Který mi nachystala Taliprtka.

Není to nic důležitýho, nic převratnýho, ale vzhledem k tomu, že se to už s největší pravděpodobností nebude opakovat, nebo možná tak nejdřív za sto let, tak se musím zdůvěřit.

K rekonstrukci patří spousta zařizování. Co můžu, to zařídím já, aby měl Brtnik volný ruce na myšlenky okolo stavby. Co pořídit, jak to zorganizovat, jak to, či ono udělat. To totiž zabere stejnou hromadu času, jako potom realizace samotná. A protože při těžkých stavebních pracech můžu pomoct jen málo, snažím se aspoň na poli stavebního zásobovače. A logistika. 

Zatím se mi daří a můžu se pochválit, že se mi daří velmi dobře. Teď třebas byly na pořadu dne dlaždičky. Máme zcela jasnou – a naštěstí i shodnou představu. Nechcem bejkárny, chceme domek v tradičním venkovským stylu a s patinou. Chceme útulno a domov. Takže dlaždičky, že jo. Sehnat ty, které opravdu budou mít patinu a navíc se nám budou líbit, tooo jako je trošku oříšek. Hledala jsem na netu dlooouho. Pak to vypadalo, že jsme nalezli a jeli se podívat na vzorky. No………… nebylo to úplně ono. Máme čas, na dlaždičky ešče času fůra, takže je i prostor pro hledání. A protože v tomhle mi někdo přeje, tak jsem úplným sasrakem a náhodně narazila na stránky, kde měli něco, co vypadalo, že přesně odpovídá tomu, co hledáme. Byli jediní. Nikde jinde tahle dlažba není. A naštěstí není ani daleko od nás, takže je možný se podívat na vzorek. Byla jsem doma pochválena před nastoupenou jednotkou.

Jako další jsem si vzala za úkol sehnat a koupit kabel. Přívodní életrickej, kterej půjde z přípojky do domu. I to se mi podařilo a navíc jsem to logisticky vměstnala do dne, kdy jsou na pořadu dne ty dlaždičky. Výýborná trefa. A aby to bylo ešče lepčejší, nebylo to ani daleko od sebe, jen se tak lehce popojelo a my ušetřili čas s dalším objížděním potřebnýho. Výborně, výborně, to už nastoupená jednotka mohla střílet rovnou oslavný salvy 😀 . Zvlášť poté, co jsme ty dlažky viděli v akci. Je to dokonalý.

No nicméně, časově to bylo o tom, že i když jsme jeli z práce dřív, domů jsme dorazili o něco později. Já už sice šla domů se zkříženýma nohama, ale přednost dostali logicky ohaříci, který jsem chtěla vzít ven okamžitě a bezodkladně. Já maximálně nedojdu s čistým štítem, ale oni prostě ven už potřebujou. Vytáhla jsem je ven, že je pak rovnou předám Brtnikovi, který jel zaparkovat auto a já šla napřed. Velkovítačka u dveří  byla tentokrát taková střídmá, chtěla jsem je vykopat co nejrychlejš ven. Jednak kvůli nim a taky kvůli sobě. Čekali jsme před domem a… Brtnik furt nikde, furt nikde a furt nikde a pak jsem viděla, že se v okně rozsvítilo. Sakra von šel zadním vchodem, došlo mi. S nohama do vánočky jsem se domotala domů a tam mu ohařiska předala.  Vytáhnul je ven na civilizační prochajdu a já šla nakoupit. 

Následovala psí večeře a o něco pozdějš jsem si řekla, že si jednak konečně urvu čas na výrobu zimního povánočního věnce – holky huž viděly na fóru, tak se musím pochlubit ešče tady:

Mám ráda ozdobený dveře. A po Vánočkách pak je taková mezera, kdy jsem nevědíla, co tam úplně dát. A teď jsem to vymyslela. Dostala jsem totiž od Peti AP dárek. Moc krásnou a ňuhňavou šálu, moc příjemnou  na nošení. Enemže vona, mrcha jedna – ta šála 😀 , děsně líná. Kam se hrabou čokle. Během chvilky jste zachlupacený a bohužel mi jedno to vlákýnko navíc vlítlo do oka a týden mě tam trápilo (mám teď nějaký blbý období na oči, furt mi tam něco padá a zůstává a vždycky pochopitelně v tom koukacím, ne v tom tupým) . Takže jsem smutně naznala, že ji nosit nemůžu. Aleeeee, napadlo mě tohle právě. Vyrobím z ní zimní věnec na dveře. A moc se mi líbí. A mám tak dárek na druhou, vlastně 😀 .

No takže jednak ten věnec a když jsem skončila, nezabralo mi to ani moc času právě, šlo to ráz naráz, tak druhak jsem se šla věnovat ohaříkům. Když se tak dneska flákali (ono jim to teda neuškodí) , tak místo těla potrápíme mozkovnu. A jako první jsem si řekla, že si zahrajeme skořápky.

A tady právě Taliprtka překvapila. Doposud to bylo takový neučesaný a začasto spíš nahodilý. Že mi až přišlo, že není schopná princip pochopit. Což teda by nebylo nic překvapivýho, to je jasný. No ale tentokrát!!!! Hele to byste koukali, vona byla jak profesijounál.  Nejen, že se, na rozdíl od Rumíčka, fakt ani jednou nespletla a zvládala v pohodě všechny tři kelímky, ale taky velmi slušně označovala ten správnej kelímek 😮 . Ne že do toho třískne, až to převrátí. Vůbec. Naprosto distingovaně lehce ťukla tlapkou 😮 😮 😮 nestačila jsem zírat. A opravdu jí to šlo, soustředila se – myslím, že poprvé a taky naposled ve svém životě – a sledovala poctivě, co se s obsazeným kelímkem děje. Moocinky moc pěkná práce. Tak jsem si řekla, že ji musím pochválit, když ji furt hlavně pomlouvám. Rumíček byl proti ni v úspěšnosti tentokrát překvapivě o malinko horší. Přesněji řečeno, jednou prostě tipoval a taky se tím pádem netrefil. Ale jinak taky dobrý, taky dobrý.

Pak jsme si střihli hru na bombaře. Tam byl zase lepší Rumoušek, kterej šel mnohem víc cíleně. Tali trošku zbytečně poletovala, ale pak svou bombu taky objevila. Kdyby to teda bylo v reálu, tak bohužel vybuchne, protože ji naučit, aby to jen označila a nevzala do kušny, do který musí sebrat úplně všechno, co vidí, to je zatím v nedohlednu. Rumoušek pěkně sedne a čeká, až bombu odstraním. 

No a potoooom, abychom si taky trošku zadováděli, jsem jim vytáhla pešíčka a dali jsme si boj. Ten co zrovna nebojoval, dostal do držky………….tenisáááák, aby mu nebylo líto, že nemůže bojovat. Po prvním zběsilým boji s každým z nich, kdy si upustili páru,  jsem už potom zvládala i jednou rukou bojovat o pešíčka a druhou rukou odebrat tenisák a mrsknout ho na gauč, kde si ho dotyčnej lapil. A na závěr týhle naší domácí session jsme si dali hlídání pičkůtkůch, kdy jsem jim obložila tlapky pičkůtama a nejen, že si je směli vzít až na povel, ale taky si směli vzít jen ten jeden kontrétní. Pak přišel už jen poslední pičkůtek jen tak a pohlazení a skončilo se. ………….Na gauči, kam jsem je oba za odměnu poslala vyvalovat si pupiky a já si šla vyvalit kejty na ten gauč v obýváku a číhnout na švihlou Partičku.