Po delší době se vracím k tématu jak pořizovat psa. Původně jsem to chtěla psát v jednom zátahu, ale nevyšlo mi to. Takže – my už víme, že podmínky pro pesana máme a můžeme nad jeho pořízením uvažovat?

Fajn, takže přichází další krok a to – rozhodnout se zda nějaké konkrétní plemeno, či případně voříška. Ještě než dojdu k tomu, zda plemeno, či voříšek, musím udělat nutnou a důležitou odbočku. I když to tak úplně odbočka není. Měl by to být v podstatě první bod týhle etapy výběru. A týká se místa, odkud si psa budu pořizovat. 

Věřte, že tohle je jeden z nejdůležitějších bodů při rozhodování. A kupodivu se netýká jen přímo nás a našeho psa, ale psů v širším kontextu a já se tady o tom musím rozepsat, protože na psech mi záleží. A mělo by tak záležet všem, kteří si psa pořizují. Jde o dnes zaplaťpánbůh čím dál tím víc skloňované množírny a množitele. Jde o něco extrémně důležitého v životě psů. Protože pokud nebudu přemýšlet o místě, odkud si svého parťáka pořídím a nevyberu dobře, ublížím tak dalším psům, neb svým rozhodnutím, umožním další a další množení a chování psů v extrémně nechutných podmínkách, kde jsou ti psi týráni. I když to kupující nevidí. Spousta lidí se zhrozí, pokud v televizi či časopisu vidí ty příšerný obrázky. Ale pak jsou schopní si koupit psa na benzínce, protože jim ho tam rádobychovatel navrhne ochotně odvézt, aby jim ušetřil cestu. Případně si vymyslí jinou výmluvu, aby nový majitel nemohl vidět podmínky, kde jsou psi chováni. Klidně i to, že pejska v podstatě prodává za kamarádku, která je nemocná a v současnosti nemůže či jiný obezličky.  To všechno je špatně. Vždy musí chtít člověk vidět místo a podmínky, kde pejsek vyrůstá, jeho mámu, sourozence.

Protože pokud si vezmu štěně z nevhodných podmínek, tak nejen, že si koleduju o to, že si pořizuji fyzicky a leckdy i psychicky nemocné štěně, ale taky jeho odkoupením udělám místo pro další a další štěňátka, která se díky tomu narodí a v těch nevhodných podmínkách budou žít také. A co hlavně – bude v nich dlouhodobě nucena žít ta fenka, která chudinka doslova štěňata produkuje jak na běžícím pásu. Protože – kde je poptávka, tam je logicky i nabídka. A každý, kdo si tam štěně koupí k tomuhle humusu svým rozhodnutím přispívá. Já vím, že když tam člověk je a vidí to……  Ovšem lepším řešením je udělat něco jiného, než to co udělat chci. Místo koupě štěněte nahlásit okamžitě nevhodné podmínky na krajskou veterinární správu a zároveň žádat o informování výsledků šetření.  Vhodné je taky zachovat chladnou hlavu a pořídit aspoň nějakou obrázkovou dokumentaci, pokud je to možné. Protože prostě proti množírnám musí bojovat každý, kdo má psy rád.  V případě, kdy jde o týrání, lze oslovit i policii, neb na to již máme zákony. Jo, ono je to jistě i lákavý ušetřit při pořízení psího kámoše nějakou tu kačku, protože tihle psi bývají levnější, ale…………. pak si můžu být jistá, že do toho, abych ze psa měla zdravýho jedince, budu mít daleko a ještě navíc utratím na veterině několikanásobně tolik, kolik jsem “ušetřila” a jako návdavkem lze očekávat i psychické problémy zvířete, které nevyrůstá v láskyplném prostředí. A všechny tyhle bonusy přeberu od nezodpovědného množitele já a budu se s nimi potýkat po celý pejskův život. 

