Jsme jeli udělat. Jeli jsme jako takovej veeeelkej dárkovej balíček.
Pravda trochu pocuchanej, že by člověk mohl i reklamovat doručení, neb ty záda mě sežraly tak, že jsem byla ne zcela funkční. Ale! Důležitý bylo, že jsme jeli. Rozmasírovaná, ošetřená homeopatiky jsem zvládla se vysoukat z auta nejen v Domečku, když jsme dorazili z práce, ale posléze jsem přežila celkem ve slušným stavu i tu dálavu pětisetkilometrovou. Přiznám se, že strach jsem z toho měla, ale když musíš, tak musíš. A já chtěla. Moc. Peťa AP slaví kulatý narozky jen jednou za čas, že jo. A sama teď nemá možnost přijet, protože Cuprumka, její maďarská princezna, je moc nemocná. A to nemůžete odjet nikam.
Jsem vděčná Brtnikovi, že to navrhnul sám od sebe. O to víc si ho zasejc vážim. Teď, když ho nikdo a nic neodtrhne od stavby, přišel sám s tím, že za Peťou se musíme vypravit. A tak jsme to s její mamkou Janou upekly. A podařilo se to načasovat přesně na ten víkend, kdy má Peťa narozky. Takže rušit to, nepadalo v úvahu. Ale cesta nebyla, k mýmu překvapení, ani tak moc brutální. Hodně jsem cvičila za jízdy nohama, různě jsem se vrtěla a vzpírala o opěrky na rukou, abych visela ve vzduchu….. 😀 a silniční bohové k nám byli milosrdní a nedostali jsme se do žádný kolony. Po cestě bylo, pravda, xyz krát zyx různých omezení, ale vždy to celkem i jelo. Takže cesta svižně odsejpala. Se zastávkama na protažení, kávičku a vyvenčení se. Před devátou jsme se blížili na místo. Dala jsem Janě echo a jak jsme byly domluvené, David vběhnul do zahrady a dal tašku s dárkama ke dveřím. Pak jsme se honem schovali.
Abychom byli hned jásavě odhaleni. Ono taky komu by se chtělo nocovat na ulici, že jo 😀 😀 , takže jsme se neschovávali nějak důkladně 😀 . Byla jsem moc ščastná, že se vidíme, že jsme dobře dojeli, a že vůbec. Usadili jsme se pak na zahrádce a spustili jsme první část slavení. Takový předskokanský kolo, který vlastně nakonec bylo asi i kolem hlavním když vezmu v kolik jsme šli spát a že asi sousedi o nás věděli…….. znáte to 😀 😀 . Chvilku nám přišli – jeden po druhým – dělat společnosti i domácí hafani, ale vzhledem k tomu, že to bylo večer a bez předchozího očmuchání se na neutrální půdě, to bylo jen letmý setkání.
Byla jsem ráda, že vidím po dlouhý době Cuprumku a dědouška Darka. Oba mají zdravotních problémů až až a každý den, který si můžou užít, je dárek. A poprvé jsem viděla Peti „nový“ přírustek mrňouska Mikinu, kterýho před časem přijala pod svoje křídla ze stájí, kde byl tak trochu bezprizorní. U Peti našel svůj vlastně asi první pořádný domov se vším všudy. S láskou, ošetřením, péčí, vycházkama a spaním v posteli. A já jsem trubka, protože jsem ho vlastně nevyfotila, mám jen jednu roztomilou fotku s názvem Na žabáka:
Jeli jsme sem s obavami, aby příjezd našich ohařů nezpůsobil pacientům nějaké komplikace, protože jak říkám, mají toho oba habaděj a pokud by se Dareček nějak rozparádil, mohlo by to odnést jeho srdíčko. A stejně tak jsem nechtěla, aby se přitížilo Cuprumce, kde Peťa už dlouhodobě balancuje na hranici, ale Cu si zatím vždy najde něco, pro co ji baví žít. Jako tuhle, kdy to vypadalo, špatně a pak si Cuprumka najednou užívala procházku a radovala se z toho, že potkala veverku, že tohle a nebo támhleto. Je to pro Peťu hodně těžký období, každej, kdo máme svýho zvířecího parťáka víme, že tahle varianta, kdy jste to vy, kdo rozhoduje o jeho dalším osudu, zda přišla ta chvíle, nebo ještě ne, je příšerná. A já se trochu fakt bála toho, abychom se nestali tím, kdo zváhne misku vah.
