Narazila jsem na ni na Bazoši.

Kde už z textu inzerátu bylo jasný, že jejímu  majiteli je tak nějak dost ukradená.  Zbavoval se prostě feny z kotce a člověk ani nemusel být detektiv, aby viděl, že o psa nemá žádný zájem. U nás by zájem byl – jenže – u nás to prostě zatím nejde, nejde a nejde. Tři velcí psi v tak malým prostoru prostě nejdou, zvlášť když o novém psu nevíte vůbec nic.

No a teď nedávno na mě na peswebu vykoukla tahle nabídka:

https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=72299

Výraz fenky mi byl povědomý a potvrdila mi to i Odetta, které jsem o ní psala. Je to ta fenka z inzerátu.

Zavolala jsem tedy paní Švarcové od Ridgegacků SOS a zeptala se jí na to, zda bych mohla a zda by to vůbec chtěli, napsat o Mary článek tady u nás na Zrzavci. Aby zase dostala o trošku větší naději, že najde nový domov, když už jí ho nemůžu dát momentálně já. Páč čím víc bude vidět, tím lépe.

Paní Švarcová mi to odsouhlasila i  s tím, že u nich, u ridgegacků, moc nikdo vižlu hledat nebude. Snažila se i o její prezentaci na facebooku u ohařů, ale zapadlo to, takže bude dobře, když se bude o Mary vědět na víc místech.  Jsem moc ráda, že se ridgebaci rozhodli ujmout maďarský holky v nesnázích a dopomoct jí k novému a hlavně opravdovému domovu. Je to od nich moc hezký, protože moc pěkný žití Mary doposud neměla.

Kupříkladu ten kotec. Jak jsem se dozvěděla, byl to jakýsi rádobybydlík mrňavý a malinkatý cosi ze staré skříně. A vzhledem k tomu, že má Mary  zpočátku obavy z cizích mužů  krčí se a bojí se, je víc než pravděpodobné, že dostávala slušnou čočku. Svědčí o tom i chování majitele při předávce.  Odhlédneme-li, že mu bylo šumák, komu psa dá a jak skončí, stačí to, že milou fenu drapnul, mrsknul ji bez milosti, bez rozloučení do kufru a hotovo. Svírá se mi žaludek a otvírá kudla v kapse.

Je pak tedy pochopitelný, že chování Mary procházelo a prochází různými fázemi. Čekala na ni tříhodinová cesta do jejího dočasného domova. Ten tvoří mladý pár, který se rozhodl podat vižlí duši pomocnou ruku. Měl ji připravenou pro jednoho ridgebačího hošíčka, ale ten mezitím našel svoje trvalý doma a tak nezaváhali, stejně jako paní Švarcová, a Mary dostane svou novou šanci na lepší život. 

Cestu samotnou zvládla dobře,

ale vystoupit poté z auta už nezvládla. Bála se a byla vystresovaná natolik, že přijel veterinář a přispal ji. Ono se není čemu divit, že byla ve stavu v jakém byla – její pán ji vzal, nemilosrdně mrsknul kufru auta a……… co ona mohla tušit, co ji čeká, chudera malá. Doma už na ni čekal nový pelíšek a tam ji její dočasní páníčci umístili. 

Když se Mary probrala, ještě na ni působilo přispání a tak se jí stala nehoda. Ta už se nyní nestává, je to holka čistotná. Taky pro ni v ten moment byl velký problém opustit místnost – obývák – kde se nacházela. Bála se vyjít ven, projít úzkým prostorem. Ten jí, stejně jako výše zmíněný druh mužů dělá problém a tak dělala trošánek bububu.  Je to ale prý holka šikovná, chytrá a učenlivá. Nu však je to vižla, ne? A tak přišla na to, že je to zbytečný, že jí nikdo neubližuje a začla jim důvěřovat. Umí základní sadu povelů, sedni, lehni, zůstaň, čekej. A to prý dokonale. Když přijela, měla zpočátku tendence hlídat si jídlo, teď už si v pohodě nechá na misku sáhnout. Těm kterým věří, je věrnou duší, užívá si jejich přítomnost a ráda si přijde pro pohlazení. Musí jen lidi poznat, začít jim důvěřovat  – jako hodně psů, kteří si prošli něčím nehezkým. Z cizích má zpočátku obavy a zaujímá obranný postoj. Když byla na návštěvě u maminky své dočasné paničky, ohnala se po ní při hlazení po hlavě, ač si pro to pohlazení sama původně došla. Vižla je hodně citlivý pes a na hlavu je obzvlášť opatrná – však je to její výsostně osobní zóna, takže paní ještě neměla zařazenou v kategorii lidí, kteří již cizí nejsou. Měli jsme ve svém okolí fenku, která to měla obdobně. A když nás oba s Brtníkem poznala, nebyl problém, aby s námi zůstala sama, bez paničky. 

Mary se prozatím pohybuje na stopovačce-neboli dlouhém stopovacím vodítku, které jí dává možnost pohybu a zabrání tomu, aby vyběhla za zvěří.

Protože ač je Mary lovečák, tak to, jak se má lovečák chovat, ji původní majitel nenaučil. To bude na jejím novém páníčkovi, který pro ni bude muset mít nejen dostatek času, ale hlavně pochopení, lásky a trpělivosti, aby ji naučil důvěřovat nejen jemu, ale i lidem, které nezná. Je prozatím otázkou, jak to má Mary se psy. Na jednu stranu by jí druhý, klidný, rozumný pes mohl být a nejspíš i bude oporou v tom, aby se naučila normálně žít. Na druhou stranu, pokud bude jedináček – bude na ni více času a prostoru pro naučení normálního života a vylepšení přivolání, aby mohla chodit svobodně.  Není to ten typ psa, co si ho přivedete domů a máte to úplně zadara. Musí se nejprve vyrovnat s velkou životní změnou, naučit se volně dýchat a hlavně důvěřovat /proto rozhodně ne do rodiny s dětmi/. 

Já věřím, že někde na ní čeká nový a kvalitní domov a páníček, který jí ukáže o čem život vižlí doopravdy je. Aby mohla být tak veselá, jak vižla umí být. A tak bych chtěla poprosit, abyste dali o Mary vědět všude tam, kde vás napadne, že by mohl čekat ten pravý člověk. 

Fotky jsem s laskavým souhlasem paní Švarcové stáhla z nabídky Mary na Peswebu.