A i přes to koupání vás to vjédro sužuje.

Pak přichází na scénu………….zmrzlina 🙂 a to nejen pro dvounožce, ale i pro ty, co byli právě plovati /neb my dva jsme cimprdlíny a do tý vody nevlezem/.

Jak je vidět, ohařiska náš nápad uvítali do jednoho. Bubi si vyloženě debužírovala a blízala si zmrzku jako dámička v cukrárně. To Tali to do sebe naklopila tak nejrychlejš, jak to šlo  – i tak mě udivila, že to nevdechla i s miskou, ale opravdu si to vyblízala – a pak šla vizitýrovat kolem, ešivá by něco někdo nepustil. No, nepustil, zmrzka přišla k duhu všem.

Jen Mouses přišel zkrátka, páč se poflakoval někde venku. Nebo možná u babičky v peřinách. On se tam vždycky rozvalí a na babičku prý nezbude místo 😀 .

Jsem vděčná a furt děkuju  někam kamsi nahoru, ale klidně i dolů, za tu možnost koupání za rohem. Není to teda momentálně o tom, že bychom si tam došli po svých, protože to bychom se uvařili – hlavně při zpáteční cestě, takže nutno i na ten kousek vytáhnout auto, ale je to skvělý, je to skvělý, je to skvělý. Ráno jdou ohaříci na normoš procházku, kdy se zpravidla vrátí po dvou hodinách a s tričkem plným hub (to teda Brtnik, ohaře houby neberou 😀 ) a odpoledne je pak vodní venčení. 

Spojený s tím pojízdným cirkusem. Ten je ovšem tedy největší, když jedeme v komplet sestavě. Když jsem je vytáhla já sama, tak to bylo o poznání klidnější. Pravda neslo to známky vojenského cvičení, ale nelze jinak, v počtu tří jsou prostě v přesile a jediným normálním z těch tří je………jasně, Rumíček. Ten vždy disciplinovaně čeká. Až se řekne, že se jde  z auta ven, až mu hodím aport. Nehýká jako Taliprdnice, neskáče jako pako šíbry z auta do prostoru, jako důchodkyně bláznivá, kteroužto jsem musela v letu odlovit a dát jí najevo svůj nesouhlas s tímhle přístupem. Dala mi to důkladně sežrat a šla si stoupnout k Brtnikovi. Posléze tedy hupla zpátky do toho kufru a počkala na svolení. Abychom to smazaly, musela jsem jí následně naházet pár odpustků ve formě piškotů do vody. 

Ty dvě fakt, jak vidí vodu naprosto zvlčej. Takhle se Tali dřív nechovala. Jako byla dohoukaná, ale teď? Děs a běs. A ještě víc jak plování a skákání do vody, je štrachání se v rákosí.  Tady je Bubi o fous disciplinovanější než Taliprdnice  (ostatně všichni na světě jsou disciplinovanější než Taliprdnice 😀 ) a stačí použít povel VEN! Tali musíte šťárat ven jak pětikorunu zapadlou pod skříní 😀 😀 .

Páníkovi s ní to aportýrování jde hůř a tak to prostě vždycky skončí tak, že jí se jí, přes všechny svoje závazky,  ujmu já a jemu přenechám ten zbytek. Potaháme se o balonek, dostane sedni, čekáníčko, aby se nám dáma uklidnila a až pak může za aportkem. Už ve vzduchu ječí jak když jí páraj za letu. Následuje gejzír a kakofonie vzlyků a hýkání, které ukončí až zákus do aportku. Pak následuje moje kakofonie zvuků, kdy se jí krutopřísně snažím vymezit směr břeh, nikoliv to rákosí. Jsem mnohonásobně tišší než ona, neb nechci do poklidu večera vnášet další hluk. Když to jde snažím se používat směs syčení, výhrůžek a gestikulace, kdy jí sděluju, co všechno se s ní stane, pokud změní směr a pojede zas do rákosí 😀 😀 Když je šikovná, nakonec do toho rákosí dostane povolení jít, ale to jí nějak nedochází. Ani po těch sto letech. Jsou momenty, kdy nedochází, nedochází a nedochází. 

Psí pánbůh vědíl, proč mi jako prvního nadělil Rumíčka a ne jí, protože to už bych si nikdy žádnýho jinýho psa nepořídila, neb ona strhává opravdu velké procento pozornosti. No a tak jí pošlu do toho rákosí a jdu se chvíli věnovat svýmu Rumouši roztomilouši. Ten je celej hyn z toho, že jsem tentokrát vzala do hry skaláru. Je typ pejska, kterej miluje měkký aportíky. A tohle je látková hračka, poměrně větší a plovoucí. Jen jsem na ni musela přidělat házecí šňůru.

Jak vezmu do ruky skaláru rozšíří se mu zorničky a je hyn. Skalára letí, Rumouš letí…….je ticho, nikdo neječí ani ve vzduchu, ani na souši, ba ani ve vodě. Na rozdíl o Tali. Jedno mají společný teda, rve to  směrem skalára co nejrychlejš, aby mu jí nikdo nevyfouknul. Ale obává se zbytečně. Taliprdnice štrachá v roští, to je cajk. Bábrdle sice plove za ním, ale! To jen proto, že jí to hrozně baví, dělat někomu doprovodný plavidlo. Je to asi lepší, než plovat kolečka. To se sice taky dá a je lepší k tomu držet v hubě aport, protože to pak dává větší smysl. Zvlášť, když zatřepete hlavou kvůli vodě v uchu a pomlátíte se při tom tou šňůrkou po hlavě 😀 . Ale plovat s aportem furt dokola je po chvíli taky nuda, tak radši zahodí aport a vyráží za každým, kdo plave pro nějaký ten jiný aport. Plní tak v podstatě funkci jakéhosi urychlovače 😀 😀 .

Nenudí se ani oni a já už vůbec.  Abyste měli představu, tak jsem vám to apsoň namalovala, neb fotit nemám v tom cambusu šanci 😀 :

Není tedy divu, že následně jsem splavená víc, než pivovarskej kůň a potřebuju já i Brtnik něco , co člověka zchladí. A co jinýho, než dobrá zmrzlina. A protože ani jeden z nás nejsme škrt, tak jsme se podělili, jak můžete vidět výše 😀 . Prostě je léto. Tak se musí využít, že jo 😀