Možná až nejbohatší kocour v našich krajinách.

Nebo aspoň v našem okolí teda. O většinu z toho jsem se zasloužil sám tím, co jsem si vybojoval. Takže jsem značně rozšířil svoje území kupříkladu k sousedům přes silnici, kde jsem zpacifikoval ty jejich dvě krasotinky a ty mi tetkon zcela podlíhaj. Takže i ta loučka vedle přes úvozovou cestu už tetkon patří zcela a jenom mně, stejně jako hřbitov, koňský ohrady, les u kostelíka a louka za mejma domama. Dvěma domama, vážení, dvěma domama!! Protože já obývám domy dva. Nač troškařit, když můžu mít domáctnosti dvě. U babičky na gauči je fajn a stejně tak na křesle tady doma, tam je taky fajn. A mám tu navíc ohaře, který můžu mlátit a přepadat. Krměj mě masem, hrajou si se mnou a chodim s nima na procházky, když chci. 

A taky mě vobdarovávaj. Nejdříf to byly takový prkotinky jako harašící kulička, kterou můžu honit a hrát s ní basket a fočus. Ale tudle sem dostal dokonce i dveře. Svoje vlastní a mám vod nich klíč jenom já a nikdo jinej mejma dveřma nesmí chodit. Sem prej už dospělej, tak mám vlastní klíč. Nosim ho na krku. Nejdřív sem teda byl naštvanej, protože nezlobte se na mě, když mám vlastní posluhu, co mi musí chodit otvírat, tak na co bych se o to měl starat já sám?? Ne? A tak jsem to trošánek bojkotoval.

Posléze sem ale nahlídnul, že to má i svoje výhodičky. Můžu si přicházet a odcházet, jak mi libo. A nebo……….taky, jak mi pupek dovolí. Páč helejte co si budem povídat – papáníčko je papáníčko. A navíc pořádnej venkovní kocour se musí na zimu zasádlit. A já to pojal dost poctivě. Takže tetkoooon, trošáánek jako mám potíž. Hlavně takhle po večeři, to se mi dveřima prolejzá trošku s problémkama.

No ale já jsem nedostal jen svoje vlastní dveře. Já jsem dostal i dva stromy! Jeden mám venku – pěkně naproti vchodovejm dveřím a hezky svítí. Sedávám pod ním – nikým netušen a nerušen a pozoruju cvrkot. Nedávno mi postavili ešče jeden – doma. V předsíňce. Tam je vám ale útulno. Sedávával jsem taky pod ním. Nějakej čas taky nikým netušen a nerušen. Jenže pak mě přemohla hravá a chtěl sem zkusit, co udělá ta kulatá lesklá bambulka, co z něj visí dolů a trošku jsem do ní šťouchnul. Jak se to rozpohybovalo, zaujalo mě to a začal sem do ní mydlit, až se to rozhejbalo šécko na tom stromě a pak se vozvalo: “Mouses! Ty vole, vokamžitě vodtama vypadni!” “No to víš, že jo, ty nádhero!” zamručel sem si pod vous a dělal neviditelnýho a předstíral, že “To nic, to jen větříček!” Mouresssssi! Ne/er mě a vysmahni vodtama, nebo pro tebe sáhnu!” Nečekala a sáhla pro mě. Byl sem vodhalenej. Ale když prej jen spořádadaně budu sedět a dělat neviditelnou dekoraci, tak tam můžu bejt, povidala nakonec. Tak sem si tam chodíval sednout. Mezi ty balíčky, co ona tam měla. Něco hezky vonělo, něco bylo takový pěkně měkký v tý tašce papírový, která pěkně harašila……. Tak tu sem taky prozkoumal a občas si do ní vlezl, aby nikdo nevěděl.

No takže to jsem dostal teda ty dva stromy. Nevim proč ale, když už mi jednou ten strom dají, proč mi ho pak zase vezmou?Páč ten vnitřní jednoho dne zmizel. Nemám se prej nervovat, za rok ho prej tady zase najdu. Divný tyhle lidský zvyky. Něco vám daj, pak si to zas vezmou, zas vám to daj……. Ale teda aspoň že ty další chrastivý kuličky, co sem dostal a co byly právě pod tím vnitřním stromem – a že jich bylo, že ty mi nevzali. Asi milijoun jich bylo.  Podle toho, jak to rozhodila do prostoru. Ty mi nechali a hrajeme si s nima. Mám rád jenom tydle. Nic jinýho mě nebaví. Ani nějaký spešl ovoněný kuličky pro kočky-ty jsem nechal ať si rozkouše moje kámoška Flekatá. Možná jsou to kuličky pro kočky, ale pro pořádný kocoury, jako jsem já? Tssststss. Ani nějaký rádoby myše mě netankujou. To taky nejni nic pro nás pořádný kocoury. Ty jsem zase nechal Rezatýmu, kterej z nich byl úpa paf a furt je cumlal, až je vycumlal do placky.

Ale! todle udělátko – to mám jako rád. 

Nejsem ovšem jedinej, ohaři – především Zrzavej, jsou z toho perplex . Jako nedivim se jim, je to úžasnost. Já sem ji úžasně už i roztřískal, když mi nešla kulička dostat ven. Jako kočičí infarkt , jak se mi posmíval On a jak můžete ve videu slyšet, jsem nedostal, ale dal jsem tomu co proto. I tu myšu sem vypáčil. Tahle myša je ale dobrá, mám rád, když ležím ve svý bedýnce…. jo vidíte bedýnka, to mi připomíná, že sem dostal i novej pelíšek. ………… Ale bedýnka je lepčí . A tak pelíšek-kukaň takovou – ten zatím využívám pouze jako doskočiště, když mi dovnitř Ona mrskne harašivou kuličku. To tam pak hodim šíbru a kukaň zvrhnu, jak se zastavim hlavou o zadní stěnu.  No nicméně, mám rád, když ležím teda ve svý bedýnce a ona mě zlobí tou myšou z kolotoče. Ležim jako paša a jen tak ležérně udělám rukcuk packou a už mám myšu ve spárech a vocumlám jí hlavu. 

Takže když to sečteme – suma sumárum – sem prostě nejbohatší kocour asi. Ale zůstal jsem skromným. Lovím myše, dlabu klidně z kastrůlku, žádnej zlatej podnos. Jen teda v duchnách spím, to jo. Ale to si myslim i zasloužim, ne? 🙂