Na záhonu jsem trávila začátek naší dovolený.

Protože záda zkrátka nebyly cajk k tomu, abych mohla dělat nějakou plnohodnotnou zedničinu. A napomohlo tomu to, že jsme museli v sobotu jet do Prahé koupit jakejsi jistič do rozvaděče a pak nějaký ešče jiný serepetičky potřebný. A mělo se jet do Hrombachu.

Aleee, ty jo, jak šécko fakt je tak, jak má bejt a člověk do toho nemá co kecat. Když jsme dojížděli ku Prahé, říkala jsem si v duchu a pak i nahlas, že jak jsme vlastně kdysi dááááávno v pravěku, byli rádi, když nám kus od domu postavili OBI a jak jsme tam furt chodili nakupovat květenu do bytu. Tehdy ještě nebyla zahrada a tak byla spousta času na květenu vnitřní. Pak se ta zahrada a chalupa pořídila, přibyli ohaříci a času na botanickou zahradu v bytě ubylo. A taky postavili právě ten Hrombach, který byl blíž, s o něco širším sortimentem a taky jinejma cenama. A člověk tvor nevděčnej začal jezdit mnohem víc tam.

Asi to v hlavě Brtnika taky nějak oslovilo a tak neplánovaně na světlech hodil blinkr doleva a tadadadáá, jeli jsme do OBI. A to jsme ani nevědíli, jak moc dobře jsme uďáli. Jednak jsme tam potkali našeho souseda ze sídláku, který tam k našemu překváku pracuje a tak jsme se dali do řeči a probírali kde co, chlapi pak šli koukat na izolace a na dlažky a já se oddělila a šla se podívat na venkovní kytky. A…………… to byl kámen úrazu. Velikej. Protože. Já se tam dala do řeči se zahradnicema a ……….jako nedopadlo to vůbec dobře. Upozornily mě na to, že mají tudle heuchery za super cenu – což je pravda, 45 káčées za květnik s krásnou heucherou je fajn cena. A že byl výběr. Doběhla jsem si rozradostněně pro vozík, který jsem do tý doby nepotředovala a nafedrovala tam pár kousků. Jo! Budu mít to, co má člověk vždycky při zakládání záhonu mít. Od každý kytky vícero kousků, aby se to pěkně zapojilo. Doposud jsem to takhle nikdá neměla příležitost praktikovat. Na chalupu se kupovalo tu něco, támdle něco, tu jsem odrýpla, tu něco dostala. Ale nikdy ne ve větším počtu.

Mno………tak ta milá a hodná slečna zahradnice je velmi nebezpečnej kus 😀 . Páč po heucherách mě upozornila ještě na tudle třapatky, seznámila mě s Monardou, krásnou voňavou, bohatě kvetoucí a léčivou kytinkou, ukázala mi, že tady mají výhodně Echinacey, Rudbeckie, astilbe,  taky hořec………………. hele, zahradníkova zlatá lajna nastala 😀 😀 . Výsledek byl, že vozík přetékal do stran a manipulace s ním byla téměř nebezpečná. A to pak ještě přišel Brtnik a když viděl v jakým jsem ajfru, tak ešče přihazoval . Hlavně tu krásnou travinu, červenou s nádnerným klasem.

Výsledek? Jistič jsme nekoupili, protože jsme na něj ani nevzdechli, dlažbu jsme nevybrali, izolace taky nic, ale kufr byl narvanej k prasknutí kytkama 😀   A další kytky bivakovaly pak ještě vevnitř v autě.

A doma, místo, abychom se pustili do rekonstrukce plnou parou, tak jsme to přehodili do zahradnických prací. Ale nejen zedničinou živ je člověk, že jo. A já tak měla, když Brtnik udělal přípavný zahradnický práce a k tý zedničině zase zmizel, náplň na nejbližší dny. Vyplít to zryté, a poté, co to Brtnik urovnal a pokryl netkanou textilií, jsem mohla začít sázet.

Měla jsem takovou ucelenou představu, kterou jsem si z kytiček předtím sestavila na trávníku.

