Jak vybírat a pořizovat psa? 1. díl

Na myšlenku sepsat pár nějakých základních bodů, jak postupovat v případě, že se člověk rozhodl pro pořízení psího parťáka mě navedl jeden telefonát.

Já vím, že se toho – naštěstí – už začíná po netu a médiích pohybovat čím dál tím víc, nicméně možná to pořád není dost. A taky vím, že sem chodí samý rozumný lidijové, nicméně – třebas můžou jednou někoho na tohle psaní poukázat, až se to bude hodit, ať už jako argument v debatě, proč  a čemu se vyhnout a nebo čistě jako návod.  Maximálně to nikdo nebude číst, nic víc se nestane 😀 . 

Ten telefonát byl od Evy, kde se kdysi před lety narodil můj Ešínek. S Evou jsme i po těch letech pořád v nějakém kontaktu. Teď se na ni obrátila paní, která má řekněme ideální podmínky pro psího parťáka, kterýho by si ráda pořídila. A tak se naštěstí ptá a taky si naštěstí nechá poradit. Paní už má odrostlejší děti, bydlí v domě, finance nehrají roli a je to aktivní aktivistka. Běhá, výletuje a povahou tak přesně vižlí člověk, jak mi říkala Eva. Enemže že jo….. debilitní koronáč a tudíž krize se psy. Není nikde nic. To až za čas budou k mání odrostlý psí puberťáci, který někdo nezvládnul a najednou na ně ani nemá čas a chuť. Zatím nic. A vižla vůbec. Ale naskytla se paní prý možnost koupit si germána – a navíc psa.  S paní jsme se propojily a ty telefonáty zatím byly dva (další dlužím, ale s ohařema nejni nikdá času přehršel) . Jak to chodí s germánem si vyslechla, stejně tak to, jaký rozdíl je mezi vižlíkem a němcem, a o čem to je mít ohaře a o čem to je, ho vychovávat. Je to paní, zdá se moudrá, vědomá si svých možností a schopností a toho, že je zapotřebí psa vychovávat – a taky cvičit, tedy docházet na cvičák apod. Kéž by každý, kdo vybírá, byl takhle moudrý a nechal si poradit. To by bylo psům dobře na světě, co?

No a tohle všechno mě dovedlo k tomu, že by se to dalo sepsat. Takže…. jakými cestami by se měly ubírat myšlenky, rozhodnutí a následně nějaký kroky toho, kdo psa ještě neměl a uvažuje nad jeho pořízením? Vidím to asi takhle: 

Úplně nejdřív by si měl člověk poctivě říct, zda má-či nemá podmínky pro to, pořídit si psa. 

-jak hodně je v práci? Nebude pes dlouho sám doma zavřený?

-jak je na tom finančně, protože pořízení psa je jen takový startovný, člověk by měl mít něco v záloze pro případ zdravotních komplikací, pokud vím, že jedu finančně na doraz a nemám veterináře v rodině, neměl bych si žádné zvíře pořizovat a počkat

-jak je aktivní on sám, tedy je spíš kavárenský typ, nebo dokonce povaleč? Rád chodí venku, každý den a je mu fučík, jaký je počasí? Rád běhá? Bavilo by ho se psem cvičit? Rekreačně, nebo by rád dokonce do nějakých soutěží třeba ?

-Je ochoten podřídit psu dovolenou, a uvědomit si, že o některý věci třebas přijde. A to jak materiální, protože než pes vyroste, trošku mu to třeba doma pocuchá :D, tak ty nemateriální v podobě různých zábaviček, který si třeba bude muset odepřít, protože prioritou bude odteď jít nejdřív domů a kámošovi se věnovat a až pak třeba vypadnout na schůzku, mejdan, do divadla a tak. Nebude to člověku chybět?

-má někoho, kdo ho zastoupí, když bude třeba nemocný, nebo dlouhodobě nebude moc o psa pečovat? (stačilo to, že jsme oba s Brtnikem v téměř stejný moment před pár lety ulehli s křípkou. Opravdovou křípkou, která vás sejme v kolenou, nejste štonc se doplížit ani na záchod a máte 40° horečky už třetí den. Pak si fakt losujete, komu je o fous líp a půjde se psy ven aspoň na základní minimum.