Ale nevypadalo to tak. Ba, jak se ukázalo druhý den, to bylo naopak. Seděly jsme s Peťou při trošku krušné snídani (no není divu, s tou bednou prosecca se zahýbalo) a najednou tam za námi doťapkala i Cuprumka, do té doby si hovící na posteli. Hodně času teď prospí a nejevila před tím zájem ani nějak se jít ven vyvenčit. Pohladila jsem jí hlavičku a panička jí nabídla ochutnávku narozeninovýho koláčku, kterých jich kámoška Dáša upíkla a poslala celou bednu. Když jsem viděla Cuprumky zájem o tu dobrůtku, začla jsem ji lákat, že aby šla se mnou, že tam v kůchni je právě celá ta bedna a je plná a čeká jen , až se někdo – kdo asi? – dostaví. Zabouchala ocáskem a ležela dál. Nechtělo se jí. I přinesla jsem ten zázrak a vokázala jí, že na rozdíl od paničky, která jí tvrdila, že už nemá, tak já mám, páč panička lže. Nechtělo se jí. Tak jsem jí zase pohladila tu hlavičku a přesunuly jsme se s Peťou do kůchně. Na tu snídani a pak kafe.
A jak si tak sedíme, tak koukáme, kdo to přiťapkal a vrtí si ocáskem. Cuprumka. Moment, který mi udělal radost, že vstala a přišla. Ohaříci poslušně leželi, pozdravili se jen tak zlehýnka a dál bivakovali na zemi. Cuprumka si dala kus toho vynikajícího koláčku a pak podala pánčičce žádost, aby laskavě zvedla svou zadnici a vysmahla z toho křesla, kde právě sedí. Petě se moc nechtělo. Ne proto, že by byla takovej sobec a usurpátor, ale proto, že nechtěla, aby měla Cuprumka nepohodlí. Křeslo není nějak prostorný a s potížema, který Cuprumka má, to nebude pohodlný, bude jí to nepříjemný. Ale….Cuprum si trvala na svým. A já vím proč a taky jsem ji v tom jejím požadavku u Peti podpořila. Ona chtěla dělat carevnu, chtěla panovat a panovat se musí z křesla. A tak, když má pacientka zájem o něco takovýho, tak jí to prostě musíte dopřát. Tu radost z toho, že má podřízený. Jakýkoliv zájem – natož pro psa takhle důležitý – je nutno v tuhle dobu plnit. A tak jsme Peťu společně přemluvily.
Cuprumka si ščastně vlezla nahoru a byla toooooooooooooooou nejdůležitější carevnou co znám a vznikly tak moc hezký portrétky:
Chvilku si tak důležitě pohověla, klimbla a pak už bylo vidět, že potřebuje dolů. Dostala svůj pelíšek a deku. Sice bylo ten den teplo ale právě proto byla otevřená všude okna a tak ji měla jako ochranu před průvanem.
Ohaříci vzorně neotravovali a tak zase po dlouhý době byli všichni tři společně.
Cuprumka totiž, když byla u nás, našla v Tali (jaké to překvápko, že? 😀 ) spřízněnou duši a je jí s ní dobře. Tali ji respektuje a zároveň jí dává pocit ochrany. Když byly u nás, běhávaly spolu řvát společně k plotu na chalupě, jak dvě nej kámošky. Jsem moc ráda, že to probíhalo takhle, že z naší návštěvy nebyla Cuprum nějak špatná, nebo omezená a ba naopak si to podle všeho užívala.
A nejvíc pak odpoledne, když jsem chystala grilčování. Vzali jsme totiž s sebou náš úžasnej malej a šikovnej életrickej gril a na něj pak dvě kila panenky. To nejjednodušší a nejlepčejší maso na gril. Když jsem ho nakládala, byl Brtnik s našima ohaříkama na zahradě, kde pilně pracovali. Teda hlavně Brtnik, ohaři mu do toho tak max. krafali. Rozhodl se totiž, že aby se nenudil, opraví houpačku. Dojel si do Ostravy do Hrombachu pro matroš a pustil se do toho.
No a my se tak pinožily. A já při tom nakládala maso. A užívala si tak společnost nejen Cuprumky, ale i Darka a Mikiho, který se zase pinožili kolem mě. Cuprum stála a vrtěla si párečkem v radostném očekávání vyžebranýho masa. Páč logicky, vyžebraný je dycinky nejlepčejší. Kluci jí zdatně sekundovali a já měla radost, že se Cuprumice vopice, jak jí od štěněte říkám, raduje. Byl to mnohem lepčejší pohled, než na tu smutnou Cuprum ráno.
