Žádná užofkáá tentokrát, nic. To budete koukat.
Pak ze nebude o čem psát! Jsem se bála, že takhle z lazaretu toho moc nenapíšu. Páč o čem jako tak psát? O mě? Spotřebě kapesníků, průběhu nemoci a frustraci z toho, jak se válíte? To každej známe. To rozhodně Erně hlásit nemusim. Ani to, jak děsně už se nuděj ohaříci.
Mohla bych teda ale napsat, jak hodnýho mám muže. Brtnik mi totiž snesl z půdy křeslo po babičce. Je veliký a polohovací, protože moje babička byla nemocná. Je to stará poctivá práce, takže křeslo je těžký jako ta kráva. Ale když si k němu něco přistrčíte, kam si natáhnete nohy, máte vlastně jakoby postel, protože se opěradlo na záda téměř položí. Miluju to křeslo, hezký se v něm lenoší. Zabralo sice půlku kůchně, ale mohla jsem být pod dekou s ostatními a taky čučet na tydlevízi.
Společnost mi v době, kdy jsem byla už sama doma, krom ohařů dělali převážně čtyři maníci zcela neintelektuálniho ražení. Nebudu zastírat – medicínou mi byla Partička. Humor léčí a smích uzdravuje. A poctivě přiznám, že když Igor Chmela dělal valchu, plakala jsem. Hodně, hodně moc. Jeho oznámení, že mu to sice nikdo neuvěří, ale že se za mlada třela s jelenem přes hadr bylo……zdrcující. Tolik kapesniků jsem nespotřebovala ani na tu blbou rýmu. Já vím, že to takhle ani v nejmenším ftipně nezazní, a to ani těm, kteří na Partičku občas kouknou jako já. Ale musela jsem se zkrátka podělit, páč byste ho museli vidět – v šátku, brejlích a sukni a s výrazem………..tý starý valchy, co se válí v kůlně 😀 .
No ale nejen televizi živ je každý pacoš, neb dopoledne jsem trávila v opravdový posteli v naší nový krásný ložničce . S krásným výhledem. Do zahrady a na krmitko.
A jak tak tuhle koukám, jak to tam litá, jak v Amstru nad letištěm, kdy hlavní slovo mají sýkory, tak najednou my oko periferním viděním zaregistrovalo úplně jinej pohyb. A při zemi. Mouses to nebyl, ten je mourovatej. Tohle bylo v takový přírodní barvě. Aby tak cizí kočka. Vypálila jsem z postele: “Počkej ty smrade, já ti dám!” Ovšem nikde nic. Dole pod oknem jsem zaregistrovala podobnej pohyb. Jak jsem ovšem zjistila, to jen vítr poponesl velkej dubovej list. “Aha, no , blbnu už z toho pobytu v duchnách”, couvla jsem zpátky k posteli. A zamrzla na místě. ” NE-NE! TVL! TO NENÍ MOŽNÝ!!!'” čučela jsem nevěřícně z okna. A pak jsem tiše, abych ten sasrak nevyplašila jen bez dechu pípla. “VEVERKA!!!!!!
Jo, byla tam!! Veverka. Já miluju veverky a vždycky jsem si přála, aby nějaká žila v našem okolí. Třeba na chalupě, kde by měla spoustu obživy. jak přírodní, tak pochopitelně i od nás. Ale nikdy nic. I jsem naší zahradu nabízela záchranné stanici pro zvířata, nejen pro veverky. Leč nikdo se už pak neozval.
Děsně jsem třeba záviděla šéfovi, který má kupodivu prý veverky hned dvě. Kupodivu proto, že jak jsem četla v knížce o Pinky, veverky jsou teritoriální a mláďata po určité době máma vyexpeduje nemilosrdně do kšá.
A teď se mi tu jedna promenáduje přímo po zahradě. Ten její huňatej rezatej ocásek, to bylo to, co moje periferní vidění zaregistrovalo. Hopkala podél plotu, až mi zmizela z dohledu. Vyřítila jsem se z pokoje a hnala se do kůchně. “Veverkáaaa! Veverkáaááá!” řičela jsem, co mi choroba dovolila. Rozrazila jsem dveře, vyděsila ohaře i Brtnika, kterej málem vdechnul housku, co snídal. “Byla tady! Byla tady! Veverka! Támdle!” Máchala jsem rukama stejně divoce, jako jsem povykovala. “Koukej, koukej, někde tady třeba ještě je. Hopkala sem!”
