Zeptali jsme se tří ohařů ze tří 😀

Rumíček: No prima, protože nás vzali na výlet.

Tali: No lůkcůsně, protože nás vzali do lesůch.

Bubi: No úžasně, protože jsem poprvní v životě jela takhle na výlet. Ešče nikdá jsem na výletě nebyla, víte? Nebo byla, ale jen tady u nás, kde to už za ten rok a třičtvrte celkem dobře znám. Ale jet někam jinam, tam to poznávat, psíbože to bylo báječný. Hrozně moc jsem si to užívala a lítala dopředu a dozadu zpátky za pánčičkou, páč ta se pořád cárá povětšinou vzadu. 

Rumíček: Protože si se mnou hodně hraje.

Tali: Ne! Protože je pomalá!

Rumíček: Pomalá jo? Tak nevim, proč se dycky tváříš tak vyděšeně, když po tobě jde?

Tali: Ts. Tetkon po mě ale nemusela jít, vůbec. Mohla chodit úplně jako normálně. Byla sem vzorovaná.

Rumíček: Taky jsme fšicí nevěřícně koukali. Ale hele bylo to fajn, moc fajn, takhle společně na pohodu, co?

Tali: Jo, to bylo. Bylo to krásný. Jako počasí, co jsme měli na ten výlet. 

Bubi: A to teda jo, krásný to bylo voboje. Byla jsem ráda, že nefučí, neprší a nedějou se vůbec žádný jiný nepříjemnostě. A to i ty nepočasový.

Tali: Nemůžete už jako bejt zticha? Jako by nestačilo, že se mi ty dva smáli hned na začátku procházky, jak tam byl ten nápis, že fstup prasatům zakázán.

Rumíček: Jehehéé, hihihý, hýkškyt! A to je pravda! To bylo výborný! Prasatům vstup zakázán a vona se tam chtěla jít podivat 😀 😀 . Pomooooct! Vona! Zrovna vona, největčí prase, co já znám.

Tali: Ty seš takovej zmetek pekelná!

Bubi: Vždyť má pravdu……

Tali: A ty se taky di bodnout. Místo, abyste voceňovali, jak sem byla hodná, milá a nejzlatější, tak se tady na mě vyceňujete tak akorát.  Náhodou, třeba když jsem běžela k tomu jezírku, kde je často taková báječná černá hmota, dobře do kožichu patlavá…….tak stačilo  jednou: “Talinkoooo! A já tam vůbec nešla, náhodou.

Bubi: To je ale náhodou fakt, nešla tam.

Rumíček: Náhodou, čirou náhodou.

Tali: A víš co? Mi je vlastně jedno co si tady meleš. Já jsem byla ščastná a pánčička taky. Moc jsme byly obě ščastný.

Rumíček: Logicky, že jo, když panoval klid a mír. 

Bubi: A mohlo se pádit. A že se teda pádilo, co? Já sem vypádila nejmíň sto zimních kilometrůch. 

Tali: Chvíli to i vypadalo, že to bude mnohem víc, páč se zdálo, že jsme zakufrovali. Ne, že by mi to vadilo, polítat si o něco dýl…

Rumíček: Ale houby, pánik nás dycky vyvede ven, jako bys to nevěděla. Se mu do toho jen nesmí somrovat pánčička, která bude tvrdit, že přesně ví, kde je. A přitom ji v bytě 3x zamotáte se zavřenejma vočima a vona netrefí na záchod.

Tali: No ale to bylo tentokrát trochu tim, jak jsme se tam zašprcli s těma balonkama. Hráli jsme si hráli a …….. najednou to bylo.

Bubi: Právě.

Rumíček: No právě. A právě! Ani pánik nedával moc pozor, protože – a juché!- hrál to s náma se všema taky.

Tali: Jooo, to bylo supr, páč von hází dálky. Nemohnul se se mnou teda přetahovat, páč prej má chycený záda, kam a čim, neřeknul, ale netahal se se mnou. To ale nevadí, hlavně, že si taky hrál, to u něj moc není.