-má-li partnera – souhlasí ten partner bezvýhradně s pořízením psa? Pokud ne, může pak nastat to, že v případě nějakých komplikací – který se možná někdy vyskytnou –  tak to může přinést rozpory do vztahu, protože partner nebude chtít nést důsledky, které se k tomu budou vázat. 

To všechno by si člověk měl uvědomit jako první, když ho popadne touha po psím kámošovi. A to opravdu poctivě, žádný – začnu běhat, pořídím si k tomu psa 😀 . Pes nemá být motivací k něčemu.  Do týhle sorty ještě patří vlastně jedna věc – i když to není o podmínce jako takový, ale je to veledůležitý. NIKDY, NIKDY, OPRAVDU NIKDY BY RODIČE NEMĚLI DÁT NA PROSBIČKY DĚTÍ A SLIBY, JAK SE O PSA BUDOU STARAT. NIKDY! Nebo teda téměr nikdy, protože jako u všeho jsou výjimky, kdy je dítě zodpovědné a psomilné a má v sobě vyloženě psí gen. Ale popravdě řečeno, já znám ve svém okolí jeden jediný takovýhle exemplář a má můj velký obdiv. Jinak naprostá většina dětí to po velmi krátký době přestane bavit a veškerá péče bude na rodičích. A ona by stejně měla být, protože jak po dítěti chtít brzké ranní či večerní venčení? Jak má dítě obstarat krmení a veterinu, jak výchovu a výcvik – málokterý pes bude respektovat při výchově dítě, bere ho max. jako parťáka. Jak asi dítě bude učit štěndo, že se doma nečůrá, že se doma neštěká, že se doma věci neničí……..jak ho bude učit chodit na vodítku tak, aby pes byl opravdu parťákem a ne přítěží, pro kterou se tím pádem to venčení omezí na minimum, jako u sousedovich rádobydžekrasla, kterýho už venku skoro nevídám, protože nikdo nechce být neustále vláčen. Tohle všechno je prostě na rodičích. A v dnešní době v podstatě už i to denní venčení a to i v případě, že tedy dítě bude zodpovědný. Dřív, když jsem byla já malá, nebyl problém, aby dítě chodilo se psem ven, taky s námi furt po venku lítali a nebyl ani problém, aby mi jako dítěti svěřili psa sousedé. Dneska je to jinak, protože nikdy nevíte na koho to dítě se svým psem narazí, jestli je neohrozí jiný cizí pes. Sám nejeden dospělý už x krát řešil nepříjemnou situaci s cizím psem a jak si v tom případku má poradit malý dítě? Takže – prostě pokud pes do rodiny s dětmi na jejich přání, tak rozhodně si být vědom toho, že všechno komplet musím zvládnout obstarat já. Takže ne pro dítě, ale pro mě se v podstatě ten pes pořizuje 🙂

Máme to sesumírováno? Zda mám či nemám podmínky pro psa? A opravdu jsem si na všechno poctivě odpověděl? Pokud ty podmínky mám, můžu začít přemýšlet jakýho hafana tak do těchhle podmínek můžu napasovat. Protože to taky není jen tak. 🙂

Tak než budem uvažovat dál, budu vděčná za cokoliv dalšího a důležitýho, co vás napadne, že by měl člověk při rozhodování v tomhle momentu zohlednit. Nahoďte do komentářů a já to do článku dopíšu, ať se to klidně rozrůstá o další postřehy a nápady.

21 komentářů u „Jak vybírat a pořizovat psa? 1. díl

  1. Myslím, že je důležité studovat a informovat se o výchově a výživě pejska ještě před jeho příchodem. Pokud jste úplný začátečník. Zpětně viděno, já dělala neuvěřitelné chyby, Bessinko odpusť. Na vysvětlenou – byl to můj první pejsek, internet v plenkách, literatury poskrovnu, věděla jsem prt. Učit se za pochodu je pozdě, lecos už nenapravíte.
    Ale to asi předbíhám.