Pátrali jsme společně z okna, ale nikde nikdo. Odplouhala jsem se zpátky do postele. Leč, jak se dá předpokládat, nedalo mi to a furt jsem z betle rekognoskovala terén, jak stará Vajtingrová z pavlače. Aby mi to šlo líp, přinesl mi Brtnik, kterejžto mě převelice zná……. dalekohled!
A převelice dobře uďál! Páč najednou jsem ji zblejskla zas a viděla ji, jak zase hopká podél toho plotu, aby nakonec……..vyběhla po torzu kmene starýho ořešáku, který tu zanechali naši předchůdci. Usadila se nahoře a pustila se do oříšku, který si tam přinesla. Okamžitě jsem sáhla po telefénu. Ne, že bych byla tak líná znovu dojít do kůchně, ale nechtěla jsem udělat žádný pohyb, abych ji náhohou nevyplašila a mohl ji vidět i Brtnik. Zavolala jsem mu.
“Co blbneš, Kolečko?” smál se, když teleféna zvednul. “Je tady, je tady!! Ta veverka!! Sedí na tom pahýlu ořešáku, přímo proti oknu z kůchně. Dělej honem, di se podívat!” Mlela jsem zrychleně.
A tak jsme se dívali. Já v ložnici s dalekohledem, abych viděla každej detail vč. štětinek na ušiskách. Brtnik v kůchni a pozorovali jsme naši první veverku. Jakou dobu si tam seděla a dávala si do nosu. To mám ale děsnou radoooost!! Budu muset koupit krmítko pro veverky, protože ji tady nutně potřebuju udržet. Snad se holka zase objeví. A trošku si u nás zvykne. Byla bych pak Blažena.
Miluju veverky!
Petro, veverky považuji za standard, jednu dobu jsem na chatě neměla snídani s Novou, ale s Ferdou. To se ráno brzičko vstane a se snídaní se usadí venku poblíž špalku, na který se připraví oříšky. A pak už se jen tiše snídá. A za chvíli snídáte dva.
V Praze máme dost stromů a blízko les, takže tady se taky vesele veverkuje.
Tak ať se vám tam pěkně veverkuje. Když bude žrádlo, budou i veverky, jenom bacha na Mousese, tomu nevysvětlíš, že tyhlety myši nee. Jo a víc veverek – vždycky záleží na množství žrádla. Jsou velmi teritoriální a pečlivě hlídají území, které je uživí. Takže s velkým množstvím žrádla může být výsostné území třeba jen dva stromy. A na krmítko mívají pořadník – jedna brzo ráno, druhá o něco později, třetí po obědě, čtvrtá před setměním,…
Jojo, s Mousesem jsem si toho vědoma. A budu se snažit co nejvíc. Tuhle mi udělal radost – ležel na svojí budce a pozorovat ptáčky bez toho, že by útočil tak jsem ho mocinky moc chválila. Páč ondynoj jsem po něm musela mrsknout Brtnikovu botu, protože z tý studně, kde s udělal pozorovatelnu na krmítko, nechtěl dolů.
Jejda, my taky máme veverku, hnědou. Výborný je, když hopká po plaňkovým plotě. K nám chodí pod krmítko sbírat vypadaný buráky a slunečnice. A pak pokračuje do zahrady po sousedce, tam se dostane přímo do krmítka, který taky obhospodařujeme a dcera jí tam nosí i vlašáky. Ale veverka má asi někde na stráni vlastní zdroj vlašáků, podezíráme ji, že probíhá skrz půdu toho neobývaného domu a na pár místech tam má zásobárnu 🙂
A kdoví, jestli to není některá vypuštěná z Pinkyiny záchranné stanice, máme ji od nás co by ořechem dohodil 🙂
Jéé Mirkooooooooooooo ty máš kousek od sebe Pinky?? A třebas doma malý Pinkčátko?? Tooo je krása – můžu bohapustě závidět? Já se pokusím si milou zrzku u nás udržet a moc se těším, jak si tam bude hospodařit.
No jejda, přebírám pro záchrannou stanici dýňový semínka, a že těch dýní můj táta vypěstuje 🙂
Počki, počki…… jako že nemám vyhazovat semínka z dýně? Stačí je usušit, otevrou si je sami?? A třeba i ptáčci? To je vynikající nápad!!
