Takže jsem docentku Talířovou během dnešní ranní procházky vypustila do prostoru za domem. Nejdřív jsme si teda střihli vodítkovou část procházky, protože na chodníku za už rozběhlýho provozu…, to zas tolik adrenalinu nepotřebuju, žeáno :-).  Pak jsme si za vedlejším domem hezky chvilinku pohráli s míčkama, Talířová dokonce dokázala vzorovaně sedět u lavičky s povelem “Taly čeká, tetkon Rumíček!”. Talinka si šla dát dvě lekce s názvem “Nežereme pecen chleba”…. ale prej odlomek se může, to jsme se neučily, popelnice jedna. No a pak jsme šli na louku za domem, já došla na hranu plácku, Talířka dostala sedni, odepla jsem ji vodítko a řekla “Tak jdeme” . My jsme s Rumouškem skutečně šli, Talířová vystřelila. Do rybníčku, do potůčku, do rákosí, bordel dělat, vodu lemtat a čumět, co já na to. Já na to nic. Místo toho jsem házela Rumíčkovi míček.  Připísknutí jí o ty její plachťáky necvrnklo, ale když jsem zavolala “Talinkooo, poběěž, ty prtko!” Tak prtka přiběhla úplně vzorovaně. A juchéé! Tak jsem ji moc vychválila, jak přešikovná byla, řekla jí, že už ale musíme jít domů a pro jistotu ji cvakla na vodítko. Pěkně jsme přešli louku, na chodníku střihli 3x pozici u nohy a pěkný přivolání na vodítku a šlo se zvesela domů. Větu “Kdooo bude první na podestěě??” už taky umí a řítí se tam nadšeně, domem pak prošla navolno stejně jako když jsme šli ven. Bylo prostě močikovná,močikovná. A byla to moc prima procházka.