Podotýkám maďara s malým em – i když on by si za to, jaký je, zasloužil psát s velkým eM.
Ale to by pak mohlo být zavádějící a leckdo by mohl nabýt dojmu, že jde o epidemiologa Maďara /toho bych mohla potěšit leda tak očkováním / a nebo o jedince maďarské národnosti a ty už vůbec nemám v plánu něčím potěšit.
Jedná se čistě a jen o to naše zrzavý ščestí jménem Rumíček. Duši to jemnou, tak jemňoulinkou, že jen a pouze jeho mohlo potěšit to, co jsem objevila při přehrabování věcmi, při marný snaze najít nějakej kus zimního oděvu.
Místo toho jsem našla ……… molitanovej masážní balonek. A okamžitě mě napadlo, udělat Rumíčkovi takovou malou generálku na Jéžiška. Nedovedete si představit, jak olbřímí radost udělala tak malá věc. Byl ščastlif:


Rejdil Domečkem jako ten blásen a kukadla měl jako talíře. Byl k nezastavení, zastavil se pouze, pokud se vám podařilo mu balonek sebrat. Vydal ho ovšem pouze pod podmínkou, že mu bude okamžitě zase hozen. Jinak pracoval k žinfárktu viz tři následující fotky, které nejsou jednou a tou samou fotkou, jak by se mohlo zdát.



Měli jsme díky němu o zábavu a dobrou náladu postaráno. A on byl ščastliv, že má takovou novou úžasnost, kterou nikdo jinej na světě nemá. Možná proto došel k tomu, že když Tali projevila zájem o tu jeho vzácnost :


bude asi nejlepší, když si to zlikviduje sám. A udělal něco, co nikdy nedělá:




Tolik o krátkém osudu jednoho molitanového balonku, jenž učinil ščastným tu naši zrzavou bytůstku
Tobík je ničitel. Co uchvátí, to to má spočítané. Hračky mu dlouho nevydrží. Ty, které byly popisovány jako velmi odolné, zlikvidoval během několika hodin. Nejdéle mu vydržel balon na fotbal, protože ho nemohl vzít do tlamy. Na zahradě se s ním vyřádil, ale časem udolal i ten. Vytrénoval tříletou vnučku, že si nedovolí cokoli pohodit na zem. Stačilo, že ji sebral jednou plyšáka. Zachránila jsem ho, ale pár šrámů schytal. Tobík je úplný opak Jimíka, prvního bígla. Ten byl na plyšáky velmi opatrný, nosil si je do pelíšku a spal s nimi. Jednou dostali oba látkovou panenku. Tobík ji okamžitě vykuchal, Jimík ji měl dobu jako novou. A před Tobíkem si ji dokonce schovával, třeba na zahradě do dutého pařezu.