Eddie Murphy 🙂
Tak on byl ten úplně první a můj. Žádnej půjčovanej, ale můj vlastní!! Bože,co já se naškemrala, co já se natahala domů psů z ulice, aby to vždycky dopadlo stejně. A není se ale čemu divit, protože máma s námi byla sama a tohle už by bylo nad její síly.
Ale!! Tak jako o stopadesát let později Bubi přeprala Brtníkovu negaci k druhému psu, tak Edýnek, jak mu pak máma říkala, přepral tehdy to, že domů psa nechtěla. Je pravda, že v tu dobu už mi taky bylo podstatně víc, chodila jsem na střední a máma už věděla, že trochu tý zodpovědnosti mám. A to všechno co jsem naslibovala, jsem taky dodržela. A tak u nás Eddie zůstal natrvalo a těch pár dní, kdy jsem ho hlídala, se posléze, když se ukázalo, že se z něj stal nevhodný dárek pro kamarádčina bratrance, změnilo na společných skoro šestnáct let. Já moc prosila a on udělal ten správný kukuč a mámu si získal.A aby jí to vynahradil, tak když jí bylo kolikrát smutno, dělal jí psíhoterapeuta 🙂 .
Měl pravou teriéří povahu, ač kromě toho Sky teriéra tam bylo ještě něco dalšího. Byl to tvrďák a nerozhodilo ho nic. Byl palice tvrdohlavá a nezdolný energetik. A taky pěkně veselej chlapínek. A samostatnej chlapínek – prostě teroš, tak jak má být. A já jsem moc ráda, že se nám tehdy mámu podařilo společně přemluvit.