Podotýkám maďara s malým em –  i když on by si za to, jaký je, zasloužil psát s velkým eM.

Ale to by pak mohlo být zavádějící a leckdo by mohl nabýt dojmu, že jde o epidemiologa Maďara /toho bych mohla potěšit leda tak očkováním / a nebo o jedince maďarské národnosti a ty už vůbec nemám v plánu něčím potěšit.

Jedná se čistě a jen o to naše zrzavý ščestí jménem Rumíček. Duši to jemnou, tak jemňoulinkou, že jen a pouze jeho mohlo potěšit to, co jsem objevila při přehrabování věcmi, při marný snaze najít nějakej kus zimního oděvu.

Místo toho jsem našla ……… molitanovej masážní balonek. A okamžitě mě napadlo, udělat Rumíčkovi takovou malou generálku na Jéžiška. Nedovedete si představit, jak olbřímí radost udělala tak malá věc. Byl ščastlif:

 

 

Rejdil Domečkem jako ten blásen a kukadla měl jako talíře. Byl k nezastavení, zastavil se pouze, pokud se vám podařilo mu balonek sebrat. Vydal ho ovšem pouze pod podmínkou, že mu bude okamžitě zase hozen. Jinak pracoval k žinfárktu viz tři následující fotky, které nejsou jednou a tou samou fotkou, jak by se mohlo zdát.

 

 

 

Měli jsme díky němu o zábavu a dobrou náladu postaráno. A on byl ščastliv, že má takovou novou úžasnost, kterou nikdo jinej na světě nemá. Možná proto došel k tomu, že když Tali projevila zájem o tu jeho vzácnost :

 

bude asi nejlepší, když si to zlikviduje sám. A udělal něco, co nikdy nedělá:

 

 

 

 

Tolik o krátkém osudu jednoho molitanového balonku, jenž učinil ščastným tu naši zrzavou bytůstku