    1. Na prvním zvířeti se člověk holt učí. Mně máma dovolila vzít si domů kotě, když jsem šla do druhý třídy. Byla jsem přešťastná, ale o Lízu se starala hlavně ona. Já jsem se musela naučit, jaký to je mít doma živýho tvora, respektovat ho, mít s ním soucit. Nebylo to hned a někdy jsem Lízinku i trápila, snažila jsem se jí vozit v kočárku, i když se jí to nelíbilo… Byla jsem prostě pitomá. Ale krásných chvil jsme všechny zažily společně spoustu.

    2. Určitě, určitě by měl člověk všechno nastudovat před příchodem jakýhokoliv zvířátka domů, nechápu, že to lidi nedělají, když vybírají telefén, stráví půl roku na netu, aby si všechno zjistili, u pořízení zvířete je to povětšinou nenapadne.
      Každý z nás naseká u prvního psa tolik chyb, že se pak za ně fackuje. Murphík, můj první, by mohl vyprávět 🙂

    3. Tak zrovna s tímhle bych brzdila, páč čím víc má člověk načteno, tím víc přemýšlí – a prasí. Nehledě k tomu, že CO máš číst? Která z těch mnoha knih je ta pravá? Když jsou v nich názory často protichůdné? Jako malá jsem vychovala a vycvičila sousedovic pudla. Skvěle. Intuitivně. Jenže před Barouškem, abych něco nepokazila, tak jsem právě studovala, pak psa 2 roky prasila, pak všechno to vyčtené hodila za hlavu a postupně napravila co jsem zkazila.

      1. Když budeš někdy číst dotazy lidí, kteří si už psa pořídili, budeš ráda, když si nastudujou – min. to základní. Pak by se totiž nemohli divit, že pes čůrá, ničí, potřebuje venčit atd. Nebo když s nima budeš mluvit. Značná část národa chce a chce a chce psa, ale nad tím, zda mají podmínky se rozhodně nezamyslí. Takže nastudovat, nastudovat, nastudovat.

        1. Přesně. Já tohle znám od králíkářů. Na jejich webovky se celkem často přicházejí poradit lidi, který se divěj, že králík nechce pouze dekorativně spočívat v kleci.

  2. jee, to je super napad 🙂
    nicmene ja treba uz ted vim, ze pro budouciho psa podminky nemam, takze si vemu starsiho psa z utulku, aby moje nepodminky byly porad lepsi, nez utulek..