Veverky to rozhodně umí, ze záchranné stanice si semínka rádi berou, i jsem to kdysi na jejich stránkách četla. Vybírám jim hokkaidó, špagetový i muškátový dýně, usuším a předávám. Někdy jim nechávám i čerstvě vybraný s upozorněním na rychlou spotřebu, to se jim asi může hodit leda tak pro okamžitý krmení veverek, co tam mají trvale. Jestli to vyzobou i ptáci nevím, já to házím pod naše krmítko až teď, když k nám opakovaně chodí veverucha. Řekla bych, že by si na to asi někteří po čase zvykli, ale určitě to říct nemůžu, na zem pod krmítko vidíme z okna dost blbě a tak nevíme, kdo tam vlastně uklízí 🙂
Mirka
ahaa, ahaa, takže to nemusím vylupovat, stačí nasušit, jo? No tak to budu dělat, to jsem ráda, mi to přišlo jako plýtvání a tohle řešení mě nenapadlo. Díkec moc.
Mám tu také veverku, hnědou. Z okna na terasu vidím, jak se pohybuje na vysokém dubu a pokračuje dál po dalších stromech. Pořídila jsem jí v Zelené domácnosti veverčí krmítko a dala na jednu vrbu v její trase. Bohužel veverka je poněkud nechápavá a neumí krmítko použít. Možná se jí to místo nelíbí. Ale za dva roky nedošla k tomu, jak ho otevřít.
Je to krmítko na dobrém – bezpečném místě? Kryté shora větvemi?
1) Dávej trochu žrádla i na tu plošinu před, jako upozornění.
2) Krmítko naplň až “po strop” – nejlépe celými ořechy, jednak se nezkazí a jednak to krmítko zaplní rychleji. Případně pár lákavých kousků nahoru. Prostě aby viděla, že to stojí za trochu námahy 😀
3) Dočasně tam zatluč nějaký hřebík tak, aby dvířka zůstala pootevřená. Až zjistí jak se tam dobře nakupuje, vyndáš.
Místo je kryté větvemi, z té plošiny si ořechy bere. Zkusím naplnit až nahoru a nechat škvíru. Snad jí to dojde.
No ešivá je to retardér typu Taliprtky, tak to bude mít stejně fušku 😀 . Dáš pak hlásání? Jak to dopadlo?? Jsem zvědavá. Mám ráda takhle pozorovat, jak se zvíře chová.
Pokud veverka uspěje, dám vědět. Jen aby zrovna tahle nebyla poněkud nešikovná 😀
Veveruše jsou u nás v parku také. Rezaté i černé, ale přijdou mi strašně drobné, malinké. Nahoře u mateřské školky (v oploceném venkovním výběhu pro haranty) rostou keře lískáčů a vloni jsem viděla rezatého veverčího prcka jak odtam smýká v tlamce větvičku se třemi ořechy – jako pro Popelku. Mastil si to trávou přes dvůr někam do skrýše, ani ho pod tím pokladem nebylo vidět. Taková chodící větvička. 🙂 A protože máme v parku hodně veverek i hodně psů, bývá také začasté k vidění pejsek několikrát omotaný na flexině kolem stromu a metr nad ním vysmátou veverku. 🙂
😀 😀 😀 jááá ho úúúúúolně vidím, toho šprčka, jak to valí s nákladem 😀 . To jsou takový ftipný momenty, to miluju.
Veverky jsou roztomilé, 😊já tady pro ně nemám podmínky, živý plot nestačí. Ale na podzim se tu procházel ježek, doufala, jsem, že přezimuje, tak jsem nechala v rohu zahrady hromadu větví a párkrát tam podstrčila kočičí kapsičku, ale spíš to vypadá, že si vybral jiné zimoviště a na kapsičky asi chodila kočka z vedlejšího paneláku.☹
Když jsem ještě byla v domečku, bydlel na zahradě zajíc. Říkala jsem mu pan domácí, protože parcela byla původně louka, a tak tam bydlel dřív než já. Když jsem si pořídila Koru, tak se odstěhoval – luk, polí a keříků je v blízkosti habaděj.
