Bubině.
Tak jako minulou sobotu, kdy jsme taky šli dodat ptícám lojofky.
Bylo poměrně nevlídno, ohaříci byli ráno s Brtnikem na veledlouhý a Bubrdle se jevila jako, že je unavenější a hlavně saturovaná ohledně venčení. Já jsem doma tak nějak mávala hadrama, nebo vařila, či tak něco a když se přiblížila hodina odpolední procházky, pokukovala jsem po Bubince, jak mlátí ty špačky a říkala si, že ji zase necháme doma, ať ji zbytečně nějak nepřetěžuju.
Brtnikovy ranní procházky jsou moc fajn – i z toho důvodu, že když se někdy udělá fakt hnusně, tak prostě se ta odpolední procházka může zkrátit, protože už jsou vylítaní – ale na druhou stranu mi to trošku věci komplikuje právě s ohledem na Bubinku. Protože ta ranní dvouhodinovka není žádný kolem komína.
Takže, jak už jsem psala, měla jsem za to, že bude lepší důchodkyni zanechat doma, v teple vyrobeném naší Pomněnkou a v pohodlí provizorního psího gauče vyrobeného Brtnikem. A vyčihovala jsem moment, kdy madáme bude mlátit ty špačky vyloženě urputně, že jí jako nenápadně zmizíme.
Enemže, že jo. To víme, že čert a důchodkyně nikdá nespěj, takže, když jsem si vyhlídla ten nejlepší moment a chtěla se s ostatníma zdejchnout, aktivovala se milá Bubrdle do plnejch a s výrazem: “Tak na to zapomeň!” se zařadila do fronty na obojky.
“Bubíku, poď udělat tady hají!” nabízela jsem jí vemlouvavě.
“Ne!”
“Bubí, poď, my budeme za chvíli zpátky, jdem jen…….”
“Nic! Taky du!! stála tam a trvala si na svým s velmi urputným výrazem.
“No tak jo, jak myslíš.” rezignovala jsem a říkala si, že je ta smečka moc fajn, že ji to prostě táhne, drží ji to v kondici, jak s nimi chce držet krok.
A to teda držela a festovně. Smažila to prostorem s takovou vervou, že jsem ji v jednu chvíli, kdy jsem je potřebovala mít všechny při pochodu u sebe, musela až mírnit 🙂 a zdůraznit jí, že “TADY PUDEŠ, S NÁMA!!” stejně jako Rumíčka, kterej si pro ten den půjčil to předcházení od Tali. Asi abych nevyšla ze cviku, když ona dělá tu hodnou.
Tak se chvíli oba zrzavci tvářili uraženě a pak zase mohli vyrazit vstříc ohařím zítřkům. A hlavně k remízkům, že jo. Protože to byl náš úkol, roznosit lojfky jak virus po okolí 😀 .
Bylo to, přes to ne úplně vlídný počasí, moc fajn odpoledne a já se zase už po stopadesátýtisící kochala tou krásou kolem sebe. Tou volností a svobodou, kterou si všichni můžeme nabírat plnýma hrstma. A to je fakt a skutečně k nezaplacení. Stála jsem tam uprostřed luk a zhluboka nadechovala ten úžasnej pocit. Jsem vděčná někomu kamsi, že mi tuhle schopnost vnímání implantoval do sofwéru, protože díky tomu, můžu věci, které třeba někomu nepřijdou jako důležitý, vnímat hrozně intenzivně a vážit si jich. Páč jsou důležitý. Minimálně pro mě teda jo.
Běhali jsme, blbli jsme , hráli si a když se čas nachýlil šli jsme domů. Do teplíčka a válet se. Zaslouženě. Nebo snad ne? 🙂
Jo, jo. Díky zase za tyhle článečky. Rozumím všemu, co tam píšeš. Profánní se stává posvátným. 🙂
…..Profánní se stává posvátným. …
tak ! Thielli – děkuji velice. Za obohacení slovníku! Slovo profánní jsem vůbec neznala!! Nejprve jsem si myslela, že překlep……….. přišel mi divnej, a Tys člověk, který zpravidla nepíše nesmysle. Tak jsem si to zadala do gůgla a………..čučim. Opravdu jsem to slovo neznala a díky, jsem o jedno bohatší.
A jinak máš pravdu, ano je to tak. Stalo se to pro mne posvátným, a moc bych opravdu a upřímně každému přála, aby se takhle mohl někde postavit a každým dechem do sebe nacucnout tu bohatost a nádheru. A vnímat to. Jsou lidi, kteří dokážou krásu vnímat i za bytovkou a pak ti, který člověk postaví takhle někde a neucítí nic. Což je škoda.
Taky máme tenhle výběh, je to neskutečný dar. Lesy a louky, všude vlídno pro psy, běháme na volno, protože naše psovstvo je oblíbené u sousedů. Jen já musím dávat pozor na zvěř, Sorbon je stále v dobré kondici (bohudíky).
Ano je to dar a já si ho hrozně moc považuju. Jako bude to znít blbě? Ale je to podobný , jako mít v ruce dobrej bochník chleba s tou úžasnou vůní. Prostě nadechnete se vzduchu na loukách, dobrýho chleba a dostanete něco, cosi.
Sorboooooooon! Já chcu foto , prosím.
A jak ti ho dopravím? Tady to asi nejde, že?
Pojď do fóra, tam fotky vkládat jdou (tuším že max 3 na příspěvek)
Přesně, pojď do fóra – kecacího, tam vložíš pod příspěvkem je tlačítko vybrat soubor a tam to vložíš, něco málo napíšeš do příspěvku a zmáčkneš oranžové přidat a my uvidíme Sorbonáre! Hurá, se těšim.