Ale nakonec to všechno vzalo tak nějak samospádem trošku jinej švuňk. Společnost mi pochopitelně dělali ohaříci. A nejen Ti. Byly momenty, kdy jsem se s tím mourovatým smraďochem musela dohadovat, že tady se teda válet a roztahovat jak Germán nebude. 

Přiznám se poctivě, že jsem ze začátku špačkovala, protože jak jsem očekávala, práce s netkanou textilií mi prostě co? Jako vždycky nejde. Furt se mi to tam motá, sázet do toho je pro mě děs. A tak jsem byla jak malej vzteklej smrad, co se mu nedaří stavět hrad z písku  😀 . No ale nakonec si to nějak sedlo a pak už to šlo líp. Ono taky, podmínky pro sázení nebyly úplně ideální, protože bylo vjédro a sluníčko pálilo, z člověka lil pot a připadal si jak hambáč na grilu. A tak jsem pak vždycky večer vzala ohaříky a šla jsem lesama k rybníku. Abych jim tam na břehu záviděla, jak si můžou řádit ve vodě. Při jednom takovým venčení jsem dostala výbornej nápad. Když jsem odcházela od rybníka, cinkla jsem Brtnikoj a navrhla mu, že abychom se sešli v kavárničce. Na kávičku a pivíčko. Nadšeně souhlasil a tak sraz byl za čtvrt hoďky tam. Nechtěl mi věřit, že tam tak rychle dopochodujeme. 

My to už ale máme nacvičený, využívám tenhle úsek, kdy od rybníka do vesnice a pak vesnicí dál, pochodujeme po silnici, jako nácvik hromadný chůze u nohy. A musím nás pochválit, že až na jednu jedinou – zato pěkně hloupou výjimku – to máme na jedničku s hvjézdičkou. Tou jedinou výjimkou byl moment, kdy na nás vypálil z levý strany pesan od garáže k plotu a řval a v ten samej momet na druhý straně vyrazil další pesan – pudlík a taky řval. Tali to bohužel neustála. A jak se lekla toho prvního psa odpálilo ji to od nohy a letěla k tomu druhýmu psovi se podívat. Grrrr. No nic, takže musíme tohle pěkně nacvičit a dát do pořádku. Ale jinak hezký, opravdu hezký pochodování nám jde. Pokud se k nám blíží auto, který má za volantem nějaký jelito, co se musí řítit krajinou stopadesátkou, tak se zastavíme, pesany usadím a čekáme staticky, až nás mine, protože u jelita nikdy nevíte, co vymyslí. Ostatní auta v pohodě. 

V kavárničce si Rumíček užíval pozornosti vedle sedící paní, která z něj byla naprosto vyřízená a vůbec jí nevadilo, že Rumouš dělá Brežněva a hodlá jí celou zlíbat. Odměnou mu byla hromada mudlání, kterýho se mu doma pochopitelně nedostává, že jo. Stejně jako ho nikdo nepodrbe, nenakrmí a ani nic jinýho. Já jsem si užila hašení žízně. Tu jsem po pobytu na sluníčku měla obří a tak jsem si objednala najednou zdejší výbornou domácí kiwijovou limonádičku a k tomu i velký pívo. Limonádičku jsem do sebe doslova zvrhla a jen to zasyčelo. Kdybych se takhle napila píva, nedopadlo by to se mnou rozhodně dobře, takže nejdřív tam musela jít ta limonádka a až pak došlo na pívečko. Bylo to přijemný zakončení zahradnických prací, protože pro ten moment bylo hotovo. Kytky-přes jejich velké množství –  došly a pokračování až příště.

Ehm. Já nevim na co ty mužský podvědomě myslí……….. dočasný tvar toho záhonu…… ještě když se tam udělalo z cihel to provizorní vyznačení cesty a obrubníků………. 

Tak mám prostě na předzahrádce ….. no. Kdo to má, že jo. A ešivá to letadýlko, co tady pak nad náma přelítávalo, dělalo zase snímky na mapy Seznamu, tak pak bude na těch mapách v naší vesnici halt sprostej vobrázek z kytek, no! 😀