Dopsat náš poslední výlet!!!! No je todle možný?? 😀

Vzniklo to nějak samovolně a je z toho taková tradice – že na ten poslední den před odjezdem si střihneme jeden z výletů, kde už jsme byli. Zpravidla je to ten, který se nám líbil nejvíc. Jaksi logicky, že 😀 .

Tentokrát byli ve hře dva kandidáti. Můžem dát tu prochajdu, kterou jsme šli s Peťou a Cuprumkou, když přijely. Tam bylo argumentem to, že se vyráží hnedle rovnou z penzionu, nemusí se nikam popojet a bylo tam krásně, hezky a klidně, nikdo nikde, až obsluha v hotelu Pod Kyčmolem. A nebooo a neboooo….. jít znovu na Kamenitý. Pravda, byli jsme tam před dvěma dny, ale……….. bylo tam tak dobře a ty výhledy…. Tak že by? Ale jo, půjdem na Kamenitý.

Cesta byla pochopitelně stejná. Nebo teda skoro stejná, protože jsme tentokrát nešli na tu -nebo ten – Slavíč, takže tuhle odbočku jsme si odpustili, ale zase jsme část cesty šli přeci jen kousíček jinudy. Po tý hlučný Gírovce byly tohle Lurdy 😀 . Páč více-méně, skorem nikde nikdo, při stoupání vůbec nikdo, tuhle naši trasu asi nikdo nevyužívá (naštěstí ani ty kolisti ne),  a až nahoře na hřebeni jsme sem tam někoho potkali. A když už, tak žádní uřvanci, jen normální lidi. I jsme měli možnost pocvičit míjení s cizími pesany navolno, neb jsme nějaký potkali v protisměru. Bylo fajn, že Tali fungovala na pohodičku. Když jsem jí z lesa, kam jsem si odskočila, přinesla hrst plnou obřích borůvek, byla v sedmým nebi. Kdybych s sebou měla do čeho, nasbírala bych i nám, protože byly fakt obří a bylo jich tam hodně, ale nebylo do čeho sbírat, bohužel. Tak jsem aspoň vzala pro ni. Rumíček bohužel tohle neocení.

Odbočili jsme na část trasy, kde jsme minule nebyli a která taky následně končí u chaty Kamenitý. A vytáhli jsme balonky. K nesmírnýmu nadšení ohařskýmu. Tali občas kradařila a narvala si do huby ty balonky dva. Vypadá vždycky děsně komicky a Rumíček pochopitelně smutně koukal. Oba si občas balonek jen tak nesli a zkoumali si okolí. Je ale nutný dozorovat, jestli balonek mají, protože hlavně Tali se občas “zamyslí” 😀 😀  , něco ji zaujme, čelisti povolí, aniž by si to uvědomila 😀 (taky čím, že jo 😀 ) a ve vteřině to udělá pink! a na balonek zapomene. Pak je jak zmatená tetka na rynku a hledá a točí se jak kolotoč. 😀 . Občas jsme jim balonek záměrně hodili tak, že ho pak museli hledat a tak si krom nohou tužili taky mozkovny.

Pohodovým krokem jsme se docourali na konec lesa a protože tentokrát buřina nehrozila, věnovaly jsme se s Tali naší oblíbený činnosti – sběru ostružin. Pánská sekce byla kapek zpruzená a čekala opodál. Nad chatou ve výběhu byly kozenky a tak jsme se u nich na chvíli zastavili. Tyhle prej nebyly ale tak zajímací, jako ty u hotelu Grůň a tak jsme zanedlouho už seděli v hospůdce. Tam jsme si objednali nejen vynikající oběd, ale taky jsme se zapovídali se slečnou servírkou na téma – jak jinak než – čoklidi.  Ti naši zatím spokojeně funěli pod stolem a nikdo o nich nevěděl. 

Času byla spousta a tak jsme se po obědě a kávičce usalašili na tý nádherný louce pod chalupou. Sedli jsme si do trávy a z části ohařiskům házeli balonky, kdy díky tomu, že to je ve svahu, ti dva předváděli neskutečný akrobatický představení 😀 , a z části jsme se společně jen tak  vyvalovali. Tuhle činnost zahájila sama Taliprtka, když si po jednom úspěšným odchytu balonku začla dělat žížalky. Rumíček se přidal a tak jsme si řekli, že to není marnej nápad a svalili jsme se do tý trávy taky. Ohaříci si pak chodili kolem a zkoumali a když jsme na ně čas od času udělali výpad došlo buď k nějaký bojůvce a nebo honičce. Jsem ráda, že Tali pochopila, že s balonkem se dá hrát i takhle a ne ho jenom házet a chytat. No, byli jsme tam značnou dobu, ale není divu, je tam opravdu moc hezky a ty výhledy!! Tohle bude moje památka na letošní dovolenou – jak jsme jen tak na tý louce a užíváme si to, že prostě jenom jsme. Svobodný a bezstarostný. Všichni čtyři. A to bylo moc prima.

Cestou dolů jsme se zase na konci louky s Tali nafutrovaly ostružinama – už naposledy 🙁 a lesem došli dolů k Tatínkům 😀 (Mamínci furt nikde 😀 ) . Stejně jako minule jsme nechali ohařiska vyráchat ve vodičce a pak už se jelo zpátky do penzionu. Na poslední pizzu, protože to bylo jasný, že si k večeři neobjednáme nic jinýho, když ji pan domácí umí tak výbornou. I mi dal svůj recept a nějaký vychytávky. Taky jsem to hnedle po příjezdu na chalupu vyzkoušela, to je jasný.

Čekal nás ovšem před tím dlouhej přesun se zastávkou v Prahé, abychom zalili květenu a taky doplnili zásoby. No ale to jsme ještě večer netušili, jak únavnej ten přejezd bude. Poseděli jsme všichni chvilku jak s domácíma, tak s Petrem a Helenou z Karviné, kteří ještě zůstávali a bylo to moc fajn. Ráno jsme nasázeli věci do auta a po rozloučení se všema zajeli ještě k lesu za penzionem, kam se chodívalo venčit s ohařiskama. Stahovali tam totiž dřevo a Brtnik jedno ráno při venčení našel chudáčky tři mladý stromky-buky, který při tom stahování vyrvali a který tam umíraly. Dal je tehdy do potoka, aby stromky neuschly docela a teď jsme je nandali do itelitových pytlů a vzali je s sebou. Snad se podaří je zachránit. Stejně jako ty udatny, který na tom byly stejně. 

Jednu chvíli to vypadalo, že zachránit budem potřebovat hlavně my 😀 . Cestou zpátky jsme zakopávali o jedno omezení na trase za druhým. Alespoň že teda nebylo tak úplně úmorný vedro, ale i tak to stálo za to. Cesta byla fakt děsná, ale……… nemohla zkazit ty dojmy, který jsme si z hor vezli. A já pořád vidím ten nádhernej výhled na beskydský panorama, který může člověk vidět na Kamenitým.

Fotky, jak je známo nejsou, že jo – tyhle jsem si půjčila z toho prvního výletu 🙂 a tak na závěr ještě pár momentech z předchozích dní:

 

a na závěr………….. jedna ramštajní úprava stromků v lesích beskydských – zajímalo by mě, co to mělo být? 😀

 

Byla to fajn dovča, jako vždycky a já jsem ráda, že jsme si jí naplno mohli užít všichni čtyři. Ba pár dní dokonce všech šest 🙂