    1. Je skvělý, když si člověk myšlenky takhle srovná, a ví, na co má a nemá prostředí 🙂

  3. já bych osobně před vběrem psa ještě NEDÁVALA jednu radu-co jsem kdysi-za koministů četla v časopise o psech a pak někde i víckrát v normálních časácích
    a to je rada-před pořízením psa třeba půl roku chodit 3krát denně ven -jako kdyby jste měli už psa-za každýho počasí,i když se vám nechce,i když vás bude něco bolet,bude škaredě a budete utahaní….
    a pak si pořídit psa,když to budete dodržovat!
    za mě blbost
    mám psi přes 34 let-prvního od desti let-a ano-p psa jsem se musela starat komplet-česání,krmení,vycházky-naši s ním nechodily vůbec,měli jsme dvůr,
    veterina,od jedenácti let jsem s ním chodila do kynologickýho kroužku-kde jsme chodily ze psy ven a na cvičák,učily se stopy,poslušnost,+teorii-reflexy-kdo to dnes kurna zná z majitelů?výživu,péči,výchovu,nemoci,psali s toho testy….
    od 13 let jsem chodila na cvičák
    a ano bylo o hodně mín psů než ted,ale i tak mi do roku psa několik psů-boxer,německý ovčák…psa napadlo
    od té doby zhruba do sedmi let se rval,jak říkávala moje mamka,bojící se psů-nebudu s ním chodit ven,vyvolává rvačky…
    ochodilo se to léty na cvičáku+chození ven ze psama,na cizí psi si povrčával vždycky do jeho asi 15 let….
    -takže psi mám přes 34 let-ale baví mě chodit ven s něma,ne bez nich….,
    jedn měsíc jsem byla v životě bez psa-ale to už sem viděla že budu mít Žeryka+jsem měla objednanou narozenou Dafinku….
    ten měsíc-prosinec jsem ven moc nechodila,brávala jsem ven psi rodičů,ale oni s něma chodily taky dost,takže nebyl důvod(došla jsem z vycházky,a rodiče vzaly psi a šli s něma ven),ale bez psů mě to nebavilo a rozhodně jsem nechodila denně,natož 3krát…
    a ještě jedna věc-miluju psi,jsou u mě na prvím místě,věnuju jim dost času,hromadu času su s něma doma-jako,že nikde bez nich nelícu,do BK bych bez Dafči nejela,
    prostě su normální závislák na nich
    baví mě je cvičit,vycházky,válím se s něma v postýlce,tulím…
    ale ven se mě s něma teda nechce často-asi tak na půlku vycházek se musím přemlouvat-bud mě něco bolí,nebo su utahaná,nebo oboje,ale donutím se,pak su ráda,že jsem šla
    můj tatka,když měl psa,tak s ním poctivě chodil 3krát denně ven,za jakýhokoliv počasí,furt
    pak mě před 5 lety dal Žeryka-a ted?
    bud je moc vedro,nebo zima,nebo prší,nebo ho bolí noha,nebi je bláto,nebo se mu nechce….
    tož tak-prostě bez psa by mě vycházky nebavily,takže rada-nacvičte si vycházky dopředu bez psa,at víte do čeho jdete-za mě ne-mě by to takhle nebavilo….

    1. Tak on se tou radou bohužel nikdo ani řídit nebude, ale tak úplně od věci by nebyla – zjistit si, že prostě je i spousta ne úúúplně pohodlných věcí, které k pořízení psa patří 🙂

  4. Budoucí páníček, majitel domku se zahradou, by měl posoudit, zda má plot vhodný pro zvoleného psa. Pokud si pořídí jorkšíra, stačí mu obyčejný, např. z drátěného pletiva. Jinak by měl použít třeba svařované pletivo. Chodím s bíglem kolem zahrady, kde kolem plotu pobíhá zuřící ridgeback. Plot byl napřed rozpletený jen trochu, dnes v něm byla už půlmetrová díra, pes venku. Naštěstí jsem fenu uřvala, ale dobře mi nebylo. Už mě to fakt štve. Proč si někdo pořizuje psa, když ho nechá jen plácat po zahradě, nikdy s ním nejde ven a vůbec ho nezajímá, že se mu rozpadá plot.

    1. A ano, to máš pravdu, člověk by měl brát v úvahu, jak má a nebo nemá zabezpečený pobyt vlastního psa – to tam, až budu plně na netu a ne takhle provizorně, zanesu! Dík.

  5. Raven-ha to máš pravdu toto-z plotem!vidíš to je veledůležitá připomínka
    u nás sice je obr zahrada oddllená bránou od dvora,od velkýho dvra,který je od vjezdu oddělený nižší brankou a zídkou,k čemůž jsem po letech ukecala rodiče,protože to bylo jak u blbých-psi puštěný,přijelo se autem,tak psi od vrat bud odvolat za bránu,zavřít a pak vjet auttem+pustit psi,a nebo zavřít dom,dokud byl můj starej Gero a psi rodičů tak to šlo,ale i tak….
    pak se pořídila moje nová dvojka,Žeryk a Dafča-a na dvoře 4 psi-z toho jedno štěně a jeden ne moc poslušnej 4letej pes…,tak se udělala zídka,branka,a když se vjíždí autem,nebo se ví,že za chvílu auto dojede,tak se branka zavře,psi jsou na dvoře,
    a můžou být otevřený vrata,to stejný,když jde návštěva k rodičům-mají dveře před tou brankou,nemotají se tam 4 psi,pohoda…
    takže dobrej plt+vrata,to je taky dobrá připomínka
    brrrr toto je taky hnusnej zážiteček….
    a neudělá člověk s těma lidma nic,že?…přitom takový velký tele,který obecně není ke psům zrovna milý,achjo tohle teda…
    nad pepřákemjsi neuvažovala,nebo nějakým sprejem?

