Pozvánka se neodmítá!
To je jasný, a zvlášť pozvánka do hasičárny a zvlášť, když ji člověk dostane přímo od starosty.
To jsem taky říkala Brtnikovi v sobotu v podvečír, když jsme urvaný a unavený z brigošky v bazénu, stavby, vaření a venčení vyráželi ještě na nutný nákup do Kladna, kde byl nejbližší otevřený obchod se stavebninama. Brtnik potřeboval jakousi asfaltovou izolaci, já pytel s kytkařskou hlínou, protože přesazuju.
Nechtělo se mu a bylo to dost pochopitelný, páč toho za sebou měl dost. A já taky byla servaná, jak starej plakát. On je navíc, na rozdíl ode mne, spíš nedružnej takovej. Jenže tentokrát jsem si stála za svým. “Hele musíme, bylo by to fakt neslušný a já jsem ráda, že nás pozvali, nechci bejt za Pražáka, vážím si toho, že to pozvání padlo. Však tam nebudeme dlouho, neboj. Skočíme čistě na jedno.”
😀 😀 😀 😀 😀 😀
Asi už tušíte.
Když jsme se vraceli z Kladna, stavili jsme se na pumpě na kafe, protože už jsem začínala být fakt vypnutá. A což potom pan stavitel, že jo. Že jsem ale zase měla pravdu, se ukázalo, když jsme dorazili domů. Akurát jsem v rychlosti ještě věšela prádlo, když jsem slyšela Brtnika, jak telefénuje. Páč volal pan starosta s dotazem “Kde sté? My už deme z hasičárny zase zpátky na koupaliště, tak přiďte!” To mě opět potěšilo, protože jsme jim mohli být klidně ukradený. Ale nebyli, nebyli.
Takže jsme se hodili do gala a šlo se zase na koupaliště. Já jsem ještě bafla pod křídlo jednu flašu vodky z těch připravených na každoroční výrobu ořechovice a brambůrky, který jsem koupila v Kladně, jako malý zápisný, abychom tam nešli s prázdnou. Brtnik se krapítek cukal, páč se obával toho, že pak logicky dojde na panákování. Rozptýlila jsem jeho obavy tím, že řeknu rovnou na úvod, že tvrdej nepijem. A tak jsem to i udělala.
Akorát, když jsme přicházeli ke koupáku, potkali jsme starostu. Pobavila jsem ho hned na úvod poukázáním na ceduli – Vstup bez plavek zakázán – s tím, že teda máme asi smůlu, páč plavky nejen, že nemáme s sebou, ale taky vůbec nevíme, kde je na půdě v tom čurbesu krabic máme. Udělil nám výjimku.
A večer mohl začít. A taky začal. Jen jsme se usadili a předali lahev, už nám přistálo pívo. A ano, nebylo rozhodně poslední, jak jsem si tak malovala, páč tady jedou první ligu 😀 . Ale! Když tam bylo tak fajn. Vůbec to nebylo rozpačitý, naopak a s postupujícím večerem a …počtem piv, to bylo víc než veselý, byla děsná čurina. Takže teď už celá vesnice ví, že jsem Kolečko – nebo-li, jak si jeden z účastníků trval na svým – “Pani Kolečková!” 😀 a Brtnik má manžela 😀 😀 😀
Helejte, já se směju ještě teď, když to píšu. Padli si tam do noty s jedním z hasičů – s Pavlem a my se jim pak s jeho manželkou – taky Pavlou – děsně posmívaly , že jsou jak manželé. Bylo to priiiimaaaaa, bylo to prostě jak, když tam patříme už dlouho. A ne, že jsme přistěhovalci. Brtnik se rozjel tak, jak už jsem ho dlouho nezažila. A jak je mu vlastní, tak přes to, že je nedružnej, končívají takovýhle večery zpravidla tak, že baví celou společnost. Dost často teda za pomoci toho, že si ze mě dělá srandu a já mu nezůstávám nic dlužná. 🙂
Domů jsme přišli …….. v půl třetí ráno 😀 . Z toho jednoho piva, že jo. Hrozný, hrozný. A hrozný. Ba neee. Vůbec ne. Ráno jsme kupodivu vstali v osm a nebyli ani nějak moc zvalchovaný. To bejvá dycinky tak, když to fšécko sedne. A tady si to podle mě teda sedlo dost dobře.
No, tak doufám, že to není jen můj dojem a že jsme opravdu snad udělali první kroky, abychom zapadli. Protože jak jsem psala u těch Čarodějnic, nechci žít na vesnici, chci žít s vesnicí.
P.S. enem budu mít problém, až některý z účastníků potkám za bílýho dne, páč obecně si obličeje moc nepamatuju a navíc byla tma. Tak to bude ešče zajímavý.
Tak pro domorodce jsou přistěhovalci a “lufťáci” jistej druh povyražení a takového toho vystoupení ze stereotypu. Ale zapadli se, to už vidím teď 🙂
Jako všude tak i na vsi jsou lidé a lidé, když člověk zabředne do útrob té vsi, ví, že ono to není tak “růžové” jak se jeví, ale na oko působí většinou jako jedna rodina.
Nicméně parádně jste si to užili, ono je potřeba jednou za čas prostě vypadnout a vypnout.
Já vím, toho jsem si vědoma – že náš příchod znamená přesně jak píšeš vystoupení ze stereotypu a taky to tak beru a i jsem to říkala Brtnikoj, když jsem mu předávala informace, že starosta pravil, že se už dlouho takhle dobře nebavil. Je to jasný, protože prostě dojde k rozražení stávajích vod, diskuzí a témat. A taky je mi jasný, že nic není tak růžový, jako realita poté.
Každopádně ten večer byl opravdu děsně fajn. Pohodička a prostě jako když už tam jsme dlouho. A i podle referencí od Olinky to tak brala i druhá strana. A jsem moc ráda, že to pozvání přišlo. Ono už na tý brigošce to bylo fajn a bylo příjemně.
Denyky má svatou pravdu, ve vesnici bejvaj různý kliky a vy jste se už holt k jedný přidali, s kým jsou na kordy zjistíte časem. 😀
U nás je přistěhovalců taky dost, ale ono na rozdíl od obecného přesvědčení většina jich všude bez problémů buď zapadne a nebo dělá mrtvého brouka, což je každému fuk.
No a já neeecii bejt mrtvej brouk, chci se účastnit na dění u nás. Je mi jasný, že ne každému padneme do oka, ale to se nedá ničehož dělat. S panem starostou to vypadá na shodné názory a to je fajn. Už teď vím o jedné paní a jejím manželovi, kde nás stopro nebudou mít rádi, právě proto, že se starostou vycházíme. Ovšem ta paní, to je opravdu exemplář, s tou jsem měla osobní zkušenost.
Pekne se naturalizujete, jen tak dal. 🙂 A co nejmin neshodnych jedincu preju. Hele, a kdyz uz si koupalko pomahala uklizet, dojde v lete taky na plavky a plavando grando? 🙂
No snad jo, snad se nám daří se naturalizovat, byla fakt legrace. Jo a už jsem taky pro jednoho kloučka teta 😀 , tak to je taky dobrý,ne? 😀
Plavando grando právě paradoxně nebude, já do těch hromadných bazénů prostě nemůžu, páč mi vadí, co všechno v tý vodě lidi provozujou 🙁 😀