Prostě základem je, vybrat si pesana z dobrých podmínek a to se týká jak voříšků, tak bohužel i psů s průkazem původu, a taky bohužel někdy i útulků. Protože i tady se najdou jedinci, který si ze psů udělali živnost a nic jinýho. Ze psů se bohužel stal dneska kšeft nedozírných rozměrů a blbá koronadoba tomu ještě nahrávala. Takže výběr místa, kde se ten můj šmudlík narodil je nezpochybnitelně velmi důležitým krokem, pokud chceme s pejskem prožít fajn život.

Stejně tak je důležitým krokem na začátku zmiňovaný výběr zda plemeno, či voříšek. U plemene to je o něco jednodušší, než u pejska z útulku. Ale i tam se, dle mého názoru dá skloubit můj životní styl s tím, jakýho psejka si z útulku přivedu domů. Pokud se pečlivě věnuji výběru a nesáhnu čistě jen po tom, který pes se mi líbí. Dnes už hodně útulků / dočasek dává dobrý popis psí povahy. A když si za psem zajedu, do útulku zavolám, abych zjistila víc, už mám zase představu. Nesmím vybírat jen očima a srdcem, ale taky rozumem. Štěňátko křížence, kde jasně vidím bulloidní rysy, pro mě jako začátečníka, či klasického pejskaře, nemusí být top výběr a můžu se po pár měsících divit a pes to odnese. Bulldy zmiňuji proto, že mi na mysli vytanula vzpomínka na výběr pejska, který prováděla tetička mé kamarádky. 90% štěňat bylo fakt kříženec s bull plemenem. A ona to vůbec netušila, do čeho by se pouštěla. Byla to obyčejná paní  a vybírala si psa k sobě do domku. Popravdě, tady byl měl posléze hrát svou roli i útulek, a takového psejka těmto lidem nevydat. 

Vždy si prostě musím ujasnit pár bodů a to i těch, který jsem zmiňovala v prvním díle. 

Jedním z těch bodů je asi úplně  nejdřív – zda tedy jsem aktivista aktivistickej, nebo aktivista rekreační, či spíš se jen tak rád projdu a jsem třeba i kavárenský typ? Protože od toho se odvíjí, jakého psa bych měl vybírat, aby náš další život plynul k oboustranné spokojenosti. A taky ovšem ke spokojenosti okolí. Protože pokud jsem fakt povaleč, který navíc tráví spoustu času v práci a vyberu si třeba zrovna ohaře, ať zůstaneme na domácí půdě 😀 , vyrábím tak celospolečenskej problém. V první řadě bude trpět ten pes, protože jeho temperament a vlohy nedojdou naplnění. Obejít panelák mu rozhodně nestačí a čekat dlouhé hodiny doma, taky není úplně to pravý vořechový. Takže nakonec dojde k tomu, že jeho energie půjde přirozeně někudy ven, stejně jako jeho touha nebýt sám. A pak je to o ničení majetku, vytí, separační úzkosti apod. A nikdo asi nestojí o to mít z bytu kůlničku na dříví a na hrbu nespokojený sousedy a případně psa s psychickým problémem. Nic z toho by nevzniklo, kdybych svůj výběr plemene přizpůsobil svému životnímu stylu. Tedy popravdě , ony ty podmínky, co jsem vyjmenovala v předchozích řádcích, to není pro žádného psa. Nicméně kupříkladu pekinéz má rozhodně zcela jiné nároky, tam s tou procházkou po okolí domu- neříkám obejít panelák ani v tomto případku!! – vystačím. Zato s tím ohařem musím být venku ………nu pomalu od rána do večera. Ne, to zase přeháním, ale prostě ta potřeba pohybu, interakce a zaměstnání je tam jiná. 

Prostě při výběru plemene nesmí přijít ke slovu jeho módnost a už vůbec ne to, že se mi pes čistě jen líbí, ale jinak o jeho nárocích a potřebách nevím nic. Plemena se specifickým zaměřením, jako jsou všudypřítomné bordery, ohaři, teď stále častěji maliny ( neboli belgický ovčáci malinois) ty nároky a potřeby mají někde úplně jinde, než má třeba velikostně podobný královský pudl. Teď nemám na mysli potřebu pohybu, ta je u pudla taky velká, protože je to sporťák, ale to, že ta zmíněná plemena ještě stále v sobě mají to, pro co byla šlechtěna a pokud jim člověk nedá možnost svoje vlohy nějakým způsobem uplatnit, dostává se pak do problémů. Jak člověk, tak ten pes. A majitelé se diví, že bordery pasou cokoliv se pohne, včetně jiných psů a vznikají z toho konflikty, že ohař překvapivě jeví zájem o zvěř a nejde pustit pořádně z vodítka a že … a že….. 