Odpoledne čekal Peťu jeden extranarozeninovej zážiteček. O ten jsme se teda nepostarali my, ale její oblíbená skupina Druhá tráva, která přesně na její narozeniny, uspořádala koncík v Karvinským parku. A my jí slíbili, že ji tam odvezeme. Vím, že by si koncert víc asi užila, kdybych na něj s ní šla. Ale moje záda mi delší sezení neumožnily (stačilo to, co mě čekalo při návratu domů). Takže my si naplánovali, že budeme s ohaříkama courat parkem a pak ji zase vyzvedneme.
Nejdřív jsme si došli na kávičku a pak vyrazili zkoumat místní velkopark. Je opravdu rozsáhlý a něco takovýho byste prostě v městě Karviná, tak jak si ho člověk představuje, vážně nečekali. Je to moc příjemný, rozlehlý a hezky zařízený místo, kde je spousta možností jak trávit volný čas. Ať už na tom koncertě, nebo u vody, na dětským – no hřišti – hřiště je slabý slovo, je to místo plný prolejzaček, pískovišť a možností, jak se děti můžou zabavit na celý odpoledne. Můžete si jít zacvičit do cvičícího prostoru a nebo si jít zacvičit se psem na cvičák, který tady je taky a hezky zařízený. A hned vedle dančí obory. Tam jsme spoustu času strávili my. Daňci se nás nebáli – taky jsou za ty roky už na lidi a psy zvyklí, tak co by se báli. To spíš Taliprtka se bála. Překvapivě. Hulákala na ně, tak musela být nejdřív odložena. Zvláštní, oboru s daňkama nevidí poprvé, ale tihle byli asi jiný chlapíci. Šli opravdu do kontaktu a to jí zaskočilo 😀 .
Zašli jsme pak na velikou louku opodál a házeli tam ohaříkům vodítka, aby se vylítali. To se asi na cvičáku, vedle kterýho louka byla, trošku divili, jak nekynologicky ty vodítka používáme. Vzali jsme ohaříky i trošku vyplavčit do vody, která byla opodál pódia, kde se koncertovalo a pak jsme se obloukem vydali zpátky k autu. Skvěle načasováno, došli jsme tam jen chvilku před Peťou a mohlo se jet domů grilčovat. Panenka už čekala. A nezklamala holka jedna. Povedla se a tak jsme si nacpali fšicí břuchy. Rumíček i Tali asistovali venku, ale bylo na nich vidět, že toho už mají plný brejličky. Tali šla na chvilku spát do auta a Rumíček si ustlal na rohožce, jako správnej vesnickej péf 😀 . Dobře nám bylo, slavení jsme pro tenhle den ovšem pojali v tak trochu lehčím tónu, než předešlého večera. 😀 .
Takže se nám pak ráno líp vstávalo, logicky, že jo. Moc a moc jsem nechtěla jet domů. Ne že by se mi tam nechtělo, to jo, ale………….. máme to s Peťou od sebe tak daleko a situace je teď obecně taková, že bůhví, kdy se uvidíme. Ale ještě bylo k dispozici celý dopoledne, to je moře času, na kávičku, klábosení a mudlání zvířectva. JO! To musím říct – co říct! Musím Tali pochválit. Měla jsem obavy z toho, jak to bude s kočičkama, kterých je v domácnosti celých tři. Jedna moudrá paní kočka Elsička a dva kocourci. Mno… Elsička dala Tali jasně najevo, že kdo je tady pánem situace a Tali to bezvýhrady akceptovala!!! Suprový! Z toho jsem měla radost. Ani kocourky nahoře u Peti v patře pak neřešila. To Rumíček měl o ně větší zájem. Kocourci však nikoliv a tak jsem na něj občas musela zahartusit, aby je přestal zkoumat. Nicméně – pobyt ohaříků v Bohumíně proběhl naprosto hladce a bylo nám všem, myslím, fajn. I Brtnikovi, který se chopil různých oprav, protože se nerad nudí 😀 😀 a tak dělal Ferdu Mravence, práce všeho druhu a byl spokojenej. Byl to moc prima víkend.
Jen u toho odjezdu bylo teda smutno. Ale! Doufám, že se aspoň o Adventu napůl cesty v Holomóci zase s holkama potkáme na vánočních trzích! Cesta zpátky proběhla trošku s komplikacema, který ovšem člověka na D1 nemůžou překvapit. Záda moc neprotestovaly a tak jsem cestu zvládla docela v pohodě. Sežrat mi to nechaly až den následující – v práci, kdy jsem se zase vrátila o něco zpátky a chodila jak……….. jak ten tučňák nebo bělice. Ale hlavní bylo, že mě nenechaly ve štychu o tom víkendu a všechno klaplo, jak mělo.
