Mousesi!

Ty seš fakt pako, ale!

Sdělila jsem tomu mouratcovi ve čtvrtek – resp. vlastně v pátek v noci. Jeli jsme tentokrát do Domečku právě už ve čtvrtek, protože na Brtnika čekala moc komplikovaná a náročná šichta. Tak aby na to měl dostatek času. 

A já jsem s sebou krom obvyklýho proviantu přibalila ešče dvě nestandardní propriety.  Starej vyřazenej plastovej šuplík na papíry a pytel kočkolitu. Protožeee, protožeee panáček Mourísek se nám ten minulej víkend v Domečku počůral. No! Vostuda jeden. Ale píšu záměrně počůral a ne vyčůral, protože on vlastně ani tak ostuda nebyl, jen jsme mu špatně rozuměli. Páč on je chlapec někdy dost ukecanej a já ještě nevím, co mi kolikrát chce říct svým Mrrňáu. Pro mě je zatím Mrrňáu, jako Mrrňááu. A vzhledem k tomu, že to nebylo dlouho, co se vrátil z venku, tak jsem nepředpokládala, že se ten jouda venku nestihnul vyčůrat či čo a potřebuje zase doopravdy ven. On je totiž Coural Obecný a dost často lozí sem a tam. Což teď v zimě obnáší to, že já tim pádem lozim taky sem a tam a furt mu dělám vrátnou.

No takže teď to nevyšlo a on šel, čupnul na psí pelech a tadááááááááááááááááááááá pustil to tam. A tím pádem spustil okamžitě cirkus, páč já popadla pelech a letěla ven, hulákala na Brtnika, ať vokamžitě otevře ty dveře, ale vokamžitě, ale vokamžitě… 😀 , páč aby to neproteklo, že jo. Pelech letěl na sníh a Moures ven. Toho ven poslal Brtnik, kterej ho čapnul za kožich a vynesl ven s patřičným slovním ohodnocením. Já následně vynadala Brtnikovi, páč prostě tohle byla nespravedlnost. No nic, tak jsem se pak prala dole v koupelně se smrdutým velkým pelechem růčo. Co mě překvapilo, že to nesmrdí hned 😮 . Když jsem letěla s pelechem ven, nebyl to ten kočičí – kocouří smrádek. Ještě jsem si naivně říkala, že je to třeba tím, že je to ešče kočičí skorodítě, tak prostě nesmrdí. Omyl 😀 . Jak se to rozleželo, smradu jak v Cařihradu. Hlavně, teda, že se  podařilo to vyprat.

No takže, po konzultacích s holkama tady na fóru zakoupen provizorní pytel s kočkolitem a pořízena provizorní toaletka. Když jsme dorazili, zas nás nikdo neběžel přivítat a nepřišel ani když jsem se s ohařiskama vracela z lítačky po loukách.

Vybalila jsem věci a šla instalovat ten záchod. Nasypáno a položeno hnedle vedle dveří. To jsem ještě netušila, že jsem udělala strategicky dobře, to mi posléze sdělila Peťa, když jsem to s ní dál konzultovala. Že to má být co nejblíž dveřím. Říkala jsem si, že si snad mouratec vzpomene na svoje kotěcí časy, kdy prý u babičky měl taky kočičí záchůdek. Moures se dostavil až o hodně později a to až na moje asi stý začíčání, kdy jsem zjišťovala, zdaliž není někde v okolí. Pak z ničehož nic prolítla kolem mých nohou dělová gula a vřítila se do Domečku, aby se po svým přivítala s ohaříkama. Tedy, aby na ně zaútočila a zpohlavkovala je a pak se vyvalila na záda a nechala se razítkovat čumesama do pupku a následně, aby svoje razítkovače zmlátila. Před tím jsem ovšem stihla jedno něžný přivítáníčko i já. Dřív než jsem ho pustila do předsíně, vzala jsem si ho do náručí a mudlala to předoucí klubíčko. Je to táák hezký 🙂

