Ona už i hodina, kdy jsme vyráželi do práce byla zcela jiná, než běžně.

Jeli jsme totiž ten den už v pět. U Brtnika v práci se zas něco po….štelovalo a aby bylo možno vařit a dům byl v běhu, bylo zapotřebí, aby zasáhnul. Tak jsem halt zvedla kotvy v hodinu už pro mě fakt nekřesťanskou. Ale tak zase si to budu moci vybrat jindy a pádit za ohaříkama dřív.  Mohla jsem taky, pravda , dělat  Élišku a jet si po vlastní ose, ale nepřijde mi to úplně ekologický a když to není nutný, je lepší, když v tom autě jedou dva. A nutný to nebylo, když stačilo vstát ještě dřív, než dřív. A! Podařilo se. A! Kupodivu jsem ani nebyla mrtvá, fungovala jsem.

A tak jsem mohla vnímat šécky detaily cesty. Já teda i běžně při cestě pozoruju. Nejen z bezpečnostních důvodů, ale prostě ráda koukám do přírody. Spát mi přijde jako ztráta času a pak taky je dobrý dělat řidiči společnost, aby neskončil s hlavou na volantu, že jo. A taky hlídat zvěřinu, aby se nám nemotala do cesty. 

A tentokrát teda bylo živoučko.  Dost enormě.

První, kdo se zařadil do klubu motalů silničních byli ptáčci. Malinkatý ptáčci – možná strnadi??? Kteří letos zničehož nic – v předchozích letech se nic takového nestávalo, teď je to najednou běžný denní – resp. ranní jev. Maličký hrudky na silnici. Sem tam, občas, poházený po silnici. No a protože my nejsme hovada, co jezdí jako hovada a máme ptáčky rádi, tak jsme to pro dnešek dost jako šněrovali po tý silnici. Věřím, že kdyby byla hlídka, stopro nás zastaví, nechá Brtnika dejchnout a bude se divit, že má čistý konto 😀 😀 . Páč to ptactvo bylo fakt strašlivý. Asi ten o něco teplejší asfalt, než je ostatní okolí? Ale to by tady bývali i ty roky před tím. A to vůbec, ani jeden. Nevím, ale zkrátka po silnici byly “poházený” maličký hrudky, který náš slalom mezi nimi vyšperkovávaly o to, že se najednou daly do pohybu a leckdy ne úplně dobrým směrem. Takže to bychom měli hnedle na začátku cesty trocha toho proškolení, jak rychle točit volantem na různé strany 😀 . Možná to Brtnik mohl brát, jako školení řidičů.

Páč hned o kousek dál si mohl vyzkoušet své reakce v oblasti brždění. Prošel na jedničku s hvjézdičkou a ta pomatená srna si mohla v klidu odkráčet. Jen kabinou se ještě chvíli rozléhalo moje PoZOOOOOOOOOOOOOOR! Nic lepšího jsem vykřiknout, jako upozornění, nestačila. Viděla jsem ji dřív, měla jsem ji v úhlu pohledu dřív než Brtnik, vím, že tady chodí a vždycky jsem echtgold v pozoru. Tak se to zase hodilo. 

Aby ptactva nebylo málo provětral naše reakce poměrně rozměrný dravec, přelétávající nám nad hlavou na dálnici. Co to bylo za druh jsem nestihla prozkoumat, přesvištěl nám majestátně  nad kapotou a zmizel

A na závěr přišlo taky velký překvápko. Po krajnici dálnice proti nám pochodoval člověk????? Na dálnici? Kde je životnost opěšalýho člověka dle statistiky cca 3 minuty?  Auto nikde, že by měl poruchu a snažil se dostat pryč. Ne. Spokojeně si tak šel se svým batohem po dálnici proti všem. 😮 Skočila jsem po batůžku, honem vyhrabala telefon a jako už mockrát, když se něco po cestě na dálnici děje, vytočila stodvanáctku. Tam jsem nahlásila na které dálnici jsme, kterým směrem jedeme a v kterých místech se člověk nachází. 

Protože ona to není legrace. Ani trochu. Ano, je to  jeho svobodná volba, že porušuje předpisy – na dálnici pěšák nemá co dělat – takže kdyby se mu něco stalo – a nemuselo by to trvat opravdu  moc dlouho, než by ho někdo nabral, byla by to jeho vlastní chyba, volba, rozhodnutí.  Ale! Není to jen jeho osobní záležitost. Myslím že nikdo z nás, kdo sedá za volant se nechce dostat do situace, že by nešťastnou náhodou srazil člověka, kterého na dálnici nečekáte, že se bude procházet. Jistě, člověk musí být pořád ve střehu, ale stačí, aby ve vedlejším pruhu udělal někdo nějaký manévr, vy podvědomě uhnete a…….máte na kapotě člověka, kterého nejen, že tam opravdu nečekáte, ale taky nemáte v tom ranním šeru moc šancí vidět, protože oblečení v šedé barvě tomu nepřispívá. 

Mno, tak snad se podařilo maníka odchytit dřív, než se něco mohlo stát. 

A já už musím být na stodvanáctce fakt  profláklá. Moje jméno budou  mít stopro už na nástěnce a Brtnik se směje, že na dobu, kdy my jezdíme do práce, přidávají vždy člověka navíc 🙂 . Protože to máte velký kámen v levým pruhu, několikrát -asi dvakrát? velký kus dřeva  v pravým pruhu, kus padlýho stromu, jednou pes v protisměru (sjezd z dálnice, kde jsme to mohli otočit byl bohužel značně daleko) a pár dalších věcí, které na dálnici nepatří a pro projíždějící můžou být sakra nebezpečný. A je proto lepší dát vědět tam, kde se o to můžou postarat.

Doufám, že cesta domů bude takovýho pokojnějšího rázu 🙂

P.s. Zajímalo by mě, co vedlo k tomu výskytu ptáčků po silnici. Opravdu to v předchozích letech nebylo a letos, kdy to začalo, to bylo nejdřív v lesích za vesnicí nad námi, dneska prvně už i za naší vesnicí. Jak kdyby se od těch pionýrů, co to začli podnikat, inspirovali postupně další a další. To chování se šíří. A taky mění, zpočátku se pohybovali opravdu jen při krajnici.  Teď po pár týdnech už jsou rozhození po celé ploše. Vždy ojediněle, ne ve skupinkách a vždy opravdu sem tam, takže jezdíte cik-cak jako kořala 😀 . Podotýkám, že jezdíme v době, kdy jsme na cestě sami 🙂