Snažíme se během rekonstrukce zvířenu nešidit.

Ohařící mají dlouhé procházky. Cvičíme -aspoň trošku. Teda já s nima cvičím. Pánik ne, ten si při vycházkách oprávněně čistí hlavu zavalenou stavbou. Hrajeme si. Venku i doma. Venku tedy asi víc, protože doma právě pak už člověk začasto má další povinnosti. Když jsou to ty v kůchni, tak se dá. Můžete přišlápnout hračku a přetahovat se tak, nebo necháte ohaříkům hlídat piškoty na židlích. A snažím se i občas procvičit nějaký ty naše krávovinky typu “Co uděláš, když nechceš  s nikým mluvit” A musím oznámit, že Taliprtka to konečně pochopila celý a s radostí jde, zavře se a zabouchne ty dveře stejně, jako to dělá Rumoušek. Velmi efektní a ftipný.  A nebo je  pošlu, aby se schovali pod postel a pak doufám, že tam vydrží co nejdýl 😀 😀 Což se mi pochopitelně nikdy nesplní .

A poctivě se snažím najít si chvilky i pro Mousese. Obvykle cestou do kópelky,  než se jde spát. Dáme si fočus, basket a on pak jde spokojeně chrápat. Občas mu udělám radost nějakou nečekanou blbinkou. Jako že mu přistavím prázdnou krabici od nábytku a zavřu ho do ní a on si tam rejdí.

Video není nijak úchvatný a dlouhý, ale dávám ho sem proto, že mě fascinuje, jaký jsou kočky akrobati. On vyleze a usedne na tu uzoulinkou hranu. A navíc to ani nepřeklopí.

A karton obecně je vůbec oblíbená věcička – takhle se tuhle bavili ti dva 😀 😀 a já pochopitelně taky 😀

Mrzí mě, že jsem to nechytila celý, ale myslím, že i tak to dobře zdokladuje, že zas tak velká nuda u nás není. 🙂