Mouses se nasáčkoval dovnitř, očíhnul, co je novýho, zaregistroval záchodový provizorium, prohlídnul si ho, zahrábnul v něm a šel do ložnice. Vzhledem k předchozím zkušenostem byl odlifrován zpátky za námi ostatníma. Sichr je sichr. Nicméně se do ložnice vrátil, páč on se jen tak odbýt nedá, to je asi všem jasný, kdo kočku mají a znají. No to už jsme tam byli ale fšicí a povalovali se po nábytku. My na posteli, ohařiska na křeslech. Mouses to pojal diplomaticky a ulehl disciplinovaně na místo mezi dveřma, kamnama a postelí. Tam leží ostatně nejčastějš, pokud se nezašije strategicky pod postel a nebo se nepokouší dostat na ni:D . To teď v době naší bdělosti nezkoušel. S tím přišel až v momentě, kdy jsme usínali a ke svý smůle si opět vybral postel Brtnikovu. Takže byl rychle seslán dolů a zas si teda lehnul na svoje místečko. 

V půl jedný mě kdosi vzbudil. Kupodivu to teda nebyl Mouses, kterej by třeba měl snahu se dostat do postele, ale Rumoušovo mokrý razítko ze šňupáku na mým gezichtu. “CooOO? Ty chceš ven? Chjo, ste votravný, tak pote.”, vyzvala jsem rovnou i flekatůru a sdělila ji před dveřma na zahradu, že ešivá hodlá v půl jedný venku řvát, ať si tam rovnou vykope i hrobeček, protože ji zabiju. Asi byla líná kopat nebo co, páč ani nepípla, jak má jindy ve tmě tendence. Musí se jí to vždycky zdůraznit, že to platí i pro ten dnešní den 😀 . Nechci, aby řvala ztichlou vesnicí jak primitiv. Takže se šla civilizovaně vypustit a hnedle se vrátila, zatímco Rumíček někde venku otálel. Zahnala jsem ji dovnitř a když jsem přišla do kůchně, pravila jsem právě, jak je uvedeno v úvodu:

“Mousesiii? Ty seš fakt pako, ale.” Páč oslovený se rozhodl, že po zbytek noci se ubytuje ……… na záchodě.  😀 😀  Na svým záchodě, abych byla přesná. V kočkolitu. A tvářil se tak jako zajímavě. Asiiii tak jako nějaká připitomělá ruská carevna na trůnu 😀 . Tak se divte, že jsem mu sdělila právě tohleto. A taky jsem se ho snažila z toho záchůdku vystrnadit. Páč bych ráda, aby ho používal v případě nouze na to, na co má. A ne jako poležení na pláži. Já chápu, že ty kamna, který stojej opodál, žhavěj jako slunce na Copacabáně, ale tady jsme v Čechách a von neleží mezi dunama, ale na hajzlu.  😀 😀 .

Tak jsem ho přesunula na jeho pelíšek, vyzvedla Rumouše ze zahrady  a sebe přesunula do postele. Byla jsem taková jako malátná a malátnou jsem zůstala i následující den. Když jsme si tu dovolenou brali, měla jsem v plánu, jak toho pořádně využiju, ale padla na mě nějaká dečka a já se po snídani nebyla schopná rozhejbat a tak jsem udělala to, co jsem radila v týdnu Mirce na fóru. Ať se nepřepíná a odpočívá. A proti svýmu přesvědčení jsem se  štandopopéde zahnala do postele, kde jsem usnula a prospala půlku dopoledne. Ani vařit jsem nemusela, páč poblifka – vynikající vývar – se uvařila pěkně pomaloučku sama přes noc na kamnech a z domova jsme ještě měli vynikající vepřový plátky na bylinkách v rajčatovo-smetanový omáčce. Brtnik mě při svým lopotný práci kupodivu nepotřeboval, spíš bych mu tam tak jako  překážela,  a tak jsem mohla načerpat síly. A odpoledne už pak s ním a ohařiskama jít na prochajdu. 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..