Bubi: Ne že by mi to vadilo teda!!!!

Tali+Rumíček: ???????????????????

Bubi: No! Jistě. Páč si ze mě, starý pejskový, dělal věšáka. Páč když ty jsi, Rumouši, prdnul někam tu svojí voslizlost na šňůře, tak aby VON ji nemusel nosit, pověsil mi ji na krk, jak nějaký krávě zvonec! A já teda rozhodně žádná kráva nejsem!

Rumíček a  Tali: To ne, to ne, ty fakt nejsi žádná kráva!!

Rumíček:  A tak proto já sem ho pak nemohnul najít, ten balonek. Von pochodoval s Tebou.

Bubi: Jo! A když to pánčička zjistila, votitulovala pánika opačným pohlavím, než je nějaká kráva a šla mě vysvobodit. Já jsem do tý doby capkala poslušně s tou hnusobou na krku.

Rumíček: Hele ale, to zase ne-ne. Nejni to žádná hnusoba, je to můj oblibovanej aportek…..

Bubi: Voslizlej.

Rumíček: No tak trochu kapánek jo, ale……….

Tali: Ale to nevadííí , to nevadíííí, je totiž mega, když letím zpátky se svým aportkem a pánčička mi dovolí se do toho Tvýho v letu za odměnu, že jsem dovalila na obrtliku, zakousnout. A zlomit ji tak vejpůl, jak fíka na place, jak se řiká.

Rumíček: Já to teda nerad vidim, ale v rámci toho, aby bylo doma poklidno, dělám, že to nevidim.

Bubi: Já taky vobčas dělala, že nevidim. Když se mi nechtělo zvedat svou aportýrovací kapsičku. To sem se točila a rozhlížela……… až si ji sebrala sama.

Tali: No bať, jen ať se taky někdy snaží sama, pánčička jedna. 

Rumíček: A to se ale musela, to musela!

Tali: Gdy?

Bubi: No jak prej, že pudem na dlábes do hospody.

Tali: Jo tak to nevim, to sem neviděla, musela sem čekat venku s pánikem.

Rumíček: Tos ale vo dost přišla, vo dost.Jehehééé!

Bubi: No ale tak přijde vám to normální? Něco slíbit a pak to nedodržet? Říct fšem, že deme na gulášek, to teplíčka, jak si dáme do nosu a ledva jen čumák jsem mezi dveře strčila, už jsme se dekovali zpátky zase? 

Rumíček: Jo, že prej není místo.

Bubi: Nezajímá, nezajímá ale vůbec! Prostě sem chtěla dovnitř, vonělo to tam, bylo jasný, že tady by bylo dobře a vona? 

Rumíček: No jo, no. Vona prej, že padáme. 

Bubi: No, já myslela, že fakt jako padnu. Tak sem se zcepeněla a vona nemohla nic. Vůbec nic. Uďála sem ze sebe mrtvou hmotu! To je bezva trik.

Tali: Naučíš mě to taky?

Bubi: Jasný, není to nic složitýho, prostě se vypneš a zapustíš všema nožičkama do země. Děláš, že tam nejsi. A voni tě táhnou jako mrtvou kozu, ale nemůžou moc! Nemůžou moc, že aby ti neublížili.

Rumíček: Ale nakonec tě stejně vytáhla. 

Bubi: Jo, leč dalo jí to práci a celá se u toho vopotila, protože viděla, že ten pán, co stojí u těch dveří, je zcela nesmyslně pomalu zavírá, bez ohledu na situaci. Ledva mě vytáhla ven, rozhodla jsem se, jako kompenzaci, navštívit zdejší sklad. Tam by se nám taky mohlo líbit.

