No tak trochu naprt, abych byla upřímná.

Páč, jak mě předem informoval Brtnik, Tali se chovala jako ta krááá….va. Věrna svému flekatému kabátku.

Mně bylo jasný, že je nadupaná jak Leidenská lahev a i jsem s tím počítala. Že bude rozverná a rozlítaná. Jenže o tom to nebylo, bylo to fakt vo tý krávě 😀 , jak mi říkáme stavu, kdy se opět ponoří do svojí starý vesty a jste jí ukradený.

I když začátek tomu nenapovídal. Ba naopak to vypadalo nadějně. V rámci strategie s názvem “Vypusť páru!” jsem s sebou vzala ohaříkům házedla. Pro Rumíčka vystřelovací kachnu, co už nevystřeluje, ale pořád se s ní dá skvěle házet a tím pádem se může aportýrovat, což je Rumíčkova oblíbená zábava. A pro Tali dvojufouna na provaze. S ním se lze  krásně bičovat a lítat v kruzích jako největší idiot na světě. Což všechno taky poctivě činila. 

Oba dostali hned za domem šanci vypustit ze sebe ty tři neděle téměř nicnedělání. O procházky sice ošizení nebyli, to by páník nedopustil. Ale s páníkem se jen chodí, nedělá se ničehož, takže se pak prostě ta nevyužitá ohaří energie střádá a střádá. Bylo jí skutečně víc, než dost. 

A tak mě napadlo, aby se furt jen tak nelítalo, že si uděláme pidi-coursingový trénink. Pěkně na střídačku. Jako vždy začínal Rumoušek. Dostal dřepkins a dávej pozóra! Dával. Já pomaličku vlekla kachnu při zemi a dělala s ní cavyky. Pak jsem postupně přidávala na rychlosti, až jsem se “rozeběhla” (ty uvožofky jsou tam proto, že po kovidu se člověk úplně jako moc nerozběhne 😀 ) a zavelela “Poď, poď, poď, poooooooooooooď!” což je znamení, že se má vypálit a lovit. Kachnu jsem pak vysokým obloukem prskla do prostoru za mnou. Rumíček byl nadšen, unesen a v sedmým nebi.

“Nu, tak uvidíme, jak k tomu přistoupí Taliprtka.”, říkala jsem si. Usadila jsem jí a pomaličku a s cavykama vlekla po zemi jejího dvoujufouna, následný postup stejný a úspěch též zaručen. K mému malému překvapení. Protože tohle, když jsem s ní zkoušela kdysi ještě na chalupě, tak ji to k mému údivu tehdy nebavilo. Teď to zřejmě zásadně přehodnotila. Bylo to fajn a hře to hodilo zcela jiný rozměry. 

Přesunuli jsme se takhle celou loukou za Domečkem k úvozu u pastvin. Tam jsem ještě měla spořádaný dva ohaře. A říkala si, že Brtnik přehání. 

Jakmile jsme ovšem dorazili na louky, zbyl mi už jen jeden spořádanej ohař. Ten druhej flekatej se právě převlíknul za tu krávu a celý to venčení, na který jsem se tři neděle těšila, mi zazdil. A i počasí se flákalo. Zatímco v době, kdy jsem byla zalígrovaná doma, jsem se koukala z okna na vymetenou oblohu plnou sluníčka, tak teď …. škoda mluvit. 

S počasím jsem nehnula a tak jsem to zkusila narovnat s Tali. Mno……….. vydrželo jí to vždycky jen chvíli a pak zas prt. Vopruz, vopruz a 100x vopruz. Ještě, že tam byl ten Rumíček, který to celý vybalancovával. A tak jsme si hráli a cvičili spolu a na Tali jsme se prostě vykašlali. Stejně se nic jinýho dělat nedalo.

“No to bylo teda venčení 🙁 .” , táhlo mi hlavou, když jsme se docourali dom. Tali si i na posledních pár metrech nemohla odpustit svou vlnu nezájmu a já už byla ráda, že jsme doma, jinak bych ji musela ubít. Mohla jsem jen doufat, že to druhý den bude snad o něco lepší.