i sobě zlepšit společný soužití. Nevěříte? Platí to jak pro nás se psy jako je Rumíček, tak pro nás co máme Tali. 😀 Pořád je se co učit. Tak sváálně –  někdy si projděte, jak vypadá vaše vycházka, co se během ní dělo, stalo, jak reagoval pes, jak vy…… a pak sválně písněte, co jste vybádali.

14 komentářů u „O kachničkách a špicovi

  1. I to vyhýbání může být přínos – ukáže psovi, který by blízký kontakt nedal, že se to dá vyřešit i jinak než vylítnutím. A to, že Rumíček by to zvládnul bez problémů neznamená, že pro druhého psa není v tuto chvíli moc i to míjení na chodníku.
    Vašek přišel z útulku dorvaný a dost dlouho jsme ostatní psy obcházeli oblouky převelikými. Jinak by totiž ze strachu klidně napadnul i mírumilovnou fenu. A psovi s takovýmhle problémem jsou nějaké ňamky úplně buřt, pes je v tu chvíli přesvědčen, že mu jde o život. Tohle úplně nejhorší období nebylo dlouhý, ale bylo.
    Taky pokud si majitelka nevěří, neumí,… je lepší vyřešit to takto než psa nezvládnout při bližším potkání a problém v něm upevnit. Píšeš kdyby měla košík, kdyby dala ňamky – to se jednak dost vylučuje a hlavně košík zjevně neměla, ňamky možná taky ne. A už to není tak růžové. Má mít košík furt nebo košík na potkávání psů? Potkám psa = dostanu košík? To není zrovna dobře.

    1. Ona mi v tom článku chybí jedna podstatná věc – to jsem si uvědomila až při čtení Tvého komentáře 🙁 . A to, že to takhle dělají prostě pořád – neřeší to a u toho psa se to spíš horší, já si pamatuju když ji měli čerstvě, že míjení se a i určitý kontakt nebyl problém.
      Já to nevidím jako špatně (psa má zajištěnýho, chová se zodpovědně), prostě to tak mají, jen je to škoda, protože zrovna u týhle feňule by to taková práce nebyla. Stačilo by ochodit. Stejně tak jako by stačilo trochu popracovat s feňulí retrívřice z vedlejšího vchodu a nemusela by být furt na vodítku, to nejsou žádný velký věci právě.

      edit, a máš pravdu i v tom, že i to výhýbání může být přínos, to je pravda, jen po tom ale musí následovat další kroky.

      A ještě edit – ten košík – proč by si měl pes spojovat ostatní psy s košíkem, však ho prostě může mít nějakou dobu na procházce. Sundám, nandám, sundám…aspoň si na ten košík zvykne. Já to s Tali taky tak mám.

      1. no, já nevím, jestli špic až tak ocení volné tryskání v prostoru, aby to byla účelně vynaložená snaha.
        Jako fakt to nevím.
        Dája – ne
        Mili – nevím jistě
        Baty – jo, ale ta měla k sobě od malička Máju

        1. teeeď jsem se ztratila s čím to souvisí (ale to je vzhledem ke včerejšímu rozlučkovýmu večírku asi i pochopitelný?????? 😀 )

      2. Jo, tohle určitě nerozporuju, pes by měl být průběžně směrován žádoucím směrem ve všech ohledech výchovy – a když to někdo nedělá, jde to čím dál hůř, pes se zbytečně zavírá do svých strachů a bloků… Problém je v tom, že lidi tohle neuměj. Dokážou zprasit i hravého štěníka, jak můžeme čekat, že jej pak dokážou napravit?
        Pes tahá na vodítku – tak mu koupíme postroj aby se neškrtil. Tahá podstatně víc, ale neškrtí se. Procházky s takovým psem jsou nepříjemné, tak chodíme o to míň. O to víc pes na procházkách blbne… a kruh se uzavírá. Vlastně můžem být rádi za tuhle verzi, protože ta další je “já ho neudržím, tak ho radši rovnou pustím, oni si to vyříkají”.

        1. tak – přesně takhle jsem to měla na mysli když jsem to psala, že je škoda, když se s tím psem neposunuju a leckdy naopak couvám. Zbytečně si i jemu komplikuju život.

  2. Tohle dělá mamča, která si prostě
    1. nemůže dovolit dorasovat rameno
    2. se stydí za některé projevy svého psa, páč co by na to řekli lidi, žeeee???
    3. bojí se, že by psa neudržela (špic má průraznost a když běží, tak i tvar projektilu)
    4. pokud se špičatá mírně přetáčí do agresivity, už jen narvat jí na držku ten zpropadenej košík, může být zdroj stresu.
    Kdybys jí potkala bez psa, navrhla jí co a jak a kdy bys při příštím setkání navrhovala udělat, tak možná (určitě by nad tím přemýšlela a vyhodnotila rizika a přínosy), ale takhle jako hurá akce by jí to vysloveně nesedělo.

    on špic je tak trochu hystééérka a co se v mládí naučí, to už rozhodně, ale rozhodně a nikdy nezapomene (tam může být právě problém s košíkem).