A nemusí jít ani o plemeno se specifickým zaměřením, musím zohlednit i povahové rysy vybraného plemene. Protože pokud jsem začátečník a vím o psech ……..nic….  a pořídím si to rozkošné modré štěňátko pitbulla………….. budu se později pravděpodobně docela divit třebas tomu, že máme konflikty se psy. Ne, nemám nic proti pitbullům a spol. Jsou to fajn psi, pokud jsou v těch správných rukou. A ty se pro ně nehledají úplně snadno. Proto je bohužel hodně takových psů v útulcích. Jejich majitelé je nedokázali vychovat a přizpůsobit se jejich povaze.

Při výběru plemene taky musím zohlednit svoje schopnosti, protože pokud jsem člověk velmi benevolentní a nedůsledný, neschopný nějak velký výchovy a vyberu si plemeno vyznačující se krapítek tvrdohlavou povahou, není to dobrá kombinace. Obzvláště pak, pokud je to plemeno větších rozměrů. Ale on i malý tvrdohlavec v nesprávných rukách umí být pěkný satanáš. 

Další aspekt je třeba i štěkavost plemene, nebo i krátká vs. dlouhá srst. Protože pokud bydlíte v paneláku, určitě nebudete chtít, aby si sousedé stěžovali, že váš pes hlásí jakékoliv otevření dveří, ať už vchodových, nebo od výtahu ve vyšších patrech, či průchod sousedů kolem Vašeho bytu. A pokud nejste – jako já třeba –  fanda do česání a úpravy srsti, pak volba plemene se závoji chlupů, nebude to pravý. Je tam sice daň za to, že zase na druhou stranu krátká srst se hůře uklízí. No vždy je to něco za něco 🙂 . Ale já o sobě vím, že nejsem česač a mít psa vlasáče pro mě prostě není. Když už tu zmiňuju ten úklid – je opravdu dobré si uvědomit, že s příchodem psa, prostě vezme trošku za své dokonale uklizená domácnost. Máme dneska už, pravda, pomocníky v podobě robotického vysavače, který u nás jezdí každý den, či 2x za den, ale prostě nezabráníte tomu, aby stopy toho, že s vámi žije pes nebyly patrné. Třeba na oblečení 😀 . Nebo na skle od balkonových dveří (o autě nemluvě) .

Není vůbec od věci uvažujeme-li nad výběrem psa určitého plemene, že si zajedeme na výstavu. Kde můžeme psa vidět naživo a také, bude-li někdo svolný, se o něm něco dozvědět přímo od chovatele. Můžeme i tiše sledovat projevy plemene vůči cizím lidem, jiným psům (jistě vždy v tom bude hrát roli povaha jedince, ale nějakou představu si člověk udělat může) . Budeme-li sahat do útulku, tak si taky uděláme výlet – to už přímo za nějakým tím kandidátem. Domluvíme si venčení a můžeme tak zase alespoň v základních rysech /pes se naplno projeví, až poté, co se doma usadí/ získat představu o tom, jak pes funguje. Vidím-li, že jeho reakce na jiné psy jsou nepřiměřené (a je jedno, zda třeba z důvodu strachu) a jsem-li právě ten začátečník, co ani neovládá psí mluvu, budu muset sáhnout jinam, protože to bychom nežili spokojený život ani jeden.

No a pokud jsme tedy vybrali plemeno, přichází na řadu výběr toho nejlepšího chovatele. A teď teda nemám na mysli rozhodně tituly. Ty jsou sice fajn, když chci dále taky vystavovat, ale… z mého pohledu nejsou tak důležité. Co je ten nejlepší chovatel???