Jo a……….. málem jsem zapomněla – Peťa a její maminka taky fotily, tak ještě nějaký obrázky přidám:
Jejda Péťa a Cuprumka 🙂
Moc vás holky zdravím a Péťo dodatečně vše nejlepší k narozeninám 🙂
Krásné křekvápko, Ešusojc, k 50ti nám bych si taky takové přála 😀
Ahoj a děkuji za přání :-)! A jó, móc hezké to bylo. Nejsem moc slavící typ, ale tyhle narozeniny si budu (snad 🙂 )dlouho pamatovat. Ono to začlo tou krabicí koláčů z Liberce, kterou česká pošta doručila hezky druhý den od podání v neporušeném stavu. Pak milá návštěva Ešusových a skvělý koncert. Pak dvě krásné přání kamarádek ze základky, co obě přesídlily do Brna a ještě nás čeká společná oslava, když máme všechny to půlstoletí. Pak kamarádka kolegyňka, co mi upekla dort a věnovala krásnou grafiku Luboše Maliny, který nejen skvěle hraje na všechno :-), ale navíc tvoří moc hezké obrázy přírody. Pak jsme měly doma docela hektické „setkání důchodců“, protože mamča měla chvíli přede mnou významné půlkulatiny. Následoval večer koňařek, díky počasí u mě v obýváku, místo plánovaného výročního ohně u koníků. Dámy dorazily s dortem, vystřelily do všude hromadu třpytek a dostala jsem parádní sluchátka, takže když budu na noťasu koukat na nějaký koncertík, mám teď dokonalý poslech. Další večer bylo krásně, tak jsme pokračovaly s mamčou v oslavách pro změnu venku u pidigrilu s dobrýmy sousedy. V sobotu, při obědu s mým rodným bratrem a částí jeho rodiny se mi skvěle rozšířila galerie o další grafiku L.M. Neteřinky, které u nás byly dřív, mi přispěly do galerie vlastnoručními obrázky. Jsou vidět na fotce za štěkající Cu :-). Vačer jsem byla zcela nečekaně pozvaná na večeři přítelem, který může za to, že jsme měli doma Aliho a teď jeho neteř Cu. A byl to taky milý večer. No a v neděli dorazila kamarádka ze střední s celou svou milou rodinou. Její děti známe vlastně od narození a teď už to jsou dva dospělí a obdivuhodní lidi kterých si moc vážím. Měla jsem týden dovču a celý týden s víkendem k tomu jsme vlastně slavily. Už toto bude dost nezapomenutelné :-). Ale hlavně jsem docela dojatá, jaké milé lidi mám kolem sebe a jak se všichni snažili mě potěšit něčím, co bude skutečně pro mě, co mi udělá radost. Tak jsem to tady musela napsat, protože si toho moc vážím.
To zni jako opravdu paradni narozeniny i vikend! Vsechno nejlrpsi!:)
Jsem Peti moc a moc ráda, že se ten týden takhle vydařil a mělas možnost fungovat v trochu jiným režimu. Je nemnoho lidí, kteří si to takhle zaslouží. A já jsem ráda, že takový lidi kolem sebe mám a že se mnou cestuješ v tom stejným vlaku a nejen to, že jedeme i ve stejným kupé. 🙂
Podrbej sličnou carevnu a dej jí hudlana na šňupáček. Doufám, že Feli už je dneska lepší? Cinknu.
Aháá, řadí mi todivně příspěvky, tohle bylo pro Dennyky.Nessstačí že mi blbne sklábsnice
nno tak to ssse neboj, nebo spíš radši assi boj 😀
Prima návštěva, dobře jste si to užili. Já jsem byla v sobotu u bráchy pogratulovat švagrové Aleně k svátku a bohatě jsem si užila vižlího mudlání od Bakinky. 😁👍To je tak neskutečný mazel. 👏😊Seděli jsme na terase, ona se mi pořád sápala do klína a když jsem ji nechtěla chovat, vyskočila si vedle mě na lavici a pořád mi strkala hlavu na rameno, na krk, do obličeje. S Goliášem si užili zahradu, Baki tryskem, stařík Goli procházkou.
Smutný povídání o Cuprumce :-(.
A tý holce na fotce je padesát??
No, mě je asi tak 250 a jsem momentálně úplně rozbitá. Akorát to není vidět :-).
