Konečně se dostavil pocit úlevy!
Poté, co celý to středeční dopoledne u nás bylo průtržný peklo takových rozměrů, že se i sami tesaři radši jeli podívat, zda střecha odolává, a my – teda já určitě – byli v práci nerfózní, jak tohle dopadne a co najdeme doma po příjezdu, jsem jela domů s velkejma obavama.
A pro tyhle svoje obavy, jsem po odemčení branky vůbec nevnímala nic kolem sebe a chtěla už vědět, jak to nahoře vypadá. Ohaříky jsem odrážela pomalu radlicí a tak jsem si nevšimla toho, čeho si všimnul Brtnik. Popravdě, i kdyby tam stál nosorožec před útokem, asi bych ho nevnímala.
A tudíž jsem totálně vyblokovala trámy ležící na zemi a piliny a odřezky všude kolem. Nic z toho, tam pochopitelně ráno nebylo a mělo by mě to minimálně udivovat, ale……… Opravdu jsem to neviděla. Nechápu to. Ale je to tak. Tudíž, když jsem z Brtnika vylomcovala strohou informaci, že “dobrý, sme v suchu”, jsem nechápala, na co mě to následně upozorňuje. Vůbec, vůbec, prostě tupo, co nechápe nic.
Tedy ani to, že na kousku střechy už není plachta, alébrž parozábrana, či jak se ten vixlajvant jmenuje. Je to jakási folie, která zabraňuje dokonale průniku vody do vnitřku a dává se na střechu, až když se bude pokládat krytina. A jakmile je tímhle opatřena celá střecha, tak víte, že už vám tam rozhodně nezateče. A taky………… taky víte, že už se blíží světlo v tunelu a nejsou to reflektory v lokomotivě 😀 .
Musel mi to osvěltit řádně, nebohej Brtnik, aby mi to došlo. Že tesaři se tu odpoledne, když už přestalo pršet stavili aspoň na chvíli, aby něco málo udělali, když doteď to zase sto dní nebylo pro déšť možný. LIDI!!! MNĚ TO UDĚLALO TAKOVOU RADOST, TAKOVÝ DOBŘE NA DUŠI!! To ani nevíte, vůbec jak. Tooolikatě radosti jsem dostala po tom nervózním dni. No pak už jsem si pochopitelně všimla, těch trámů, pilin a všeho ostatního. Já měla radost i z toho, že mám na dvorečku takovej bordel, že to budu zametat tejden! Měla. Protože to značilo, že už se to snad začíná zase po sto letech hejbat.
A tak jsme si radostně dali jedno pivíčko. S ohaříkama se nemuselo hned mazat ven – mají přece zahradu, kde si můžou ulevit hned, jak vyběhnou z Domečku. A my si sedli na cihlu a obdivovali to, že střecha konečně dostává min. kontury. Už bylo u okna z ložnice a taky z verandy vidět, jak hezky vypadá přesah trámů, když je už s nějakou pokrývkou. Brtnik šel, vyndal dvě tašky a posadil je na lišty, abychom se mohli kochat tím, jak to bude vypadat ve finále.
Krásně, krásně to bude vypadat, to je jasný. A už aby to bylo! Brtnik byl evidentě taky radosten a tak místo toho, aby šel hnedle makat, jak je jeho zvykem, popadnul ohaříky a že se s nima bude procházet. Byla jsem ráda, po šichtě v práci si zasluhuje jen tak jít a nic nemuset. A já mezitím popadla koště a jala se shánět piliny dohromady. Což vzhledem k lehce pofukujícímu větérku byla místy skutečná zábava. Ale jsem výborná, stihla jsem to šécko pozametat dřív, než se vrátila ohaří banda s Brtnikem.
A co jen pozametat. Stihla jsem i se svou kámoškou Hechticí – což je akumulátorová pila pro holky – nařezat pěknou hromadu starých latí a umístit ji do své skruže. Tímto tedy padá můj původní záměr, zaplnit svou skruž dřevem čistě natahaným z lesa, který si pořežu, ale co naplat. Čas vyrábět novou karisíťovou skruž, vyloženě pro latě, momentálně není a tak to musím sázet tam. Mám už toho opravdu požehnaně a těším se, jak to budu pálit! Béme žrát furt něco pečenýho, aby se to využilo a taky budu mít furt hektolitry vývaru, aby se to využilo, to střešní teplo.
Po návratu mě Brtnik překvapil znovu. Pravil, že dneska nebude nic moc dělat – chvilku harašil teda na střeše – a že jede pro prosecco. A že si posedíme.
Ach to bylo báječný!! Seděli jsme na cihlách a čučeli na tu střechu, a jak to bude krásný potom, až bude hotová. A já hned vymyslela, že pod okno za verandu si pořídím lavičku a bude tam velikej květník s levandulí a……. a………. prostě jsme tlachali a opravdu odpočívali a bylo to báječný. Ohařiska se povalovali kolem, dala jsem jim žužliky a když pak otravovali, že už minul čas večeře, tak jsme je sprostě nasáčkovali do domu, aby neotravovali 😀 a seděli na těch cihlách dál. Až do doby, kdy byla zima. To jsme pak s přestávkou na večeři šli pokračovat v tom nicnedělání už domů
V tydlevízi dávali zrovinka dokument o ordinaci pana Herriota, tak jsme poklidně koukali na zvířenu a potom šli prostě spát. Jako normální lidi, co bydlej normálně 😀 . Krása to byla převeliká.
