Aneb hezky adventní Mikuláš.

Někdy začátkem prosince mi Brtnik řiká: “Hele na šestýho prosince si nic neplánuj.” I podívala jsem se do svého neexistujícího diáře, abych zjistila, zda mám vůbec volno! 😀 To víte, že jsem musela spoustu záležitostí přeorganizovat, odřeknout asi milijardu schůzek 😀 😀 😀 , ale na svého muže si vždy čas udělám.

A mohla jsem začít přemýšlet, co to na mě uchystal. Nějak mě nenapadalo nic jinýho, než že si vyrazíme někam spolu na večeři. A že to není rozhodně špatný nápad. A možností je taky hodně. Třebas naše v Prahé oblíbená “Kantýna” neboli mexická restaurace Cantina. Ale jet ve všední den na takovouhle véču? Tam si vždycky posedíme zatr dlouho…? Nebo, že bychom zapadli do Maso a kouř na nějakou flákotu? To by se stihnout dalo je to na našem kraji Prahé…. Co by tak jinýho asi bylo ve hře??? 

Taky ešče třeba mohla přijet Peťa AP, jako překvapení, to by bylo ešče lepčí. Vzhledem k mý náladě, co se mě chytla a drží, asi úplně nejlepčí. Nic dalšího mě rozhodně nenapadalo a tak jsem byla, zcela pochopitelně, zvědavá jako veverka. A pokládala různý rafinovaný dotazy jako, ešivá pojedeme daleko…. ešivá budeme nějak delší dobu venku /jako že bychom třeba jeli do Prahé pro tu Peťu AP a rovnou zašli kouknout na vánoční trhy na Hradě/ … jak se mám oblíknout – ešivá mám bejt nejkrásnější, nebo radši nejpraktičtější oblečená osoba… a tak jako podobně.

Mno, věděla jsem úplný prt. To je asi všem jasný. Ale podařilo se mi teda ulovit informaci, že venku se budeme pohybovat minimálně. Fajn, tak aspoň vim, jak se mám oblíknout. Vzhledem k následujícímu ději, jsem to vychatala vyloženě dokonale 😀 😀 . Oděla jsem si totiž rrramštajní sukničku, kockovaný punčocháčky, svoje těžký botéčky, černou mikču na rrrramštajní tričko a šlo se.  Teda jelo. V autě jsem seděla přesně v požadovaných za pět půl sedmý. Nenajedená, páč určitě se někam jedem nadlábnout.

Navrhovala jsem, že se třeba cestou nebudu koukat, že abysem nevědíla, kam jedeme. Ale vzhledem k tomu, že všechny trasy znám, tak to nemělo valného smyslu. Ve vesnici nad námi se na státovce kupodivu nezahýbalo doleva. Nejdeme tedy ani do Prahé, ani do Slanýho – to taky bylo ve hře, protože jsme v létě plánovali navštívit pivovar Antoš a skočit si tam na véču. Pro praconí úsilí na to nikdá  nedošlo 😀 . “Tak ani teď teda nedojde.”, říkala jsem si, když jsme přepádili státovku a hrkali po panelce vesnicí dolů. Směr New  Bubu. Ahá?? Co tam?

No, co tam, co tam ….no taky můžem na véču je tam reataurace. A nebo! Peťa přijela a my ji jedem vyzvednout tam!! A taky…. vono taky vůbec nemusíme jet tam, že jo. Páč i tímhle směrem se napojíme na dálnici a furt to ešče tadyma můžeme švihat směr Praha….. tak zas sem věděla prt. A Brtnik se mohl smát pod fousy- co teda von má /už aby to voholil, nesnášim fousy, ale chápu, že nemá čas a enerží/ a spokojeně si točil volantem.

Dojeli jsme do New Bubu. Takže do Prahé fakt ne, když jsme kroužili po kruháčku. Zaparkovali jsme u  náměstí a Brtnik vyběhl z auta, ať tam počkám. Ahááááá! Peťa je za rohem, určitě tam stojí! Brtnik se vrátil, zamknul auto, popadnul mě a šli jsme. Za rohem Peťa nebyla 🙁 . Ahá? Tak co jako, kam to deme, ptala sem se. Brtnik pravil, že sám pořádně neví 😮 😮 😮 . Tak to už začínalo být fakt zajímavý. Protože – kdybychom šli do tý restaurace, jak jsem tady jediný jako mohla očekávat, a když Peťa nebyla za rohem, tak sakra kam jako deme????? Tady v New Bubu. A Brtnik furt řikal, že se mi to bude moc líbit. Hm… co se mi tady tak asi může líbit? 