Ten, který chová skutečně pro dobro toho plemene. Tedy ten, co dělá všechny možné požadované testy budoucích rodičů, aby tak co nejvíc zvýšil šance, že štěňata budou mít předpoklad dobrého zdraví (ano pes není stroj, takže se může stát, že i po dobrém výběru se narodí jedinec, kde se něco objeví).

Ten, který si dá tu práci a hledá k sobě ty nejvhodnější rodiče, ten který nesáhne po sousedovic psu stejného plemene, jen proto, že je po ruce a nebo nedejbůh nekryje to hlava nehlava v rámci příbuzenstva. A taky ten, který třeba na rozdíl od ostatních, při krytí nesahá po těch psech, kteří kryjí dokolečka a kouká i jinam, aby oživil krev. Zkrátka ten chovatel, který to nemlátí, jak pan Baťa cvičky. 

Pro mě třeba není dobrý chovatel takový, který má počet xy psů a fen a jede to ve velkém. Byť je o ty psy dobře postaráno, byť dělá povinné testy a třeba u toho výběru rodičů i přemýšlí. Proč pro mě není dobrý chovatel? Protože pokud má najednou třeba dva, tři vrhy, nemá šanci se štěňatům věnovat natolik, aby dostala maximální možnou péči v rámci socializace. Je mi mnohem milejší chovatel, který má fenu doma, štěňata pobíhají po obýváku, učí se chodu domácnosti, poznají třeba jiné domácí mazlíčky, seznámí se s dětmi, chovatel se jim zkrátka věnuje tak, aby ze štěňat pak byli zdravě sebevědomí jedinci. (No a přééésně proto asi, že jo, jsem souhlasila kdysi s pořízením Tali, jejíž chovatelé byli přesně to,  co píšu v tomhle odstavci, bambilijoun psů a socializace žádná, psi v dobré péči, s testy, průkazem původu, ale s nulovou socializací, což u malýho štěnda můžu dohnat, ale stojí mě to úsilí, a u pubertálního jedince už hodně špatně. A to jsem to prosím věděla, tohle všechno, že je to špatně a že se ženu do průšvihu.). Jsou chovatelé, kteří třeba už v tomhle ranném věku rozvíjí u štěňat jejich vlohy daného plemene.  Učí výstavní postoj, zvykají na manipulaci a berou je třeba i ven na procházku do vhodného prostředí. Štěňata tak získávají nové zkušenosti a lepší start do budoucího soužití s novým páníčkem.

Dobrý chovatel bude mít zájem, abych se ve vhodnou dobu mohla přijet podívat na návštěvu, bude mít zájem mi povykládat o plusech a mínusech plemene, umožní mi vidět matku i celý vrh v prostředí kde žijí. A taky se bude zajímat, proč zrovna tohle plemeno, jaké mám zázemí pro štěně, co mu nabízím za život.  Bude si mě chtít proklepnout. Aby měl jistotu, že dává štěně do dobrých rukou. Já při návštěvě budu mít možnost vidět fenku-matku štěňátek, jak se chová, jak se chová k cizím lidem, jestli není třeba bázlivá – protože to je pak šance, že to předá svým potomkům. Mimochodem třeba i proto je dobré zajet si na výstavu, protože tam budu mít třeba možnost vidět oba rodiče – nebo aspoň matku a vidět, jak se chová v cizím prostředí a udělat si tak obrázek, co může svým potomkům předat.

Pro mě je známkou dobrého chovatele třeba také to, že se nezbaví fenky ve věku, kdy už štěňata mít nemůže a senioři u něj spokojeně žijí dál. Pes pro ně není výrobní nástroj, ale parťák s kterým skutečně žijí. 

Je toho hodně, co člověk musí produmat a čím se řídit, co? 

A já jsem určitě i na něco zapomněla! Znám se. A tak nejmenším rozhodováním bude pak až na konci to, zda fenu, či psa. A to už je pak proti předchozímu brnkačka. A i proto jsem to sepsala, že třeba tohle i ten první díl povídání (zde : https://zrzavec.com.cz/2021/03/25/jak-vybirat-a-porizovat-psa-1-dil/ ) někomu pomůžou při rozhodování a výběru.