    1. Ano, po posledním setkání s velkým bezprizorním psem v poli, nosím v kapse kasr. Zatím jsem ho nepoužila, ale dodává mi lepší pocit.

  6. Peknej prvni dil, pani domaci, dobrej napad. 🙂
    Jelikoz ja mam asi ten “psi gen” v sobe, jsem rada, ze jsme s braskou nase ukecali a o psa se poctive starali coby ditka prvniho stupne ZS i dale.

    Co se tyka doplneni – napada me ve vyberu plemene jako podstatna zalezitost i velikost/hmotnost psa. Ani ne tak kvuli zradlu a veterinarni peci (jasne, vyssi naklady odcervenim pocinaje a nedejboze operaci konce), ale hlavne co se tyka potom stari nebo nedejboze nemoci/urazu psa.
    U stenatka malokdo premysli, ze z nej po xy letech bude psi senior, kterymu bude delat velkej problem treba i par schodu do domu, do bytu. Natoz nejaky patro bez vytahu. A pes po operaci – zazila jsem s Dorotkou 4 tezky ortopedicky operace, dalsi operace s dalsima fenama – s 50kilovým zviretem maji dva lidi co delat, aby ho nandali, vyndali do a z auta, podpirali na schodech atd. Kdezto parkilovyho trpaslika clovek unese sam, aniz by si zrakvil zada.
    To asi muj podotek, jinak si to vypsala pekne vse, jo vlastne uprava srsti, taky dulezita vec. Chce se mi psa cesat, trimovat, upravovat, pripadne calovat za upravu v salonu? Nebo jen vzit vlhkym hadrem, nechat oschnout a opadat bordel?

    Raven
    Skvela pripominka, zabezpeceni pozemku. U nas to vypada jak Alcatraz, pozink karisite v ramech. No pasaran! 🙂

    1. Dík za pochvalu 🙂 , třebas se to někdy někomu může pak hodit. Je to skvělý, když má dítě v sobě psí gen a když na to rodiče slyší, to je pak dokonalá kombinace.
      Plemeno a velikost, hmotnost atd. , to bude v příštím díle právě vč. velikosti, úpravy a tak,

  7. Výborný článek. V okolí se ví, že jsem u kynologů, tak se mě občas přijde někdo zeptat, zda a jaké ho pejska dětem. Říkám – tak do 12 let nikoli dětem, ale maximálně k dětem a počítat s tím, že se budou starat hlavně rodiče. Jakub na mě taky škemral pejska, měl ho slíbeného k těm dvanáctinám. Centrální distribuce tenkrát rozhodla jinak, Kubovi bylo osm, ale výhodou bylo, že jezevčici Dulince, kterou nám CD nadělila, už bylo víc jak rok a byla dobře vychovaná, k nám se dostala proto, že se těžce nesnášely se svou maminkou. Její příběh byl na Zvířetníku v červenci 2019. Starost a péče byla hlavně na mně, ale Jakub ji aspoň šel vyvenčit, když přišel ze školy a já byla ještě v práci.

    1. To je ta skvělá varianta, když se lidi přijdou zeptat někoho, kdo už psa má a ještě lepší, pokud opravdu naslouchají. Ne jako kolegyně tady, rozvedená matka dvou dětí, které nejsou schopné se postarat ani o činčily, který nutně chtěly. Pak chtěly pejska, vymlouvali jsme jí to horem dolem, já jí předestřela všechno , co jsem zažila, co může nastat, co bude……… a stejně neposlechla, psa má doma a ?????? Asi si umíte odpovědět.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..