No …. Mouses. Ten se zdejší smečce vymyká.

Zcela vymyká. Už jen tím, že není ani ohař, ani pes. Je to dáběl v rouše kočičím. Kočku jsem vždycky chtěla a nějak na ni nedošlo. Ono taky v panelákovým bytě, že jo. A buď byly stejně andulky a nebo naopak nějakej pesan, kterej rád kočenky tak nejlíp na smetaně, že jo Bubinko 😀 . No a když jsme se nastěhovali do Domečku, tak mi svitla naděje, kterou jsem pak já sama zahlušila, protože jsme sice na konci vesnice, ale u silnice. A to se mi s kočkou neslučuje. 

Leč – ptal se mě někdo na můj názor? Nikdo, a nejmíň Mouses – resp. v tý době Moures, tedy spíš ještě Mourínek, malej kocourek, jehož panička byla dlouhodobě v nemocnici a on tam byl sám. A hledal ani ne tak péči, protože tu měl, ale společnost. A tak se nakýbloval k nám, přesvědčil Taliprtku, že ho nesežere a Brtnika, že s námi bude vevnitř. Nás s Rumouškem přesvědčovat nemusel, my to oba chtěli od začátku. 

Aaaa to jsme ještě ovšem netušili, co je milej Mourínek zač. Netrvalo dlouho a  z Mourínka se stal Mouses. Páč stejně jako tato filmová postava Frank Mouses v podání strejdy Willise, je i tenhle kočičí element jedinec bez bázně a hany a hrne se do všeho jako magor po hlavě, myslí si, že je nesmrtelnej a podle toho se chová.  A chová se taky rád. Občas. Když má náladu, protože chápejte – takový elitní eso, jako je Mouses, nemá moc čas trávit život nějakým ňuňáním. To uznejte. 😀 . Víc než to ocení akcičku nějakou. Ať už je to honění proutku na našich procházkách – neb se spontáně přidal k našemu venčení. A nebo… a to je prej děsný bájo… honění vodního proudu z hadice Ne, on není standardní kočka. Je spíš tak trochu jako… vlastně jako pes. Přivolání má pěkný, smečky se drží /v tom by mohl dávat lekce Taliprtce/ a s ohařema je jedna ruka…..pardon, tlapka 😀 . To je zkrátka Mouses :-

)