P.S. A končím prozatím s hlásáním o střeše, až do doby, kdy bude komplet hotová, páč už dost bolo střechy a dojde na ty dva ohaří články, který tu mám “předstřešně” napsaný už nějakou dobu.
No, konečně alespoň malý odpočinek byl, to je moc dobře. Ať se se střechou daří!
Bylo to hrozně fajn, po tom všem. Vidět, že se věci zase daly do pohybu. Úlevička přišla. 🙂
správně jste to udělali a Brtník má výborný instinkt na to, kdy je třeba učinit pořádnou přestávku, zastavit se, kochat se už hotovým a úplně vypnout…protože potom Vás oba zase chytí nová chuť do práce a optimismus, že všechno dopadne krásně a technicky svěže! a víš co? pak se totiž nestane to, že je práce hotová, koukáš na tu krásu a nějak se nemůžeš radovat! naopak! přestávky zkrátka musí být :-)”naši” kluci střechaři dnes řádí od rána a až dneska skončí, už bude připraveno čistě jen na položení plechů. jak plecháče hned nejely, udělali ještě další menší i větší úpravy dostavby opravy, co byly potřeba a to mě potěšilo taky velmi. budeme mít zasklenou část letní kuchyně ( pod šikmou střechou), aby tam nelilo, když prší a fučí…to jsme plánovali už dlouho a klukům se stačilo zmínit a bude to ! chtěla jsem, aby odřízli starou obří tyč s původními anténami na TV, ale to jsem si nakonec rozmyslela – nemůžu přece nechat kachnám a hrdličkám zrušit bidýlko a vyhlídku, že ?
Brtnik má prt, žádnej inštinkt. Zpravidla jsem to já, kdo ho sváže izolepou a nařídí cílenej odpočinek 😀 . Tohle byla zářná výjimka a bude se opakovat nejdřív za deset let 😀 I přes to jsem za ni – hlavně kvůli němu – vděčná.
KOukám, že jedete. Já jsem zvědavá, jak to bude dneska, ani nevím, zda tam vlastně byli, musím cinknout Brtnikovi, zdaliž se mu ozvali. U nás taky proběhly nějaký úpravičky nadstandard – třebas přetažení střechy nad vchodem, aby už tam byl člověk v suchu a nemusela se pak dodělávat stříška nějaká, takhle je to vcelku a vypadá to moc pěkně. Letní kůchňu závidím, než ji budu mít, nebudu už chtít vařit 😀
tak naše letní kuchyň/zimní zahrada funguje tak, že tam máme elektriku, vodu, velký stůl, gril a nádobí…a je tam venkovní krb, co u něj sedáváme v sobotu večer u Rockové pípy 🙂 tak tam grilujeme a od jara do podzimu o víkendu obědváme . nebo si tam nataháme přípravy na vaření a chystáme a pak vaříme doma. zelenina se rozhodne líp čistí a krájí venku s výhledem do zahrady než doma na lince 😀 i když odháníš kočky a vosy 😀 až budou obě střechy, mohli byte se u nás někdy zastavit, třeba po cestě na dovču…jo a posílám Ti na mobil fotky ostatního kočkovstva 🙂
😀 😀 😀
cestou na dovču!!!
Cesta na dovču vede ještě pár let na Maltu a na Písky. Ne zlatý teda 😀
Optimistko.Nás toho čeká ještě opravdu mnoho. Když se letos stihne naplánovaný, tak budu ščastlivá. Rádi bychom stihli podlahu v obýváku spolu s podlahou v nový verandičce. V obou místnostech ještě habakůk práce. Přes zimu se některé mokré procesy dělat nedají. Ale zase je to čas, kdy se odpočívá a válí se na gauči, to je teď naše nej dovolená. No ale ešivá se ty podlahy podařej, tak zase zaboucháváme dveře jako loni na podzim a když to půjde pojedeme k Efe, aspoň jí tam ohařiska trochu roztočej chmury po odchodu obou čubinek. Tali teda určitě. A kdyby to šlo, ráda bych víc než jen víkend, ale to záleží, jak to bude mít Brtnik v práci a jaký v tu dobu bude počasí.
No já pak – za sto let budu mít kůchňu taky letní, ale to je v takový dálce ještě, že nad tím vůbec neuvažuju. Ale jako stará babička tam snad budu vařit ráda 😀
vždycky pobavím, na to je spoleh 😀 jdu poslat ty fotečky 😀 a posílám podrbáníčko velectěnému panu Mousesovi a ohaříkůům samo taky taky taky 🙂
Sem koukala, že už ti fóry ňák nešly přes pysky 😁. A vůbec jsem se nedivila, střecha je nejdůležitější. Tak tfuj tfuj, doufejme, že všechny nepříjemnosti už jsou za váma 😎.
A přetah střechy nad vchodem je dobrá vychytávka 👍.
No nešly, protože to prostě byly nervy. Mi nevadí makat a bejt sedřená, však jsem taky byla hrdobec, že jsem za jeden den přemístila víc jak tunu, ale tohle bylo maso, fakt jsem měla strach. No tak teď snad už nějak brzo to bude hotofson.