Páč v to pindělí jsem stihla zvládnout dvě věci, kdy jsem si musela vystavit pochvalu před nenastoupenou jednotkou. Pokud bych tedy nepočítala za tu jednotku ohaříky a Mousese, páč ty teda nastoupený byli.

Máme pořád ten kontejner a pořád se bourá sklep a ještě dlouho bude. Takže ledva jsme dorazili z prasé dom, vzala jsem ohařiska, zašpérovala Mousese u misky dlábesem a vysmahli jsme ve třech do lesa. Sice bylo dusno, ale do kopce nám to docela dobře šlapalo. Mě teda poháněl fakt, že chci vzít kramle Mousesovi, protože jsem ho po lese, kam jsem měla namířeno úplně tahat nechtěla. Tak daleko by  si neměl zvykat chodit.

Nechtěla jsem dneska nic podnikat, jenom si tak zkrátka jít. Jenže Rumíček byl jinýho názoru a hopíkal kolem a kolem. Když jsem vzala do ruky klikr, taaak to začal tancovat radostí. Je škoda, že tohle u Tali člověk tak nepozná. Jo doma jo, to je jasný, ale takovýhle nadšení z toho, že něco se bude dělat společně, to z ní člověk “nevyrazí” . Zapojí se pak, ano, ale že by si o spolupráci takhle řekla sama, to nikdy. Tak jsme ji nechali šmejdit a obíhalo se, a přeskakovalo se, a chodilo se po kladinách……. až to milou flekatou nalákalo nakonec na chvíli taky. Ale  posléze došla k tomu, že…. co to po ní vlastně chci (Jáá? Já nechtěla nic, to vona chtěla), a proč je takový vedro a že nic dělat nebude………. “No tak nedělej a di, nám je to fučik.” sdělila jsem jí. To zas čučela uraženě……….. tak vám nevim 😀 Prostě fena, no.

Hlavně ale, že se teda držela kolem nás. A nebylo nutno ji nějak odnikud šťourat. Díky tomu jsem mohla zaregistrovat opodál velkýho hřiba. Há! Tentokrát jsem redy! Mám totiž v kapsičce narvanou tašku. Dumala jsem, zda ho brát, když vařeno mám jak pro regiment – díky tomu, že se zednickej pomocník, s kterým bylo na stravu počítáno, nedostavil. Ale pak jsem si říkala, že třeba aspoň na bramborajdu a nebo se podělim.  Žádný další houby už se neobjevily, a tak jsem měla volný ruce pro Rumíčka. A s Tali jsme si daly jen takový věcičky jako sem tam přivolání, abych jí taky mohla kliknout. A  nebo koukání do gezichtu. A při tom jsme se pomalu přesouvali zpátky k úvozu v bukovině a dolů na louky. Tam jsem je nechala proběhnout a šlo se zpátky domů. 

Tam na mě čekalo malý překvapení. Brtnik mě totiž řiditelsky zaúkoloval. Bylo zapotřebí vyzvednouti nějaký obnos, aby bylo možno zaplatit életrikářům, který vyměňovali hlavní kabel do Domečku. A von nemá čas, von musí jednak rozbíjet tu podlahu a co hlavně, přesunout vanu z naší provizorní kópelky do ještě provizornější kópelky. Páč ta provizorní už je rozbombardovaná a vana se musí vystěhovat 😮 .

Na všechno má záložní plán, takže vymyslel, že vana se přestěhuje prozatím do kotelny 😀 . Huhlí už je dávno vytahaný nahoru, kotel vypnutej a vana se může posadit provizorně na odtok, který je tam. Takže prostě nemá čas, jezdit pro peníze, a tak to musím odřídit- proto řiditelskej úkol- já. 

Nooooo výborně! Já musim řídit a navíc do městečka, kam jsem ešče sama nikdá nejela!! To je prekérka tohleto! AjjajjaaaiiiiiiÍííí. Ani jsem nepípla, jen jsem si pro sebe tiše povzdechla a pak si nařídila, že to dokážu. Však na hlavní trefim, tam už to umim, pak jen holt nepojedu ani doleva, ani rovně, jak už taky umim, prostě zabočim doprava. Cestou budu hlídat bičiglisty, chodce a v těch dvou veeelikejch zatáčkách pojedu přeopatrně. Co bude úkol č. 1 – trefit se na to pidiparkoviště u baňkomatu – zvládnout cizí baňkomat (to já taky moc neumim tohleto 😀 ) a pak HLAVNĚ VYJET Z NĚJ VEN (jako z toho parkovišťátka, nehodlala jsem bourat do baňkomatu 😀 ) zpátky na tu hlavní, kde jezděj taky jiný auta, že jo! 😀 Tjo, no mám co dělat. Pomineme, že do městečka od nás je to cca 15 min. autobusem, takže žádná štreka 😀 . Ale – jedu já, nejede autobus, že jo 😀 Každopádně přátelé! Skutečně jsem to dokázala. Dojela jsem krásně tam, zapárkovala, vyzvedla obnos, odpárkovala a vyjela na tu hlavní! A jako velká pani mastila zpátky domů. 

