No to byla tragédie teda vážení. To si neumíte představit, co to s jedním udělá.

A tragédie taky je, jakej já jsem matla, protože jsem natáčela video. Abyste se pobavili jako já. Protože to, co předváděl Rumíček, když jsem dala plyšáky před jeho očima do pračky, to teda stálo za to. 

Jenže já jsem netušila, že telefénu bude asi nejspíš vadit délka toho natáčení 🙁 . To mě vůbec při tý srandě nenapadalo. Škoda, mohli jste tak nejen vidět, kterak to s ním cloumá, kterak se do pračky dobývá a snaží se ji otevřít. A jak  posléze v návalu emocí s sebou metá po místnosti. Ale též zároveň slyšet jeho žalozpěvy. Velké, dojímavé žalozpěvy 🙂 . Místo toho tady máte  aspoň statickou dokumentaci.

Že to vzalo takhle Rumíčka, to mě nepřekvapilo.  Miluje svoje plyšáky a opravdu se o ně bál :D. Co mě ale naopak překvapilo, že když jsem se otočila, tak vedle dveří seděla druhá zhroucenina a ta pískala. Zhmotnělý flekatý neščestí 😀

Štajn: A to je jako legrace smát se někomu, kdo je v neštěstí?

Tali: No! Hlavně, že furt mluví vo vztahu. Dyby měla s náma vztah, tak nám tohle nikdy neudělá!

Štajn: Já to asi nepřežiju, podivej, jak voni se tam chuderové točej. Dyk je to může zabít.

Tali: Zabít? Zabije je to? A jak je potom budu moc zabíjet já, dyš budou zabitý? To né, to nééé! Miluju je zabíjet!

Bubi: Co tady řvete?

Štajn, Tali: Zavřeli – jo zavřeli – nám – nám voběma!! – plyšáky do budky a tetkonc s nima točej! A zabijou je!

Bubi: Děláte , jak kdyby tam zavřeli pytel piškotů. Nezabijou je.

Tali: Nezabijou? Nezabijou? Víš to určitě?

Štajn: Jak by to asi mohla vědět. Mám vo ně strach!! Psíboooože už z nich leze pěna! Je po nich!

Tali: Vokaž? No jo, panešmárjájozefpčik!

Bubi: Jste normální? 

Štajn a Tali: Vona, vona neni normální.

Bubi: Kdo?

Štajn a Tali: Pánčička přece, to vona je tam zavřela.

Bubi: Protože je dala vyprat, vy joudové. Protože jsou voslizlý až hrůza a smrděj.

Štajn: Co kecáš? Nejsou voslizlý.

Tali: JO! Co kecáš, nesmrděj.

Bubi: No teď už ne, teď už budou vonět. A uhněte, jde pánčička, jdu si říct vo piškůta.

Štajn: Hele, hele, dvířka se votevřely!!

Tali: Plyšáci naši! Voni neumřely.

Bubi: No, kdybyste mi věřili, nemuseli jste tady vyvádět jak horda Tatarů.

Bubi: Je to s nima někdy těžký. Nebo furt teda, buď tu s tím lítaj jako magoři, házej si to nad hlavu, škubou to a vůbec s tím dělají bordel – nedivím se páníkovi, že je z toho votrávenej.  No a nebo, jako teď dělaj zas vyrvál, když jim to seberou a dají vyprat. Mám to tady opravdu těžký. Jdu si pro dalšího piškůta.