Neposlušná žena!

Nejvíc v momentě, kdy rekonstruujete, objednáte kontejner, protože vás čekají demoliční práce ve sklepě a objednáte někoho, kdo vám má přijít pomoc naplnit ten kontejner do konce týdne, kdy ho musíte vrátit. A ten dotyčný je natolik nespolehlivý, že se prostě nedostaví. A ani nemá tolik slušnosti, aby se vám ozval, že nepřijde.  Tak to v dnešním světě prostě chodí. 

Takže máte před sebou spoustu bourací a vyklízecí práce a jste na to sám. Skoro teda. Páč máte tu ženu, že jo. Ale vy si rozhodně nepřejete, aby vám ta žena pomáhala. Protože jste gentleman padlej na hlavu, kterej si myslí, že to urve celý sám. Jééénže vám do toho hodí vídle vyšší moc a technika. Zlomí se vám bourací vrták. Nebo nějak tak se ten xindl, co se přidělává na to bourací zařízení velikosti obří vrtačky, či malý sbíječky, jmenuje.  Jméno je fučík, důležitý je, že to usilovnou práci stavitele Brtnika nevydrželo a pod náporem jeho energie se to zlomilo.

Tudíž, tuuudíííž byl nucen si dojet koupit nový! A to znamenalo opustit pracovní prostor. A přísně nakázat ženě, že si rozhodně nepřeje, aby se tam dolů byť i jen přiblížila. Jasně, jasně, přece tady musim šudlat v kůchni, ne? 😀 Ledva zmizel za zatáčkou u kapličky, odhodila jsem regál z lednice, kterej jsem v ten moment usilovně pucovala, páč mi tam natekla do zeleniny voda. Nechala bejt zeleninu vyloženou na stole, mrskla jsem s hadrem do dřezu a běžela si shánět nějakej mně velikostně vhodnej kyblík, v kterým budu vynášet vymlácený dlaždičky a suť. Nic jsem takhle z první nenašla, tak jsem se na to vybodla a drapla ten dvacetilitrovej, v kterým to nosí Brtnik. Sjela jsem do sklepa s lopatkou na huhlí v ruce. Ta se mi – správně  – jevila jako nejvhodnější pro mou činnost. 

A dala jsem se do díla. Naházet lopatkou kachlíky a suť do kýble a vyvláčet ho nahoru po schodech. Mrsknout do konťasu a sjet zase dolů. Naložit, vyfárat, překračovat ohařiska, co se vyvalujou buď v předsíni – to Taliprtka- přesně uprostřed. A nebo pod kontejnerem – to Rumíček – přesně v místě, kde jsem potřebovala vyhazovat ten kýbl. A taky odkopávat mourovatce, kterej měl tendence se furt plést pod nohy. Říkala jsem si, že toho asi moc nestihnu, ale zaplaťnadbůch za každej kýbl, kterej vyvláčim nahoru a nebude ho muset vláčet on. A když stihnu udělat tady ten pruh u zdi, bude mít uličku pěkně, aby se mu to pak líp nakládalo. 

Pruh jsem stihla vyvláčet nahoru. Fajn, tak bych mohla stihnout ešče tadydle ten segment. Pak jsem to vzala u druhý zdi, propracovala jsem se pěkně až dozadu ke zdi a hrnula to před sebou jako ten buldozer. Abych nenadělala moc bordelu měla jsem i přezouvací systém. V sutinách jsem se pohybovala v Brtnikovejch botách pracovních (velmi to ladilo k mému dlouhému tílku, který používám jak pracovní a je dlouhý tak, že je skorem jako šaty, takže tím pádem už pak nic dalšího oblíkat v tom vedru a při tý dřině nemusím. Mimochodem, to tílko je ČERNÝ, žádná růžová se nekoná, jako při sekání na chalupě :D). Jakmile jsem vylezla ze sutin, hupla jsem do sandálů, v těch vyvláčela kýbl nahoru ze sklepa a pak už jsem domem a na dvoře ťapala bosa. Rychlostí takovou, až mi noženky pleskaly o lino 😀

Vždycky, když jsem při vysejpání kýble  slyšela nějaký přijíždějící auto, hooonem jsem s sebou mrskla a zajela co  nejrychlejš zase zpátky do sklepa, abych stihla případně naložit ještě aspoň jeden kýbl. Nemohl by za mnou, páč by neměl boty pracovní, ty jsem měla já :D. Fikaně. A  do sutin bos nepůjde 😀 . Hele, neuvěříte, páč já taky nevěřila, ale díky objížďce, kterou musel cestou absolvovat, se mi podařilo to CELÝ KOMPLET VYNOSIT SAMA. Důkaz zde:

Tohle šécko, je prosím jen a jen moje prácička. Dobrý ne? Ono to teda zkresluje, nejni úplně dobře vidět ten velkoobjem, co to bylo. I vzhledem k tomu, že jsem to vršila na jedno místo, abych ušetřila síly a místo v kontejneru.  Ale asi si to budete umět představit, protože:

Tady na těch stěnách to šécko bylo a už to tam néjni:

Když přijel, první, co bylo, že se ozvalo: „Koláčiiyy ! Sakra! “ Enemže to já už sem v ruce – asi tak půl minuty před tím  – držela zase tu stejnou utěrku, jako když odjížděl a šudlala si spokojeně zas ten regál. „Co je jako? Sem celou dobu byla tady v kůchni! Čistim tady lednici, nevidíš?“  😀 😀 😀 A co mohnul jako dělat? Nanosit to zpátky? 😀 😀 😀  Jehehééé, na mě si nepřijde. Dycinky, když mi něco zakáže, zlomí se mu ten bourací xindl a bude muset vodjet! Tak!