Sousedský.

Přijela jsem zrovna z vedlejší vesnice, kam jsem vezla svýmu panu dodavateli vajíček naše nasbíraný ořechy. Za sebou den totální blbec a náladu na bodu mrazu. Zaparkovala jsem a vidím, že přijíždí auto, v něm žena, hází blinkr, zastavuje u krajnice a posléze jde s úsměvem za mnou.

Aha? Asi se známe……… ale………. No tak jsem s úsměvem odpověděla na pozdrav a na férovku řekla, že vůbec, ale vůbec netuším, s kým to mluvím 😀 .  Žena se začala chápavě smát a pravila, že je sousedka z novostavby kousek šejdrem do vesnice za naším Domečkem. Abych to tak popsala.

Omlouvala se, s úsměvem, že jde takhle za mnou, ale, že……. naši psi jim pravděpodobně kradou boty. 

???? Pobavilo mě to a zeptala jsem se jí, jak na to přišla. No, protože teď o víkendu se jim některý boty rozpohybovaly po pozemku – nemají ho oplocený – a některý boty zmizely docela. A na kamerách následně právě viděli pobíhat po jejich pozemku tři neznámé psy. A stalo se přece, že k nim Tali dvakrát nepovoleně zaběhla. Paní pořád zdůrazňovala, že to není problém, sami mají psa, že jim to pobíhání po pozemku tak nějak nevadí, ať se klidně stavíme na kafe, jen ty boty by potřebovali.

Nooo, jo, to jo, to se stalo 2x, že mi tam Tali vzala čáru, ale vždycky jsem jí jednak následně dohulákala , ale hlavně tam nikdy nebyla, že bych nevěděla, že se tam řítí. Vždycky ji mám v merku. U ní stopro musím vědět, kde pes je. Co ale hlavně – já už jsem tímhle směrem dlouho nešla, naposled před 14 dny. A i když tamtudy jdu, nikdy to není o tom, že bych nevěděla, kde psi jsou. A je nesmysl, aby tam takhle pobíhali, sami, bez za á) dovolení, za bé) bez toho, abych si pro ně obratem nedošla, kdyby už se to i stalo. Obratem znamená ve vteřině.

A jsem si jistá, že i kdyby tamtudy šel můj manžel, že situace bude totožná. Paní se omlouvala, že jasně, že neví přesně, protože na té kameře to nejde rozeznat do detailu, ale pes je černobíle flekatý. Ujišťovala jsem jí, že opravdu můžu stoprocentně říct, že naši psi to nebyli, protože Tali prostě z očí nepouštíme a navíc, je vysoce nepravděpodobný, aby jedenáctiletý, devítiletý a téměř osmiletý pes propadl kradaření cizích bot. A že i kdyby se opravdu utrhli třeba i ti dva, což je prostě nesmysl, tak Bubrdle tam s nima lítat fakt nebude. A další věc je, že sama bych nebyla odvázaná z toho, že mi někdo pobíhá na chalupě po louce, takže se snažím sama chovat tak, abych tohle nečinila někomu jinýmu.

A zahlídla jsem Brtnika, kterak se úvozem vrací s ohaříkama. Rumíček poslušně počkal, jak mu Brtnik nařídil a ohaří dámy byly na vodítku. Neb Tali, jak jsem psala, zase jede své období a Bubrdlína je hluchafka, takže to Brtnik u silnice vždy řeší takhle.  Paní mohla takhle spontánně vidět, že jsem nekecala. 

Rumíček počkal na svolení, že může přejít a posléze se k nám nařítil, aby si užil vítáního. Brtnik paní ujistil, že se tam tenhle víkend taky nepohyboval a touhle cestou obecně moc nechodí. A mně v tu chvíli napadlo, že asi vím, kdo mohl ty boty roznosit – kuna, nebo liška. Kdysi jsem to někde četla, že jedno z těch zvířat takhle někomu řádilo u domu. Ty rozházený boty vůbec nemusí souviset s návštěvnou těch psů. Nedivila jsem se, že jsme jako první na ráně my. Není tu nikdo, kdo by měl tři čokle s kterýma chodí ven. Jak víme, po venkově se moc lidí se psama neprochází. Natož tedy se třema. My to ale nebyli.

Tak kdo potom. Paní napadlo, že třeba někdo z chatařů, kdo tu měl navíc návštěvu se psem, či se psy. No, asi to nevyřešíme, nicméně jsem paní poprosila, aby koukla na kameru pořádně a dala mi vědět. A rovnou jsem se jí zeptala, jestli nechce ořechy.

Nadšeně souhlasila i přes upozornění, že jsou tvrdý jako kráva a musí na ně vzít kladivo. Aby jí to sbírání šlo rychleji, pozvala si pomocníčka. V autě totiž měla svoje dvě děti. Mrňavá holčička statečně chrápala v autosedačce a její o fousek starší bráška byl vzhůru.  Tak šel mámě pomáhat. Chodili jsme fšicí zahradou, Rumíček nám asistoval, sbírali jsme oříšky a povídali si. To bylo tak prima! 

Šéčky starosti toho dne a těch dní předchozích jsem pro ten moment poslala do kšá a užívala si krásný odpoledne a milou, nečekanou návštěvu. Malej pomocníček spadal do té kategorie normálních  a vychovaných dětí a tak to bylo o to víc prima. Mám ráda děti, ty normální. Na závěr jsem dostala ještě jednou pozvání na kafe a slíbený dobrůtky, až se z ořechů bude péct.

No ….ještě chvíli budu okolí obdarovávat ořechy a bude ze mě koule. Protože jeden soused, když si pro ořechy přišel, přinesl rovnou vynikající výtvory svojí manželky v podobě luxusních, ale opravdu luxusních koláčů z kterých by byl nadšený i pan Maršálek, nebo jak se ten cukrář jmenuje. Sousedka od koní, v majetku dvou malých prťat, taky hnedle hlásila, že na oplátku dovalí něco upečeného………

Je to prima bydlet na vesnici, zvlášť, když má člověk milý sousedy a já si ještě teď, když to píšu v tichosti uvnitř užívám tu opravdu fajn návštěvu, která mi rozsvítila den, za což jsem po těch dnech šedivejch, byla fakt vděčná.