    Dobrá procházka je, když po třech stech metrech neřvu na děti, manžela ani psy, protože překonat těch 300metrů, kdy děti protestují a mají důležité dotazy, poooomááááááluuuuuuu se oblíkají, ztrácí a zapomínají rukavice, čepice, sourozence, vodítka a cojávimco ještě, psi se těší a zamotávají do sebe a do dětí a ještě nás čeká úsek se sedmi psy (čtvery vrata), kdy třetí a čtvrtá jsou obvzlášť vypečená, protože tihle tři psi se s našima nemají rádi, je dost jako psychická fuška.
    Jak to zvládnout v klidu jsem zatím nevymyslela, polema chodit nechci a ve druhém směru je ves.

    1. 1.+3. chápu, dvojku a čtyřku ne, páč proč bych se měla stydět za něco, co jsem já sama nezpůsobila (to už bych byla díky Talimůře propadnutá v austrálii 😀 ) a košík se prostě vyřešit dá, prostě se na něj pes naučí a někdy ho prostě nosí, někdy ho nenosí, nenandavala bych ho pochopitelně v souvislosti s jiným psem, prostě by s ním šla.
      Ale – pokud s tím nic nedělám, budu mít bod jedna a tři nafurt, protože takový situace se prostě stávat budou a ne vždy budu moct ten oblouk udělat. A právě proto, abych se těm situacím v budoucnu “vyhnula” tím, že už nebudou, budu s tím něco dělat. Postupně a půjdu si za tím- takže uvidím-li v dálce psa, uvítám to, protože toho můžu využít a nastavit si tu situaci jak pes a já potřebujeme. Je to moje výhoda, že o něm vím, vidím ho a nenechám si tu výhodu ujít. Stejně jako když uvidím v dálce srny, tak taky nepůjdu pryč ale naopak se psem za nima. protože mu můžu krásně ukázat, co po něm chci. A to mu neukážu, když mi srna vyhópne z rigolu před jeho čumákem. Takhle to mám na mysli.

      …Jak to zvládnout v klidu jsem zatím nevymyslela, ……….
      až to vymyslíš, dej si to prosím Tě patentovat – myslím, že zbohatneš raz dva 😀

      1. To, že něco nechápeš neznamená, že to neexistuje 😀
        Já to taky nechápu, jen to uznávám jako fakt.

        To že já něco zvládnu a dokážu, neznamená, že mám právo očekávat, že to zvládnou a dokážou ostatní.

        nastavit si tu situaci jak pes a já potřebujeme.
        však to ale paní dělá, obejde tě. Jen to nedělá tak, jak ty považuješ za nejlepší.

        1. jo jasně, každej řešíme situace jinak, já si ani žádný právo neosobuju (na to taky málo vím a znám) . Pokud to tak vyznívá, nemá to tak znít.Jen prostě když člověk ví, že to jde, je to škoda, když se to nevyužije. Já takovýhle věci píšu spíš pro inspiraci, jako zamyšlení, než jako to, že by se to tak mělo dělat.

          však to ale paní dělá….
          no já to myslím ale jinak, než to ta paní dělá – ona to dělá aby se vyhnula tomu co bude následovat a dál k tomu nic nepřidá, dělá to tak pořád stejně, nepracuje na odstranění. Kdyby k tomu přidala to, že psa v ten moment nějak tou situací povede, posune, ukáže mu jak situaci řešit, jak se chovat, je to jiný, takhle jak to dělá, je to jen neřešení problému, kterej nezmizí. Já to nepsala jako kritiku toho co paní dělá/nedělá (páč není ani co kritizovat, jak jsem psala, psa má zajištěnýho, je ohleduplná) – já to použila jakožto názornej příklad.

  3. i ja obchaxim obloukem, zacnecradit, je hlucha a slepa ale z dostatecny vzdalenosti to sme casto schopny zvladnout v klidu. u znamyho klidase bych asi zkusila – ale ciziho osa vzdy obchazime

    1. já vím psalas, že tak jak máte nastavený životní styl a rytmus, je pro Tebe jakoby neefektivní /nebo jak to nejlíp napsat/ to řešit, vzhledem ke spotřebě času a energie v porovnáním s tím, jak často psy potkáváte. Já to chápu, máme to každej jinak, jenom prostě říkám, že to je škoda si s odstraněním zádrhelů nepohrát, protože pak mám o hodně jednodušší život. nemusím koukat za každej roh, kalkulovat a tak a ulevím i tomu psovi. Jede to hladším způsobem. Když byl Ešus po tom napadení pitem nejistej a ke psům v obranným postoji, začla jsem chodit znovu na nějakou dobu na cvičák, aby se ochodil, což sice bylo fajn, ale nebylo to úplně to ono, co jsem hledala, takže jsem hledala dál, četla a zjišťovala, až jsem našla a pracovali jsme na tom. Protože jsem jednak nechtěla, aby se to zhoršovalo a druhak jsem chtěla dál tu pohodičku, volný ruce v kapsách, obrazně řečeno. Což ale pochopitelně nikomu nenutím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..