Na jaře chystám instalaci hmyzího domečku. Teď nejsem schopná ničehož, momentálně jen polehávám a úpím, s tím stentem v ledvině každý krok příšerně bolí.😢😢
Ježka bych taky moc ráda, ale to se mi taky zatím nepoštěstilo. Když jsme koupili zahradu, byl tam jeden oooobří, udělal si zimoviště v igelitový tašce, natahal si tam listí a chrápal. Pak jsme ještě měli dva – v době před Ešusem, ale když tam byla návštěvou bulteriérka Amálka, vyděsila je natolik, že od té doby ničehož. Jen pak s Ešátorem ti zajíčci. S Tali opět ničehož.
Opatruj se, opatruj, aby Ti to mohli co nejdřív vyndat a aby ses uzdravila, chudero.
To veverčí krmítko určitě někam, kam se nedostane kočka. U nás když je veverka u krmítka, je vidět, jak pořád sleduje terén a zahradu a tak, jsou hodně opatrný. Mnohem víc než ptáci. No a samozřejmě si jí taky udržíte, když budete mít na zahradě ořešáky a lískáče.
Ořešáky máme, dva a právě z toho druhýho ořechu, jsme ty oříšky loni nechali na zemi, takže měla bohatou zásobárnu. Hele co to máš za krmítko? Ze Zelený domácnosti? nebo odkud?
Ze zelený domácnosti ne, mám ho hned za oknem, tak jsem chtěla nějaký hezčí, mám toto https://www.jezirkabanat.cz/krmitko-pro-veverky-cj/produkt/8691/419/
No nechci brát nikomu nadšení pro ježky a veverky,jedno je hmyzozravec,druhy hlodavec,jenže když maji příležitost vyplení hnízdo s vajíčky i holatky,vlezou i do kurniku.
no jasně, a zakousnou i ty slepice, že ..překvapuj emě, jakým blbinám jsou lidi ochotni věřit
Ale to není blbina,to je skutečnost,o slepicích nemluvím.Když si myslíš ,že lžu,zeptej se nebo přečti odborný článek čím vším veverka či ježek nepohrdnou.Pak teprve říkej že lžu nebo věřím blbinam.Přírodu nezmeniš.
jestli chodí do kurníku to nevím, ale zde cituji:
…..Ačkoli je strava veverek spíše rostlinná, nezřídka kdy se stává, že sežerou též drobný hmyz, vejce nebo mláďata zpěvných ptáků, ještěrky či jiné menší savce. Veverky tímto způsobem doplňují potřebné nutrienty a to především na sklonku zimy, kdy je potřeba nastřádat tukové zásoby, případně i v období březosti….
takže pokud by měla příležitost si v kurniku přilepšit, tak by byla blbá, ne?
Jo to o těch veverkách vím, psala to tu před časem i Dennyky. Vyhostili ji prý za to z nějaký skupiny 😀 .
Jo a pozooortééé, pozortééé fčéra sem v Hrombachu koupila veverčí krmítko, měli ho ve slevě za tři stofky!! A je pěkně dřevěný, pevný. KOukala jsem, že normoš pod pět stováků nekoupím. A hle ušetřila jsem, páč v Hrombachu je zrovna vyprodávají. Tak jsem za ty ušetřený peníze koupila směs a hnedle to naplnila. Dneska nebo zítra bych to ráda někam přišpendlila.
Tak doufám,ze zde vyhoštěna nebudu.
Máme tu rezatou,občas je vidět černá,ale krmit je nebudu.Taky tu máme pres léto netopýry,vlaštovky,tak ty taky nekrmim.
proč nekrmíš vlaštovky? (já je vlastně taky nekrmím a ani taky nevím čím, podle mě ony jsou predátoři, co loví čistě ve vzduchu, ne?)
Me to napadlo že jich je tu přes léto spousta.Netopýr sice žádnou krásu neprobral,ale je krásně heboučkej,obojí sežerou miliardy komárů a much.
mně by u netopejra vadilo jediný – že může být v současnosti jediným přenašečem vztekliny u nás. Jinak mi nepřijde až úplně jako ošklivej pán. Jednoho máme na chalupě /možná ne jednoho, to nepoznám, kolikatě jich tam je, ale vím, že jeden spí pod krovem. U Domečku jsem se s ním taky potkala. A Brtníkově babičce dělával jeden netopejr, co bydlel u nich na půdě vždycky doprovod, když chodila do prasé. Asi ji hlídal v noci.