Tam se po zahradě povalovali ohaříci, který jsem před tím pečlivě zavřela v kůchni. Chtěli totiž dovnitř a já nechtěla, aby  lozili do sklepa za Brtnikem a roznášeli po chodbičce ten burdel. Nějak si otevřeli a šli se opalovat 😀 . Pěkně jsme se tedy přivítali a já si pak šla vzít svoje pracovní tílko a přes protesty ředitele stavby Brtnika jsem vzala kýbl a šla vynášet sutiny ven. Protesty mu byly k ničemu, protože zrovna dělal inštalatéra a neměl prostor se se mnou prát a dohadovat. A navíc mě u tý inštalatéřiny občas potřeboval, neb jsme spolu pájeli a tavili dohromady tu trubky. Takže buď jsem držela trubky, nebo pájku a dělala mu sparringpartnera. Jinak jsem hlavně kmitala s kýblema. Mno, byla to o dost větší šichta, než v sobotu. Tohle totiž už byl přímo dlažba a beton z podlahy. Těžký jako kráva. Zlatý dlaždičky s omítkou. 

Pojala jsem to zase jako trénink a systematicky nosila nahoru a likvidovala kus po kuse. Makala jsem tam takhle od půl osmý do půl desátý a musím si teda vynadat, že jsem neposlechla svoje rozumné já a nenakládala si s Mírou. Dycinky kapek víc a posléze jsem to vytunila ještě o to, že jsem do volný ruky vždycky taky čapla kus betonu, aby mi to líp odsejpalo. Pivo, který jsem postavila na kotel ve mě v mezičase doslova zasyčelo. Aby to bylo veselejší a líp to asi odsejpalo,  mlela jsem si, ani nevím vůbec proč,  jakejsi slogan – tuším z Hrombachu – kde v reklamě zpívá malé děcko zahrabaný do země, že ” Já sem kytka, já sem kytka….” a nad ním stojící rodičovstvo se samo sebe ptá, ešivá si myslí, že vyroste. U nás to vypadalo, že nejspíš asi vyroste ešče Brtnik, protože jsem si ten slogan upravila a zpívala jsem si “Já sem zednik, já sem zednik…” a čas od času jsem se sama sebe zeptala, “Myslíš, že to vynosí?”  😀 😀  a jela jsem to dokolečka. Asi jako když emerický vojáci při běhu zpívaj 😀 . Divím se, že z toho Brtnikoj fakt nehráblo. 

Já ovšem byla ščastná, když jsem hrábla naposled a odtáhla poslední kýbl nahoru. Tentokrát jsem vám to nefotila, už jsem neměla sílu. Ale byla sem hrdobec!!!! Pak jsem šla předuklidit chodbu, kde byl nanošenej bordel. Brtnik dokončil instalaci vodovodní batérie a celou kotelnu pěkně vysprchoval, aby byl úklid snažší. Zbývalo odprasit schodiště. Podotýkám, že od škváry. Asi si to dovedete představit. Každopádně jsem stihla ještě nakrmit zvěřinu, která pěla protesty u kontejneru, že už jsou tři hodiny bez večeře. A uvařit taky večeři nám. Uklidit to v kůchni, ještě jednou vytřít černotu a pak si jít umejt háro a následně ho vyfénovat. 

Půl dvanáctá to jistila. Ale vemte, co šécko jsme já stihla dneska bejt. To  máte:

Tůrista po lese

Řidička

Pomocnej zednik

Pomocnej inštalatér

Krmička dravý zvěře

Kuchařka a hospodyně

Uklizečka

A to šécko prosim v časovým horizontu přesně 6 hodin. To nejni marný skóre si řikám 😀

P.S. na jednu úlohu jsem nakonec zapomněla. Páč v závěru to byla mrtvola 😀