Rumíček: A mně se hrozně líbila ta pani, co šla z toho záchoda. Byla tak milá a usměvavá a smála se na mě na celý kolo. Bylo vidět, že se jí libim. Stejně jako tý její kamarádce, co šla dovnitř místo ní. Rozhodnul sem se , že půjdu s ní, aby se tam tak sama nebála.

Bubi: To už mě pánčička zase vodítkem táhla jak tu mrtvou kozu a zjistila, že jí Rumouš mizí na ten záchod a zařvala !A DOST!”

Tali: No to sem už slyšela, a taky jsem stála v pozoru ale, stejně jako ty lidi, co byli venku. 

Rumíček: A tím to celý zkazila prostě, byla to takobá bžunda!

Bubi: Jo, škoda, žes nebyla s náma.

Tali: A tak vynahradila jsem si to trošku pak v tý druhý restauraci. To jak přišla ta paní co nosí jídlo a přinesla nám na talíři spoustu pamlsků.

Bubi: To bylo taky dobrý!! Taky dobrýýý, jen jsi mě nemusela tím vodítkem, když si vodcházela se stolem, zas táhnou jak mrtvou kozu, tady to nebylo vůbec zapotřebí. 

Tali: Sem nevěděla, že jsme spojený. 

Rumíček: Páč měla zatmíno z toho žrádla, co pani přinesla.

Tali: A ty ses, Sádleníku, jako nehnal dopředu jo? Tys flekaticky zvostal ležet jo?

Bubi: Flegmaticky se říká.

Tali: No a dyk jo, dyk to řikám ne? Flekaticky!

Bubi: To je jedno!

Rumíček: No nezvostal sem, že jo, páč vim, že když se nepohrnu, sežereš šécko sama.

Tali: No a stejnak, stejnak přišla pánčička, než jsme to stačili sežrat a votázala se:

Rumíček: Co je to tady za bordel?

Tali: A pánik!! Pánik se nás zastal ale!!

Bubi: No to jsem koukala tedy. On zpravidla dycky řekne: Ty! Tam – a vokáže mi na pelíšek, když jdu žebrat. A teď byl teda velmi….

Tali:Benevolantní!

Rumíček: Psíbože, vona zas někde našla starý noviny a položila se do nich! Be-ne-vo-le….

Tali: Nenadávej mi, Sádelníku jeden!!

Rumíček:- tní! Benevolentní. To je zbytečný něco tady zkoušet, úplně zbytečný.

Bubi: A že prej jsme v tom nevinně, že pani přinesla něco moc dobrýho pro nás. Pánčička udiveně zvedla obočí, že to zrovinka pánik vidí takhle a šla si konečně vobjednat ten guláš.

Rumíček: No ten byl ale.

Tali: Že jo?

Bubi:  A ty nadejchaný knedliky. Je hodná pánčička, že se s náma podělí. 

Tali: A ta pani, co nosí jídlo je taky nejhodnější, páč pamatuje na nebohý  a

Bubi: vysílený a

Rumíček: a přinesla ešče hromadu těch dobrůtek. Je vidět, že tady si nás považujou.

Tali: Fšak jsme tady štamgasti!!

Rumíček: Já hlavně, já hlavně, páč sem chodim už leta, ještě s první Bubinkou a tetou Ajšou! To byly doby. Teta Ajša třeba jednou usnula na židli, jak byla vysílená z běhání se mnou. Sem ji uštval jako srnu.

Tali: No jo, když tady se tak dobře vždycky pádí!

Bubi: No to teda, hrozně moc se mi to líbilo a doufám, že zase někdy vyrazíme. Dřív , než se pánik zas položí do práce. 

Rumíček: Dem spát?

Tali: Jasně, že.

Bubi: Tak dobrou, mám toho dneska už nějak dost. 

A jestli se nevzbudili…. spinkají tam spokojeně ohaříci doteď. A nejen oni: 😀 Neb Mouses obsadil Ohaří provizorní gaučík a odmítá tam kohokoliv pustit 😀