Musím se prý přihlásit. A to mi nejde. Prý můj mail není evidován. Ani přezdívka. Tak nevím 🙁
Dalmi, to je ale divný, zkus napsat mawe – dole je “kontakt na správce”
Dalmi – poprosím černýho čaje administrátorku, aby mi poradila, vydrrrrrrž!
DALMI? DALMI JSI TU? Psala mi hodná černej čaj-
asi při promazávání spamu došlo k nechtěnému vymazání.
Poslala jsem paní administrátorce Tvůj email, že to nastaví ručně znovu, až to půjde a ty jen pak si změníš přezdívku na Dalmi.
Dobrý pocit z ohařky na dožití, fungující psí smečka, prostor pro let krajinou, možnost pracovat a být oceněn… Psí ráj existuje.
Kdo smečku jistí? Rumíček?
Když člověk vidí městské psy na vodítku; s majitelem, kterému by neměli dát na péči ani betonové schody a né křehkou psí duši…
Já smečku jistím. Od toho tam jsem. Ale jinak ano, necháváme Rumíčkovi prostor Velkého šéfa. Doma. Páč by jinak byl podpantoflák, takže od příchodu pomatený Taliprtky jsme ho podporovali v tom, že to doma v rámci pří komunikace řídí on. Protože by ho ona jinak převálcovala svou dohoukaností. A Tali ho respektuje. I dneska. A Bubi to taky vzala za svoje. Nicméně on už jí dneska vyjadřuje úctu. Moc hezky, tuhle jsem ho přistihla, jak jí pucoval očička a zamžilo se mi oko .
posílala jsem po máme dárek, dorazil? jsem totiž zvědavá, na Rumouškovu reakci, jestli nějaká bude.
My se zatím neprotnuly. V pondělí jsem měla volno, včera říkal pan řídící, že volala,ale já nestíhala, volala jsem dneska a to byla v luftě zase chudera ona. Zítra zavolám. A jsem hrozně zvědavááá, hrozně. Víme, jak to bude s tím krmivem?
Krmivo jsem posilala na meil, doufam, radeji zkontroluju. Jinak privezu (zaridim odvoz) skoro kamkoliv
Dík za info, jdu se podívat do hlubin svýho emila, jestli jsem nepřehlídla, nebo nebyl zařazen do nevyžádaný pošty.
odvoz asi řešit nemusíme, Vilma bydlí kousek tady, vždycky jsem jí to předala někde nad námi.
Tak ne, zatím jsem tam nic nenašla. Prověřím i na druhé straně 🙂
odesláno 6.2….
krmiva je celkem dost.
kapsičky Animona/Carny jedna má 100 g
příchutě – masový kokteil 40 ks
krůtí srdce 40 ks
pak myslím jádta 36 ks
a náplň pro labužníky – 20 ks –
nakoupeno v lednu, a zbytky z prosince
otevřený pytek s granulemi iams proti chlupatým koulím půlka pytlke? odhadem pět kilo? skladováno doma v paneláku max teplota 23 stupňů.
několik krabic kapsiček s rybama – asi 6 krabic
a nějaké cat drinky nevím kolik
ZŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮZKOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO!! ZŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮZKOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO!!
DĚKUJI. Právě jsem se před chvilkou vrátila s naditou krysí taškou!! 🙂 To bude překvapeníčko! A! Hodlám tedy provést onen krysí pokus se zcela jinou taškou a následně podám hlášení, výsledky a tak podobně! Sama jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Asi nejdřív dám tašku jen tak na Pomněnku a budu pozorovat, zdaliž to někdo zaregistruje. V dalším kroku ji případně dám na zem. A se uvidí! Díky za výbornej nápad!!! Jehehééé směju se tu tiše jako pitomááá. Jsem na to fakt zvědavá.
Edit – pořád nic nedorazilo, sákryš. No neva, díky za výpis, je toho opravdu celkem dost, cinknu Vilmě, ešivá už není choroba a domluvím to. Díky předem.
Posílám poděkování v krabičce
ano, je to dar, vnímat všemi smysly do hloubky krásu (zdánlivě) všedních věcí… přívětivého domu, vlídné krajiny v každém ročním období, jasné oblohy, magie lesa…naši psi a kočky to mají zakódováno od pradávna a nám lidem to bylo někdy dáno darem…takhle se cítím pokaždé, když přijdu domů nebo o víkendu ráno otevřu dveře a vstoupím do zahrady: pořád zamilovaná do toho úžasného pohodového místa, které se mnou mluví a kočky tam bez zábran hrají svoje kočičí hry 🙂
ano, je to dar, vnímat všemi smysly do hloubky krásu (zdánlivě) všedních věcí… přívětivého domu, vlídné krajiny v každém ročním období, jasné oblohy, magie lesa…..
jo! Já to vnímám jako velkej dárek a snažím se toho být si vědoma.
uuuuž tam letim, uuuž tam zrovna letim.
pořád zamilovaná do toho úžasného pohodového místa,..
jo, pořád. a doufám, že nafurt, že mě to nikdá nevopustí, že to nezevšední
Sikovna Bubinka, bezva, ze ji to stale takhle tape. A zavidim vam, zavidim louky, lesy, zdejsi placka tohle nenabizi. V soucasny dobe je tu bahno, sedo, hnus.
Jojo, jsem ráda, že si capká, ty zadní nohy občas zazlobí, když jde hodit bobek – včera si do toho sedla :-/, ale chůzi zvládá na pohodu a když fordí přede mnou, vím že je svět v pořádku.
bahýnko máme taky. nejvíc na zahradě, takhle promáčenou ji za ty tři roky nepamatuju. Dneska zase od rána cedí, tak to bude venčeníčko – resp. utíráníčko, tolikatě nožiček! Jaks to dělala, kdyžs je měla čtyři?