Došli jsme………ke Kuldůrnímu domu. Aháá, aháá, ahááá?? 😮 . A tam plakát na nějakou verzi TopGunu. 😮 😮 “My deme do kina?? Na Top Gun??????????????????????????????????????” Bylo to pravděpodobný stejně jako kdybychom šli na třebas La Traviatu, kterou Brtnik nazývá Kravíjátrou. 😀 . Prosím nic proti ničemu, to vůbec, jde jen o slovní hříčku, nicméně nejsme ani jeden posluchači opery a spol. , jsme kuldůrní barbaři, stejně jako nás neberou právě TopGuni atd. . Brtnik se dobře bavil, nicméně do Kuldůráku jsme tedy šli. 

Kuldůrně jsme si odložili v šatně a šli do sálu. Fak jako do sálu. Tam vyskládaný židle v řadách. My seděli, jako tradičně, aby se vešel Brtnik, úplně na kraji. Na jevišti stolek a křesílko, vzadu zvukař a osvětlovač. “One man show??”  otázala jsem se. “Počkééj, vydrž, budeš nadšená!” “Tilda přijel? Sem? 😀 :D” Bavili jsme se oba. “Sakra co to jako může bejt?”, šrotovalo mi makovicí. Někdo přijde, to je jasný, ale kdo to může bejt. Vzhledem ke složení diváctva, kde jsem opravdu vzhledem ke svýmu ohozu výrazně vyčnívala,  bylo jasný, že Tilda to fakt nemůže bejt, i kdyby se stal sasrak a něco – třeba vánice 😀 , která nebyla, by ho závalo do New Bubu.

Napadla mě paní Tanja Askani, že by tu měla přednášku. Brtnik ví, jak jsem z tý pražská byla nadšená, tak třeba jede i do pidiměsteček někdy? No ale …….. to mi nesedělo vybavením. Ta to nebude. Tak kdo to sakra je?

Zazvonilo se!! Heh, to už člověk nezná 😀 . Pak zase a uuuž ! Víte kdo přišel? Můj velkej oblíbenec. Pan Ivo Šmoldas. Se svým milým, laskavým a inteligentním humorem, který nikdy nezklame. A rozdával nám ho přes tři hodiny. S přestávkou, kterou ironicky uvedl s tím, že je nutno ji, vzhledem k věku a inkontinenci diváctva , udělat. Trochu přeháněl, nebyli tam jen lidé postarší, ale on si to dovolit, vzhledem ke svýmu věku rozhodně může, navíc jak je mu vlastní, pravil to opět s inteligentním humorem. A zde přichází to překvapení v překvapení.

Jak si tak sedíme na svejch židličkách, zblejskla jsem, že někdo si nese talířek a deci vína. Na talířku – CHLEBÍČKY!!! Chápete to?? Oni tu mají i bar!! Smykem jsem tam vypálila. Hlavně kůlivá těm chlebíčků, páč jsem se právě vůbec doma ničehož nenajedla, abysem měla kam narvat večeři. A touhle dobou už mi dost v žaludku kroukalo. Bože to byla nádhera -urvala jsem DVA ty chlebíčky a skleničku bílýho k tomu – a nebylo to náhodou nějak propadákový víno, prostě standard. Brtnik chlebíčky nechtěl – nemá je rád, tak si koupil tyčinky. Oj to byla paráda, seděli jsme na sedačce v předsálí a krom kuldůry se ještě ládovali materiálně.

My jsme se ale uměli přestěhovat, co? 😀 A to jsme ještě zjistili, že v lednu tady bude dívadelní představení s dalším mým oblíbencem – Ondrou Vetchým. A tak mám pocit, že jsme za ty dva a půl roku, byli tady na vesnici kůldůrnější asi stokrát víc než v Prahé. Páč to máte každej rok v létě do Divice, tetkon pan Šmoldas, v lednu třebas Ondra Vetchý……… ešče začnem chodit na plézy! 😀 😀 To teda nehrozí, myslim, tam by nás oba museli táhnout smykem. 😀 Ale takovouhle akcičkou, mě Brtnik potěšil mocinky, moc. To se mu ten Mikuláš – páč to bylo právě šestýho , takže akurátně na toho Mikuláša  – to se mu povedl.