Předminulej pátek u nás ve vesnici hořelo 🙁

Nebo ne přímo ve vesnici, ale u koní.

Máme tam dvoje ustájení, jsou blízko sebe a to jedno je takové, že bych tam koně nedala, protože to zázemí je z mého pohledu slabé. “Pastva” vydupaná, koně z větší části v bahně. Přístřešek – mno…….. je tam. Pastva jinak bez stínu. Jíst co mají, to ne že by se tam o ně nestarali, ale já bych chtěla, aby můj koník bydlel líp.

To druhé už je jiná liga, koně jsou převáděni, aby měli stále zelené k dispozici, mají přístřešky, stromy, které vrhají stín. A musím říct, že tam mají opravdu krásné kusy. Ocenil to i Brtnik, kterej jinak koně nějak nezkoume. No a právě tady na téhle straně cesty v pátek odpoledne vzplál oheň. A podle mě to nebylo samo od sebe. V tomhle počasí vlhkém? 😮 😮 😮 . Takže buďto záměr kohosi – třeba pyromana a nebo se tam někdo zašil (máme tady takovou partičku potížistickou) a pak stačí cígo a problém je tady.

A nebyl – není a nebude -to malý problém. Oheň byl opravdu obrovský ještě, když jsme přijížděli. A to už jakou dobu probíhalo hašení. Hasičských aut tam bylo požehnaně a další přijížděla. I z pořádných vzdáleností. A pochopitelně policie.  Když jsme zaparkovali, zaskočila jsem na hasiče zavolat, že kdyby cokoliv potřebovali – i blbý kafe, nebo něco na pití, tak že můžou u nás. Prý v pohodě. 

Ale znáte mě. Nedalo mi to. A tak jsem v deset večer vytasila termosku a udělala moc dobrý kafe, vzala do batůžku hrnky, sáhla do mrazáku pro něco sladkýho ke kafi a vyrazila s Rumíčkem po boku do tmy. Bylo jasný, že hasiči to tam budou průběžně kontrolovat, aby se to nerozhořelo víc, než to prohořívalo. Plamenů tam ještě bylo dost, ale už to nebylo o tom, že by se požár mohl šířit, jen to muselo dohořet. Už ten noční pohled, když jsem přicházela, napovídal, že to tam je jak na bojišti. Rumouška jsem si držela těsně u sebe, abychom místo toho, že přineseme něco pozitivního, nedělali problémy. 

Byli tam tři chlapi a jak se ukázalo, hasiči momentálně ne. Ty najíždějí v nějakých intervalech. Byl tam pan majitel a jeho dva kamarádi. Zavolala jsem na ně, jestli si nedají kafe, že jsem přinesla.  Nejdřív že ne, že si můžou uvařit, ale když jsem podotkla, že to je kafe opravdový, z kávovaru a ne granulovaný, byli rádi. A vlastně byli rádi i za to, že si to kafe nemusí vařit, ale jen si ho nalejou do přinesenejch hrnků.

Když jsem pak vytasila navíc něco k zakousnutí, byli ešče radši.A možná taky za to, že si můžou popovídat s někým, kdo je cizí. A tak jsme tam seděli s Rumouškem hodně dlouho. A vlastně Rumoušek byl asi taky velkým přínosem. Jak je mu vlastní, vycítil, že majitel stájí je rozebranej do mrtě a tak mu věnoval většinu svý pozornosti. Snažila jsem se ho sice krotit, ale bylo mi řečeno, že ho mám nechat. A tak se okolo něj ovíjel a kvokal a utěšoval ho. Pán má sám pesany – maliňáky, takže………..takže ví. 

Shodli jsme se všichni na tom, že (a asi to bude i názor jak policie, tak hasičů), že o samovznícení nešlo. I vzhledem k tomu, že kamery ukázali, že přesně těsně před tím, než začalo hořet, šel někdo po cestě. Koně se totiž vždy zvědavě přesunou k cestě, když tam někdo jde. A to přesně na kameře bylo vidět, jak se tam všichni vydali a sledovali pohyb kohosi. 

Jediný štěstí je, že se nikomu nic nestalo, to ano. Ale jinak je to průser jako, s prominutím kráva. Shořelo jim totiž veškeré seno připravené na zimu. A nebylo ho málo, byly to dva stohy! I to, že shořely oba, ač je mezi nimi prostor mě osobně napovídá, že to byl záměr, záměr poškodit.  Moc bych si přála, aby byla policie úspěšná a toho šmejda chytila. Jsem ráda, že jsem se tam večer s tím kafem vydala, protože jak pán říkal, bylo to něco moc milýho v hnusu, co se děl. A vidět ty tři unavený chlapy, jak si pochutnávaj na kafi a štrůdliku (díky holky Lužický!), to trošku zahřálo u srdce. Stačí leckdy málo, abychom pomohli.

Když pak museli vyrazit na policii, sbalila jsem svůj potravinovej batůžek a vydali jsme se s Rumíčkem domů. Ten byl ščastliv, protože měl nejen extra venčení, ale hlavně zase misy, že jo 😀 .