Asi tak, jako na žádné fotce není vidět, že Cu vypadá tak trochu jako velbloud. Má na zádech ve svalu nádor, který bohužel nešlo odoperovat. A tak s našim hodným a šikovným panem doktorem děláme, co se dá, ať ten život, který jí ještě zbývá, je co nejlepší. Až bude zle, trápit ji nenechám.
Peti – znovu ssse budu opakovat – štěstí mít k ruce takovýho dokotora jako je Roman.
cuprumka je nadherna carovna na svym kralovskym trune, to se ti fakt moooc povedlo! a dobre, ze jste se vydali a gratulanti sou moc super, tak to musela peta byt moc prekvapena a museli ste si to uzit! to je super, ze se to tak vyvedlo 🙂
Cu to tam mocinky moc sssluší a ta chvíla byla moc kouzelná a budete sse sssmát, ale pro mě hbodně moc důležitá. Assi stejně jko pro ssamotnou Cu.
Peti a Davídku, děkuju.
Bylo nám ctí, děfčico. Bez nassíázky
Peti AP, já tě neznám, ale musíš být vzácný kousek. Tolika milujících a laskavých lidí kolem sebe nemá kdejakej hejhula. A doma krom ohaříka i tři kočenky! Já pod článkem o návštěvě zkoukla napřed fotky a okamžitě zaregistrovala na židlích přivázané kočičí hračky a pak čtu a čtu a podvědomě pořád čekám, kdy už se Ešuska zmíní o nějakých mňoukavcích. Nakonec jsem se o Elsičce a kocourcích také něco málo (bo bez fotek) dověděla. 🙂
Do Bohumína vinšuju u příležitosti kulatin všechno dobré a hodně sil. 🙂
Oni Kosssourci byli hodně zalezlí, Elsssička tolik ne, ale to zass nebyl v ruce foˇák.
Připojuji se k přání všeho nejlepšího a hlavně zdraví k narozkám. Krásně sis to oslavila, znám Tě virtuálně ze Zvířetníku a myslím, že jsme se i naživo viděly kdysi dávno na zvířetnickém setkání v Losince, mělas tam kromě psa i koloběžku. S Cuprumkou je mi to líto a moc dobře Ti rozumím, Arince zjistili nedávno zhoubný lymfom, zatím funguje i když už to není jako dřív, ale taky už není nejmladší, ale běhá, za pamlsky by dala duši. Je to těžké, hlavně abych včas rozpoznala, že už to dál nejde a netrápila ji a taky se snažím nedat najevo, jak mi je smutno…
Ach bože Asssteriss je mi to moc líto, tohle je hrozný, nhrozný, hroýzžn ý (sakra mě ta klávsenice tak sss…!)
Držte se, moc, moc, obě. Tohle je ta nejhorší varianta, když člověk musí hledat, kdy a zda. Buď ssstatečná a myssslím, že to poznáš. Když miluješ, poznáš.
Dík, no doufám, že poznám…zatím ji asi nic nebolí, jen je unavenější…
Assteriss dokud má radosst zživota, tak není o čem dumat. Vím -a nejssem jediná, jak Ti je, o tom sssmutku, tkerý v ssobě máš a tíží Tě, co to půjde, užívej si sspooolečnýho čassu. Myslím i na Tebe. Jediný, sss čím v tomhle momentě člvk může hrát je, že oni ssaami, sssi to nepřipouští.
(tu klávewnici vyhodim, jak to poůpjde)
Ahoj Asteris. Ano, potkaly jsme se na živo na Losince, to byl ještě Aloušek a Ešus…
Děkuji za přání. A držím palce, ať Arinka ještě dlouho vydrží bez bolesti a v pohodě.
My už bojujeme rok a od vánoc tak jednou do měsíce dojde ke zhoršení, takže čekám, jestli už. Jenomže do dvou dní bylo vždycky zase líp…Jsem ráda za každý den, kdy s Cu ještě můžu být a jen doufám, že to poznám, kdy už to nepůjde. Takže Ti opravdu velmi rozumím. Držte se.
Preju jeste hodne spolecnych chvil …
Děkuji všem za milé přání :-).
Peti, Feli je dnes úplně normální, jako by se nic nepřihodilo. Jako by nebylo těch příšerných srdečních kolapsů, které ho bez výstrahy téměř zabily… Doufám, že už nebude to hnusné dusno a už se mu to nevrátí. Zítra zavolám Romanovi, co dál. Myslím, že bude muset něco vymyslet i bez kontroly, protože mám strach Feldu vzít do auta, aby se mu to zas nerozběhlo ze stresu…Toho se budu bát už nafurt.
Huf!! držím palce příšerně moc, aby se to uklidnilo a byl v cajku!!